čtvrtek 24. října 2013

Erbovní


Kromě lezeckých zážitků, článků o divných, nahatých lidech a slovech, které nesnáším, si na Bordelu můžete přečíst například i porno-pohádku. Napsala jí má kamarádka, která si nepřeje zveřejňovat své jméno. Jsem betonová, takže si můžete ušetřit síly a přestat (nebo ani nezačínat) loudit, abych vám její jméno prozradila :) Pohodlně se usaďte, udělejte si soukromí a nečtěte si to v práci, jako jsem to udělala já, kde vám neustále bude někdo koukat přes rameno a udiveně zdvihat obočí, cože si to čtete :)

Jeden velmi bohatý a velmi pyšný král se rozhodl, že si nechá vytvořit nový erb. Přemýšlel, co tak nejvíc vystihuje vladaře jeho formátu. Chytrý moc nebyl, umělec také ne, tanec mu nešel, politika ho nebavila, ale lov a boj ovládal dokonale. Tedy jen pokud šlo o lov žen a dívek, a boj o jejich srdce. Poplácávání po kyprých zadnicích svých služebných, vesničanek a i urozených dam, poskakování, uhýbání, hry, natřásání se před dámami a soulož, byl jediný fyzický pohyb, který uznal za vhodný krále. I když celé dny nedělal nic jiného, než že proháněl kdejakou sukni, udržel si vcelku pěkné mužné a svalnaté tělo a ani pivní břich mu nenarostl. Vyšukal si kondici, jakou by mu leckterý rytíř mohl závidět. Tak tenhle král si k sobě zavolal heroldy a řekl jim, že chce nový erb, takový, který přesně vystihuje jeho nejlepší vlastnosti a schopnosti, proto bude mít na erbu svůj královský úd a k němu se budou vinout ty nejkrásnější dívky království. Ale chce jen panny, pro jejich čistou krásu. A ještě nějaké ty korunky a ozdoby kolem. Řekl, že si přeje ten nejhonosnější erb, jaký žádný z králů světa nemá. Jenže za dva dny měl být na hradě velký ples, sjedou vladaři ze všech sousedních zemí a on by chtěl, aby jeho erb byl na této slávě představen. Pokud to heroldi nestihnou, dá je vykastrovat. 
Dalo se vytroubit, že se hledají nejkrásnější dívky pro královský erb, ať se tedy krásky hlásí ke konkurzu, že budou bohatě odměněny. Na hradě se sešlo přes tisíc pannen, jedna krásnější než druhá. Hned u vchodu si dívky prohlíželi královi nejbližší přátelé, kteří znali králův vkus, a ty moc tlusté nebo moc hubené rovnou poslali domů. A ty co se jim zdály akorát, plácli po zadečku, když dívka vyjekla a začervenala se, pustili ji dál. Ty, kterým se to líbilo nebo které žádaly ještě, ty byly pro krále moc smělé a tak si je poslali do svých komnat, že si s nimi užijou sami. Král byl ve svém živlu. Přikázal dívkám se svléknout do naha a postavil si je do řady. Ty, které se příliš styděly v nahotě, poslal do kuchyně škrábat brambory na zítřejší večeři. Pak všechny zbylé obešel, zkušeným okem si je pečlivě prohlédl, tu poplácal po zadečku, k té přivoněl, tu si sáhl na ramínko, na bříško či na prsa. Nakonec si vybral pět děvčat, všechny dlouhovlasé, štíhlé, pevné, avšak trošku nesmělé slečny. Všechny měly pevná, hezky tvarovaná prsa přímo do ruky, plochá hebká bříška, dlouhé štíhlé nohy, malý kulatý zadeček, jemné prstíky na rukou a malou milou přívětivou pičku. Díval se na ně a nemohl se rozhodnout, kterou si vybere. Chtěl je všechny, ale heroldi trvali na tom, že musí být jen dvě.
A tak se král rozhodl, že je ochutná. Olízl si prst a vsunul jej jedné dívce mezi nohy hluboko do pochvičky, vyndal jej a důkladně olízl. Tahle dívka mu však nechutnala a tak ji poslal svým vojáků, ať se taky pobaví. Pokračoval s další dívkou, menší, avšak vyjímečně líbeznou brunetkou, naslinil si prst a vsunul jej dívce do pičulky. Dívka byla už vzrušená z toho, co viděla a tak měl král k ochutnání mnoho vláhy. Ta mu šmakovala velice. Postupně ochutnal všechny dívky a zbyly mu pak už jen tři. Heroldi však stále trvali na dvou. Tou brunetkou si byl jist, avšak si v ní pro jistotu smočil prst ještě jednou. Mezi těma dvěma se však nemohl rozhodnout. Proto jim poručil, ať si lehnou na podušky a roztáhnou nohy. Pak si k jedné kleknul, sehnul se a jazykem polechtal dívku na klitorisu, potom jezdil jazykem sem a tam a zajížděl jím co nejhlouběji do dívčiny mušličky a poslouchal, jak dívka sténá. Takhle vyzkoušel i druhou dívku. Vybral si tu, která sténala libějším hlasem. A tak král vybral dvě nejkrásnější panny království na svůj erb. Pak si král lehl nahý na podušky a přikázal dívkám, aby ho hladily svými jemnými prstíky, až rostl a rostl, až se mu mezi nohama tyčil opravdu majestátní úd. Heroldi si pak dívky nastavili do nejvhodnější polohy a začali malovat. Když bylo dílo hotovo, zeptala se jedna z dívek, jaká tedy bude jejich odměna za to, že ukázaly své tělo. Nato se král bez odpovědi na dívku vrhnul, povalil ji na zem, vsunul do ní hluboko svůj pyj a pak ji divoce souložil. Když byla dívka dostatečně uspokojena a unavena, stejným způsobem odpanil i druhou krásku.
Na plese pak s velkou pýchou ukázal svůj erb všem králům a královnám a ti se nestačili divit. Králové se hned ptali po těch dívkách, a že je také chtějí mít na svých erbech, ale to se králi nelíbilo. Chtěl být jediný s takovým erbem. A tak dal obě dívky okamžitě popravit...

