BORDEL

 Mezi dvěma světy

 Kateřina Prokopová je nejen moje nejlepší kamarádka, ale také velmi zajímavá osobnost. Pohybuje se mezi dvěma odlišnými světy. Mezi sportovním a uměleckým.
Katka vystudovala střední školu oděvní, poté pokračovala ve studiu na Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli se zaměřením na nástěnnou malbu. Studia ukončila na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě se zaměřením na obor závěsný obraz. V té době se začala věnovat také sportovnímu lezení.

Bylo restaurování tvým dětským snem, nebo to tak prostě vyplynulo?
V podstatě si nevzpomínám, že bych měla nějaký dětský sen, co se týká mé profese. Pravdou je, že jako dítě jsem hodně malovala a milovala jsem návštěvy hradů a zámků.Všude kde bylo něco staré, mi to neuvěřitelně vonělo. Až jako studentka na oboru krejčová jsem se rozhodla, že vystuduju akademii, co se mi po dlouhé cestě povedlo, a kupodivu mne k tomu dostala učitelka psychologie na škole.

Je vůbec nějaká střední škola, kde by se dal studovat tento obor?
Určitě, jedna ze škol je například střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, která slouží jako průprava na tento druh škol, kde se základy restaurování učí.

Jak ses připravovala na přijímačky?
1/Na školu IRKT v Litomyšli jsem se připravovala při studiu krejčové u ak. malířky Zuzany Nováčkové ke které jsem docházela 3 roky jednou týdně na soukromou hodinu. Byla jako učitel naprosto upřímná, s ničím se nemazlila a díky tomu se také po delší době dostavili výsledky a byla jsem přijata do Litomyšle.

1/Na Vysokou školu výtvarných umění jsem se připravovala celých 5 let v průběhu studia v Litomyšli. Nejen během školy v rámci výuky jsem kreslila a malovala a využívala své kamarády jako modely, ale i po výuce jsem až do 12 hodin večer malovala. Pokud jsme měli restaurátorskou praxi ve městě nebo vsi, kde bylo krásné okolí, chodila jsem malovat také do přírody.

Jura - fotila Simča

Mělas nějakou školu v záloze, kdyby tohle nevyšlo, nebo by ses v případě neúspěchu živila jako krejčová?
Pomýšlela jsem, že bych se přihlásila na obor textilní návrhářka na VOŠ v Praze v Holešovicích, ale nakonec jsem přihlášku nepodala a vsadila na jednu kartu.

Když jsi úspěšně složila přijímací zkoušky a nastoupila do prvního ročníku, jak ses tam cítila? Přeci jen tam je veliká koncentrace umělců. Jsou jiní, než lidé co potkáváš v běžném životě?
První ročník v Litomyšli byl velmi zvláštní, většina mých spolužáků vystudovala gympl a měli všeobecný přehled, který mně chyběl. Vše co jsem znala, jsem načerpala z knížek a literatury, kterou jsem si kupovala a proto jsem maličko byla svým spolužákům k smíchu…po nějaké době se to srovnalo. Na VŠVU byli spolužáci naprosto jiní, úžasní, milí, pomáhali…hodně spolužáků bylo z východního Slovenska, kde jsou lidé velmi obětaví.

Jeden z mých oblíbených Kátiných obrazů

Živila ses někdy jen restaurováním? Je těžké sehnat práci v tomto oboru?
V podstatě se dá říct, že prací jsem se začala živit hned po ukončení prvního ročníku v Litomyšli. Prázdninovou praxi jsem měla u restaurátora ak.mal Jaroslava Alta ml., kde jsem každý rok vydělala na školné, které nebylo nijak nízké. V průběhu studia jsme pak měli možnost si přivydělat v praxi při restaurování. Po ukončení studia jsem pracovala samostatně jako restaurátor do roku 2005, kdy přestala být nabídka práce, a firmy nebyly solventní. Z důvodu mé existence jsem byla nucena najít si jakékoliv zaměstnání, abych byla schopná normálně žít a platit nájem.

Pamatuješ si na své první retušování? Neměla jsi strach, že to pokazíš a dopadne to například jako ve Španělském městečku Borja, kde paní v důchodovém věku zrestaurovala fresku Ježíše Krista z 19. století, přičemž její „záchranná“ akce, která měla dílo uchovat před zkázou času, dopadla přinejmenším úsměvně a Ježíš připomínal spíše opičáka nebo yetyho?

Pamatuji si své první retušování jak na nástěnné malbě, tak na obraze. Zdálo by se to být stejné, ale není. 

U obrazů mnohem víc záleží na přesnosti retuše a citu pro barvu. Výhodou této práce je, že všechny restaurátorské zásahy jsou reverzibilní (měly by být). Díky velké toleranci a milému přístupu pana Alta a vedoucího ateliéru v Litomyšli pana Látala, se mi nikdy nepodařilo dosáhnout toho, abych obraz dostala do konečné podoby jako paní ze španělského městečka Borja.  Musím upřímně říct, že tato záležitost se dotkla i české restaurátorské obce, a jen s otevřenými ústy, já i moji kolegové, jsme zůstali , že to bylo paní umožněno…s úsměvem.