pondělí 30. září 2013

28. 9. 2013

Adidas outdoor Prague

Předevčírem to byly přesně dva týdny, co jsem prohlásila, že už nikdy nebudu závodit. Pokud jste mě tedy náhodou viděli na adidas Outdoor Prague, bojovat v kvalifikačních bouldrech, nebo navlečenou v sedáku, drtit v kvalifikaci lezení na obtížnost.. tak vás asi šálil zrak :)
No tak jo, přiznávám, byla jsem to já. Když mě to baví tak, že se neúspěchem nenechám odradit. Nebo alespoň ne na dlouho.
Nellča a Eliška
Z pátku na sobotu u mě spala Eliška, Péťa a Honza. Důrazně jsem Elišce psala, ať si s Petrem nacvičí píseň pro dnešní den. Ale vyprdli se na mě. A já se tak těšila na romantický duet v jejich podání :) 
Pod minulým článkem se objevil komentář od Elišky:
“ Tak tos byla ty na té chodbě? :-) Šla jsem v noci na záchod a napadlo mě "jé, co to je za kopu na zemi, kopnu do ní a uvidím, nebo raději ne, co kdyby to bylo něco, do čeho se kopat nemá" :-DDD“
 Přesně na tento komentář jsem si vzpomněla, když jsem v noci kličkovala mezi spícíma kámošema, s několika hrnkama v rukách. Zrovna jsem překračovala Elišku, když se mi hromádka nádobí začala nebezpečně vrklat. Uff, naštěstí na Elišku spadl jen citron, kdyby to koupila hrnkem, bylo by to asi horší. Ten citron je takové zadostiučinění za to, že do mě chtěla na minulých závodech kopnout :). Prej „kopnu do ní a uvidím“, měla jsem na ní těch citronů vysypat deset :)
Jak se dostat na místo závodu jsem zjistila už minulý týden, ale pro jistotu si to ještě v pátek večer kontroluju. Jasný, z Holešovic půjdu rovně, pak doprava, přes most, doleva podél vody a jsem tam. Radši se kouknu ještě na fotografický zobrazení mapy. Ale ať hledám, jak hledám, most nikde není.

Káťa nás zachránila. Poradila nám, ať jdeme podél kolejí, které vedou přes most určený tramvajím. Naštěstí v tu chvíli, kdy jsme tam šli, nic nejelo. Asi bych se necítila úplně bezpečně. Nakonec jsme se shodli, že to byl Kátin způsob eliminace soupeřek, který se jí naštěstí nepovedl.


Lano

Stavěči: Jan Zbranek a Raúl Torres, supervizor a spoluautor finálových cest – Adam Pustelnik

Lezení s lanem bylo celkem vtipný. Stěna měla přibližně deset metrů, a ještě k tomu to byly převážně kolmošky, takže charakter cest byl spíš bouldrový. Bylo šest cest různých obtížností, od pětky až po 9+.
Na rozlez jsem si s Káťou dala pětku a šestku. V sedmičce jsme obě předvedly slušnej boj, když jsme se zacyklily v místě, kde to vlastně nebylo ani těžký. Já jsem nevěřila nohám a odmítala jsem si na ně stoupnout a Káťa chtěla vynechat asi deset chytů a jít rovnou do TOPU. Nějak jsme to nakonec dotrápily až nahoru, ale estetická hodnota byla na bodě mrazu, takže bych nám přelez neuznala (narážka na diskuzi pod článkem o přelezu Mementa v podání Martina Stráníka..diskuze zde)
Cesta o obtížnosti 8, byla opravdu komix. Už to, že ji borkyně jako je například Lenka Černá nebo Helena Lipenská  nevylezly, mi napovídalo, že to nebude žádná procházka.. a taky že nebyla. Bouldr u druhý presky mě setřese ani nevím jak. 
Eliška s Melissou
V dalších cestách se mi dařilo víc. Na konec jsem si nechala nejzábavnější  cestu za 9+. Byla to moje premiéra v této obtížnosti. Prohlídla jsem si jen kroky kolem první presky, páč jsem byla přesvědčená, že dál nemám šanci dolízt. Za bouřlivého povzbuzování Elišky, Péti a Káti vzlínám nahoru, klepu se u toho jako osika. Najednou koukám, že zmizly všechny chyty. Viděla jsem jen stupy. Asi budou někde za hranou..ale za jakou? Za tou pravou nebo levou? Že já husa hloupá si to neprohlídla. Naštěstí pod stěnou stál Jirka Švácha a Juráš Šefl, kteří zpozorovali, že vůbec nevím kudy kam a začali mi diktovat program. 
Silva Rajfová
 K mému překvapení mě nenaváděli ani k jedný hraně (tam totiž žádný chyty nebyly). To co jsem považovala za stupy, byly vlastně chyty. Ve spoďácích, i když jsou obrovský, mám téměř nulovou sílu. Jirka na mě volá, ať chytnu humus - spoďák levačkou, přidám pravačku, hodně nastoupám a jdu do nějaký další neberoucí srajdy. Snažím se nemyslet na to, že nesnáším spoďáky a že je neudržím. S velkou dávkou sebezapření spoďáka přebírám a jedu jako tančík vzhůru. 


I tančíkovi jednou dojde a padám ze struktur. Odborná baletní komise diskutující na lezci tvrdí: "problém nebyl vyřešen, dokud nebyl vyřešen s elegancí" .. ajaj… škoda, že na závodech není aspoň hodinový limit na cestu, abych si mohla vymyslet dokonalou choreografii a pak pro potěšení oka divákova vybaletit nahoru. Takže Martine, zahoď lezečky , nasaď piškoty a jeď na svěťák.


Bouldr

Stavěči: Vilda Chejn a Jirous Přibil

na rozlezovce bylo trochu plno

Jupí, dočkala jsem se lišt v kvalifikaci . Zamykám, až se ze mě práší a užívám si to, protože v poslední době to je na závodech samá oblina a ty já nerada. Na přelezy máme hoďku. Většina závodníků, se kterýma jsem mluvila, se shodla, že časový limit hodina je málo. Buďto kvalifikace flash s časovým limitem alespoň 1,5 – 2 hodiny, nebo dát kvaldu na OS. Takhle jsem čekala na pokus pět minut, v prvním kroku mi šmejkla noha a mohla jsem jít zase na konec fronty.
Melissa Le Nevé