 

Druhý z mých oblíbených Kátiných obrazů

Kam všude ses podívala díky restaurování? Restauruješ jen po České republice nebo jezdíš i do zahraničí?
V zahraničí jsem restaurovala pouze ve Španělsku, v rámci studijního programu Raffael - sgrafitovou fasádu. V tomto roce mi kolega, s kterým spolupracuji, nabídl restaurování v Severní Indii v budhistickém klášteře Distrikt,  v rámci akce nadace pro Tibet, které se velice ráda zúčastním.

Pracuješ raději sama, nebo ve více lidech?
Jsem restaurátor samotář, občas spolupracuji s ak.mal. Martinem Martanem a ak.mal. Zlatou Dobošovu, kteří jsou špičkou v oboru restaurování, a mohu se od nich hodně přiučit, jak v profesi, tak v životě.

Portrét, olejomalba na plátně

Co tě baví víc, nástěnná malba nebo obrazy na plátně?
Nástěnná malba.

Maluješ raději své vlastní obrazy, nebo radši restauruješ cizí díla?
Asi oboje. Při restaurování si odpočinu je to takový relax, tím že má hlavní pracovní činnost je v současné době v jiné profesi. U malování se člověk dostane do vlastního světa, má možnost věci vidět jinýma očima a vnímat čas a prostor kolem sebe, je to takový vlastní druh meditace…lezení se tomu hodně podobá. 

Máš nějaký svůj výtvor, na který jsi nejvíce pyšná?
Co se týká mé malby…slovo pyšná se nedá použít, je pár věcí, které se mi povedly. V restaurování jsem asi pyšná na restaurování obrazu Alessandra Matiia ,, Augustin z Hippa“ ze 17.století (280 cm x 192 cm), na kterém jsem strávila 2 roky své dovolené, víkendů a života…a přitom chodila běžně do práce. 
 

Portrét, papír, tužka, přírodní uhel, bílá křída

Co tě živí teď?
V současné době jsem zaměstnaná na hlavní pracovní poměr ve firmě Centrum Petra Havlíčka, známého z pořadu ,,Jste to, co jíte“, jako recepční a jako vedlejší činnost jsem restaurátorka.

Jaké panují mezi vámi restaurátory poměry? Je tam nějaká rivalita nebo naopak kamarádské vztahy?
Restaurátoři jsou malý svět, tak asi jako všude jinde. Každý se s každým zná, aniž byste chtěli, vědí vše o vašem životě a rodině, nic jim neuteče…nic před nimi neschováte. Z tohoto pohledu je lepší mít dvě práce a vídat se jen s těmi, se kterými chcete. Povahově jsou to hodně pracovití lidé, řekla bych až workoholici, kteří znají jen práci a pak je ten zbytek světa. Jsou hodně vzdělaní a hodně sebestřední, tak asi jako každý umělec. Mám štěstí, že znám i ty, kteří jsou milí, moudří a obětaví.

Máš nějaký sen, cíl, touhu, co bys chtěla zrestaurovat?
Jeden malý sen jsem si už splnila a to restaurování mozaiky Karla IV. na Pražském hradě na chrámu sv.Víta. Další můj splněný sen je restaurování v Indii a sen, který by chtěl každý restaurátor je restaurování, krásné gotické figurální fresky, která byla zrovna objevena.

Kdyby sis mohla vybrat jakékoliv zaměstnání na světě, nebo i mimo něj, co by to bylo?
Restaurování, nebo být profi horolezec.

Káťa umí nejen zátiší a portréty - Krajina, olejomalba na plátně

-----------------------------------------------------------------------------------
Druhá část rozhovoru se bude týkat lezení, tak tedy, jak ses k němu dostala a jak dlouho už lezeš?
Dostala jsem se k němu sama, na studiu v Bratislavě, kde jsem poznala partičku bývalých lezců, které jsem nekonečně dlouho lákala na stěnu a lezení a nebyla žádná možnost je zdolat (hodně kamarádů jim zemřelo, tak s tím skončili). Tak jsem se rozhodla, že si koupím lezečky a pytel na magnesium a začala jsem chodit sama na bouldrovou stěnu v Bratislavě. Po roce jsem se dala dohromady s kamarádkou Mončou a začaly jsme jezdit na skály samy. Někdy to bylo dost o život, ale snad jsme se nakonec vše naučili i podle pravidel.). Lezu 8 let z toho intenzivně 6 let.

Jak to brala tvoje rodina, neměli o tebe strach?
Mám pouze otce a ten v podstatě dlouho nevěděl, že lezu. Ještě před sportovním lezením jsem jezdila do vysokých hor. O horolezectví se můj otec dověděl až poté co jsem se vrátila z Mt.  Blancu a ukázala mu fotografie, měl obrovskou radost, ale uznal, že kdyby to věděl před odjezdem, nikam by mně nepustil. Moje sestra věděla o všem, a ta jediná to bohužel nesla se strachem, zda se vrátím v pořádku domů…ale byla statečná a nikdy to na mně neřekla.