Konečně jsem se na závodech odlepila od země. Vybombila jsem dvě zóny a TOP. Čtvrtý bouldr mi fakt sedl. První pokus byl neuvážený a padám, když se pokouším o nesmyslný kříž. Druhým pokusem jsem dolezla až nahoru. Levačkou jsem držela TOP, ale nedokázala jsem si srovnat nohy a při přidávání pravačky jsem z toho vyfičela. Ve třetím pokusu jsem si už dala pozor na nohy a bylo to tam. Nestává se mi často, abych vylezla na závodech nějaký bouldr. Jak na to nejsem zvyklá, tak to pak asi víc prožívám a to co u toho cítím, je nepopsatelný. Možná bych to nazvala lezeckým orgasmem :)
Melissa Le Nevé
Melissa Le Nevé

Závodu se účastnila i Mélissa Le Nevé. Prošla se všema kvalifikačníma i finálovýma bouldrama a náležitě si to užívala. Video
Kontakt s publikem jí nebyl cizí a vždy dokázala přivést diváky do varu. V nejhorším chytu, kde ostatní holky marně bojovaly, se zastavila a výrazem ve tváři jakoby se ptala, jestli má lízt dál, poté za bouřlivého potlesku bouldr zakončuje piruetou. Tak jo, trochu jsem si to přibarvila pod vlivem již zmíněné diskuse na lezci.

Výsledky na Aixáckým fejsbůku ZDE

JanaOlše


středa 25. září 2013

To je tak, když se pro něco nadchnu

MČR v boulderingu, O pohár královského města Slaný, MČR v trickline

V pondělí a úterý jsem bouldřila v Bébéčku. Ve středu jsem šla na gymnastiku (pro dospělé začátečníky) a slibovala si, že se budu šetřit na páteční závody …ale já to svoje nadšení prostě nedokážu ovládat. Lítala jsem po tělocvičně jak torpédo. Skoro po hodině a půl jsem stále neměla dost. „ Ještě, ještě“, dělám psí oči na trenéra. „Tak jo, ale pak už fakt musíme končit“.
„Naposled si zkusím rondat a jdu…a ještě přemet…můžu ještě jednou?“. Tak joo, říká trenér tak trochu odevzdaně. Ještě, já chci ještě, teď už fakt ten nejposlednější pokus. A můžu si zkusit výmyk? Trenér byl už úplně rezignovaný, mezitím se ke mně přidal brácha, Tomáš a pár dalších. „A když už jsem tady, můžu si zkusit toč a takový to s tou přehozenou nohou?“. To je tak, když se pro něco nadchnu.
Druhý den se nemůžu hýbat, bolí mě úplně všechno. Zdalipak se stihnu zregenerovat do zítra na bouldrový závody O pohár královského města Slaný, kde chci všechny pokosit jak salát? A zdalipak se stihnu zregenerovat na pozítří na MČR? Teď už vím odpověď, nestihnu. Samozřejmě bych jinak vyhrála, o tom není pochyb. A taky na mě něco leze. A mám nerozlezený lezečky… a mám před zkouškou, tak jsem nesoustředěná. Kdyby někoho napadla ještě nějaká další výmluva, za kterou bych mohla schovat svoji slabost, dejte vědět.

O pohár královského města Slaný

KDY: 13. září 2013
KDE: Masarykovo náměstí, Slaný
CO: bouldrové závody pro širokou veřejnost
STYL: kvalifikace flash - 8 cest, finále OS - 4 cesty
POSTUPUJÍ: 4 ženy, 6 mužů
STAVĚČI BOULDRŮ: Vilda Chejn a Olin Klapal

Na koho asi koukají? Olin vypadá, že se každou chvíli rozbrečí a paní důležitá v šedivé mikině se tváří dost kriticky a znechuceně :)

 Náměstí, diváci, stage, na který se tyčí profily různých sklonů, od kolmošky po převis, kameraman, fotograf, reflektory a v jejich záři parta maníků, co se snaží nahamounit co nejvíc přelezů. Holek je jen pět, takže boj o finále, které se leze druhý den na kvalifikačních bouldrech MČR, není až tak napínavé. Škoda tak malé účasti. Na kterých jiných závodech si to můžou „nýmandi“ rozdat na čistých profilech, kde nezavazí milion ošmatlaných chytů, kde je obtížnost přiměřená našim schopnostem a kde si užijeme tu pravou závodní atmosféru? U chlapů byla účast větší (20). Kluci i holky lezli najednou, přičemž holky měly sem tam nějaký stup nebo chyt navíc.

Dostali jsme supr trička od Nortfejsu - Káťa Záhorová
Jak se zbavit soupeřek? Minulý rok na MČR v Teplicích, jsem se snažila vhodným umístěním stanu v přívalovém dešti, soupeřku utopit. Marně. (článek zde).
Letos jsem to chtěla zkusit vraždou jídlem, ale nikdo si nenechal vnutit kilový tatarák s deseti topinkama. Můj herecký výkon u jídelního lístku nikoho nepřesvědčil. „Óóó, ten tatarák musí být lahodný, nedáte si někdo?“. Sama si nenápadně objednávám lehkou polívku. Holky jedny ušatý ale vědí.. vidí mé jiskřičky v očích a šibalský úsměv, který nedokážu skrýt.

Spaní je zajištěno v tělocvičně, před kterou probíhá těžká párty, nebo opilecký sraz a já nemůžu usnout. Asi tak ve dvě hodiny to vzdávám a stěhuju se na chodbu, kde je to o poznání lepší. Ani mi moc nevadí, že sem tam o mě někdo zakopne, když jde po tmě na záchod.

The North Face MČR v boulderingu 2013


KDY: 14. září 2013
KDE: Masarykovo náměstí, Slaný
CO: Mistrovství České republiky v boulderingu
STYL: kvalifikace OS - 4 cesty, finále OS - 4 cesty
POSTUPUJE: 8 žen, 12 mužů z ČR
STAVĚČI BOULDRŮ: Vilda Chejn a Olin Klapal


Lenka Černá a Nellča

Uzavření izolace je už v 7.30 ráno. Jak já nesnáším vstávání. Jsem spíš noční tvor. Nechcete někdy uspořádat závody v noci? Dostávám další krásný triko, protože jsem se zaregistrovala jak na pohár královskýho města Slaný, tak na MČR. Lezu tedy finále i kvalifikaci zároveň.

Obé dopadá hrozně (to je hezký slovo, že? Obé..) Bouldry jsou fakt pěkný, ale já jsem úplně marná. Kdybych se aspoň naštvala, ale po prvním bouldru ztrácím motivaci a jsem apatická.  Zbytek bouldrů zkouším už dost odevzdaně. Tak nějak mě přestalo bavit být stále poslední nebo předposlední. Dávám tomu tolik a výsledky pořád nikde.Víc než umístění mi vadí, že jsem si v posledních dvou závodech nezalezla. Skoro jsem se v těch bouldrech nehla.

Nekouřím a nebrečím, ale protentokrát dělám výjimku, dávám si cigáro a utápím se v sebelítosti a sebemrskačství zároveň. Asi prodám lezečky a začnu závodit ve vyšívání, to by mi třeba šlo líp. Mistryně České republiky ve vyšívání, no nezní to krásně? Káťa mi půjčuje svou antidepresivní
rybičku, kterou jsem jí nedávno vyrobila, ale nefunguje. Ani deset antidepresivních rybiček by mi teď nepomohlo.

„Aspoň rok mě na žádných závodech neuvidíte“, brblám naštvaně. „A co na adidasu?“, ptá se Káťa. Tak to bude poslední závod, kam půjdu, odvětím. „A co Ytong?“  .. „jó, tam taky půjdu, ale nikam jinam.“ „Mejcup?“ uááá, jsem měkká a nevydržím trucovat dlouho. Dobře, asi to ještě s tím nezávoděním přehodnotím. To je tak, když se pro něco nadchnu…
Péťa Handlíř, kterému se dařilo a skončil na 6. místě

Píseň pro dnešní den je tato.
Holkám bohužel hrála dynamická a motivační hudba. Kluci na rozdíl od nás měli to štěstí, že jejich kvalifikační výkony doprovázela dechová hudba Dvořačka. Některým z nich dokonce, místo hudby hrála z protější stage pohádka Kašpárek v pekle.
Malá videoukázka TADY.
Já už měla odlezeno, takže jsem mohla jít za kámošema pařit, viz. foto níže.