A ty jsi strach neměla? Z výšek nebo z toho, že něco popleteš, což může být u lezení fatální?
Asi jsem, jak říkají mí kamarádi ,,magor“. V začátcích jsem si riziko vůbec neuvědomovala, jen jsem v tom viděla zábavu, hru a naprostý adrenalin a výzvu života. V posledním roce, čím těžší cesty člověk leze, si občas ten strach uvědomím. Dokonce se i v cestě někdy rozbrečím, ale vzhledem k tomu jaká jsem, se dostanu na zem a cestu dolezu…

Kaťule v nějaký Frankenjurský osmičce... tuším, že to byla naše první :) fotil Vláďa Šauli

 Jaké jsi měla ambice, když jsi začínala, a teď?
Ambice jsou stále stejné, lézt těžké cesty, vymýšlet si správnou sekvenci kroků (v tom jsem trochu marná :) ) v současné době se to maličko liší tím, že se v lezení snažím nalézt víc úlevu od běžných věcí, dostat se do jiného časoprostoru a uvědomovat si svůj dech a skálu, která jako jediná vám umožní výstup. Pokud nemáte pokoru, nikdy se nakonec té cesty nedostanete.

Čemu se nejvíce věnuješ? Lezení na skalách, závodní lezení, Lezení na umělé stěně?
Miluji závody na umělé stěně, je to 100% trénink, hec a kamarádi. Jinak mám nejraději lezení ve skalách a hlavně na písku.

Lezeš i v horách?
Teď už jen velmi málo, cca jednou za 3 roky.

Jaké máš lezecké cíle tento rok, a co bys chtěla dokázat v těch následujících?
Tento rok bych ráda vylezla 9- nejraději v oblasti Frankenjura v Německu, a na písku další 9a…V následujících letech víc lézt a trénovat a být dobrou a zdravou motivací pro svou spolulezkyni Janičku, jako je ona pro mne….mít dobrého spolulezce je základ.

Je pro tebe lezení sport, nebo už je to součást tvého života, životní styl?
Je to můj život.

Finálový bouldr na Ytongu 2013

Jak často lezeš? Zbývá ti čas i na něco jiného?
Snažím se lét 3x týdně a jednou týdně chodit do fitka. Po večerech ještě v týdnu restauruji, abych si udržela vlastní profesi a nevypadla z ní.

Umíš si představit život bez lezení? Co jiného bys dělala, kdybys nelezla?
V rámci možností asi ano. Kdybych nelezla, tak bych malovala a tvořila. U obou těchto věcí, je potřeba maximální psychická koncentrace a soustředění.

Myslíš, že by si měli co říct, tvoji lezečtí kamarádi s těma restaurátorskýma?
Velmi málo, restaurátoři jsou hodně velký intelektuálové a lezci jsou hodně zemitý a jadrný…

Jura - fotil Vláďa Šauli

Kde se cítíš více doma? Mezi umělci nebo sportovci? Nebo ti vyhovuje být tak trochu v obou těchto skupinách?
Pokud je ta možnost, vyhovují mi obě prostředí, ale co se týká charakteru, tak asi lezci jsou mi víc blízcí.

Teď jedna holčičí otázka. Líbí se ti více lezci nebo restaurátoři a proč.
„Pěknej“ sochař je taky fajn, restaurátoři mají asi větší charisma. Lezci jsou zase fyzicky hodně zdatný a můžeme se na ně koukat jak zepředu, tak zezadu a stále je se na co dívat. Restaurátoři časem tloustnou a mají hrbatá záda.

Kdyby sis měla vybrat víkend strávený ve skalách nebo v divadle, či na výstavě, co by zvítězilo?
Skály

Jsi velice cílevědomá a jdeš si tvrdě za svým, je něco, co jsi moc chtěla a nepodařilo se ti toho dosáhnout?
Mít talent v lezení. Vše čeho jsem dosáhla, byla dřina…jediné v čem mám asi talent, je klasická malba.

A naopak, je něco, co sis vybojovala a máš z toho radost?
Vystudovaná akademie a můj současný přítel Jirous.

Je něco, na co jsem se tě nezeptala, ale ty bys na to ráda odpověděla?
Mám tě ráda :)

Já tebe taky, kámo :) Dokázala bys vybrat dvě písničky, které by vystihly tyto dva světy, ve kterých se pohybuješ? Text písně nemusí vůbec odpovídat „zadání“, jde mi spíše o melodii, rytmus a náboj, který z té které písně vyzařuje.

1/Skyfall – Adelle (lezení a restaurování)
2/ Underworld – Between stars (lezení)
3/ Mozart – Reguiem (restaurování)

Káťa s Jirousem v Labáku 2012

 Děkuju Kátě za rozhovor a přikládám odkaz na její stránky
http://katerinaprokopova.cz/cz/