S kámošema paříme na Dvořačku
Finále jsem si divácky moc neužila, protože jsem natáčela, a to já pak nevnímám co se děje. Postřehla jsem, že se lezlo dost po strukturách a bouldry byly na pohled zajímavý. Holky tam měly dynamičtější kroky než obvykle, což bylo fajn. U kluků byly první tři bouldry trochu lehčí, což dokazuje i fakt, že každý bouldr, topovalo alespoň deset borců. Čtvrtý byl naopak tak těžký, že ho vylezl jen Martin Stráník, kterému se podařilo zdolat všechny připravené cesty z první bomby, a tak se stal zaslouženým vítězem.
Zadek Jendy Šolce
Zbytek Jendy Šolce


MČR v trickline

Když byli kluci v izolaci, probíhalo finále MČR v Trickline. Hezky se na to dívalo až do chvíle, než si Danny Menšík, jenž 10. září přešel 380m dlouhou lajnu a tím udělal světový rekord, zlomil ruku. Po nepovedeném triku spadnul. Nejdřív se zdálo, že je v pohodě, nekřičel, ani nebrečel (to já bych křičela a brečela jak želva), jen si držel ruku a šel si sednout. Měl jí nepřirozeně pokroucenou, opravdu nepěkný pohled. Nevím, na co myslel, ale když jsem si zlomila kotník, koukala jsem podobně a říkala si: „A je to v pr..“.  Myslím, že i jeho to napadlo. Hned ten den ho operovali, tak doufám, že vše bude co nejdřív v pořádku.
Tím pro něj závod skončil, ale i přesto se umístil na čtvrtém místě. Bylo to poprvé, co jsem sledovala tricklinery. Líbil se mi systém závodu, kdy si dva kluci dali battle v určitém časovém limitu, a tři rozhodčí rozhodli, který z nich byl lepší a postupuje do dalšího kola. Asi nejvíc mě zaujal Štěpán Pecka, kterej předvedl salto vzad a pěkný statický, a určitě hodně silový, prvky.

Závěrem bych chtěla říct, že tohle byly asi nejlepší závody, na kterých jsem byla. Supr organizace, zázemí, místo kde se to konalo, atmosféra.. Oceňuji dopadiště pod rozlezovkou, což bohužel není standardem a i větší chyty na rozlez. Tímto děkuju Jirkovi Žákovi za tyhle i jiné závody, který uspořádal a doufám, že neztratí elán s jakým to dělá. Chtěla bych se dokopat k vytvoření krátkého videa, ale nic neslibuju. Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli někdo nenašel tuhle náušnici. Někde jsem jí asi vytratila.



Výsledky


MČR v boulderingu 2013
Banánovi se taky zadařilo
1. Martin Stráník
2. Jakub Hlaváček
3. Marian Šeliga

1. Nelly Kudrová
2. Petra Růžičková
3. Karolína Nevělíková

ČP v boulderingu 2013
1. Martin Stráník
2. Jakub Hlaváček
3. Štěpán Stráník

1. Petra Růžičková
2. Nelly Kudrová
3. Karina Bílková

O pohár královského města Slaný
1. Jakub Jedlička
2. Martin Szentesi
3. Jan Zíma

1. Káťa Záhorová
2. Pavla Vitáková
3. Dorka Vlková


MČR v Trickline
1. Michal Pírek
2. Štěpán Pecka
3. Filip Bitnar



JanaOlše



pátek 24. května 2013

JSME NAHATÝÝÝÝÝ

V dnešní době není nahota žádné tabu. Vlastně nás obklopuje čím dál tím víc. Od pondělí do neděle, od rána do večera. Popíšu vám tedy svůj „internetový“ den, plný nahoty. Ráno zapnu počítač. Mám chuť si pustit nějakou písničku, ale nevím jakou. Na CZ-sharu zkusím jen tak pro inspiraci do vyhledávače napsat hudba. Třeba mi to najde něco zajímavýho. No a světe div se, hned na první stránce a dokonce i na prvním řádku mi vyjede holka, co kouří ptáky přes tepláky.. no, přes tepláky to není, proto to trochu zcenzuruju malým, nevinným motýlkem :)



Pak mrknu na Seznam, kde na mě z Novinek koukají něčí nový, silikonový dudy. A každý druhý článek hlásá, kdo, kde a kdy ukázal bombarďáky, nebo komu vypadlo prso z trička, což se nám holkám stává často, že? Nejvíc mě „baví“ ty titulky: „ŠOK! Neuvěřitelné fopá, Tereza Silikonová nedopatřením ukázala kalhotky!!“ Yeah, co bych si bez týhle informace počala. Já si to tedy nečtu, jen na mě ty nadpisy vyskakují během celého dne a mě to rozčiluje.




Pak se jdu mrknout na VotočVohoz, jestli se mi povedlo něco prodat. Pro ty co neznají. Je to takový internetový sekáč. Velká část uživatelek je z řad patnáctiletých pipinek, který prodávají spíše sebe než oblečení. Ale tady se na rozdíl od Novinek bavím, je to někdy fakt sranda, co tam ty holky dávají. Fascinuje mě, že když prodávají třeba kabelku, neváhají ze sebe strhat co nejvíc oblečení. Nahatější vyhrává. Prodávají-li kalhoty, sundají si tričko a prodávají-li tričko, sundají kalhoty. Pokud možno, si ještě zaříznou tanga, do své celulitidní zadnice a vyšpulí jí tak, že zabere 80 procent fotky, těch zbylých dvacet procent náleží věci, kterou prodávají.

Tak nevím, jestli chce slečna prodat tričko, nebo touží úplně po něčem jiném :)

Plastový kámoš se taky snaží prodat plavky

Tato fotka má opravdu velikou informační hodnotu, co se kalhot týče





Možná jsem jen blbá a letos se to nosí.. Zimní bunda a kalhotky



"Jsem líná si to triko sundat, tak ho aspoň co nejvíc vyhrnu"


Tohle byl asi omyl...ještě, že nechodí na vostro

Nejvíc sexy jsou samozřejmě zapraný tanga zkombinovaná se zebří mini - bundičkou


A já se divím, proč tolik neprodávám.. ale teď už vím, že se stačí namočit a předklonit





To mi hlava nebere... jak se do tohodle dokázala narvat ???!!!!




a má je zaříznutýýý



STARŠÍ TANGA - STAV, JDE TO :D




Prodává podprdu, vestu, sebe ?

Dobrý komentář..  :)











Jdu se kouknout na aukro. To je jiná liga, tam už ženský neukazují jen zařízlý spoďáry, ony si totiž žádný spoďáry ani nevezmou. Fotí si tam své bíbry v průhledných košilkách, zatímco chlapi, fotí věci, které inzerují, jenže často zapomínají (nebo chtějí zapomínat), že některé plochy odráží obraz a jsou jako zrcadlo. Vidět famfulína odrážejícího se na obrazovce prodávané televize, není zrovna lákavý pohled. Zřejmě by mě to i odradilo od nákupu. Bála bych se, že tam to čůro uvidím už napořád.






Není nad pěkné PVC kalhotky - vhodné na lezení.

Úplně mě láká si to koupit a oblíct se do toho

Dost bylo inzerátů, jdu si pustit film. CZ-share mi opět nabízí nepřeberné množství filmů pro dospělé, aniž bych je hledala. Nakonec se dopátrám svého vyhlédnutého filmu.
Už mě ani nepřekvapuje, že v 99 procentech filmů, je ani ne tak milostná scéna, jako spíš porno-scéna. Je jedno, zdali se jedná o drama, scifi, komedii, psychologický thiller nebo horor. Všude si to musí hlavní hrdinové rozdat. Když už, tak to snad stačí jen naznačit, né? Poslední dobou se ale ve filmech přitvrzuje, a já se nestačím červenat, když na něco koukám třeba s mámou. Například takový Antikrist. Z tohohle filmu se červenám i sama před sebou. Co to jako má bejt? Dívala jsem se na to, když to byla novinka. Tehdy to mělo na ČSFD hodnocení okolo 90 % (teď už to kleslo na 69 %, což považuju stále za velké číslo). Žánr byl uvedený jako Drama / Horor / Mysteriózní / Psychologický, což je naprosto zavádějící. Kdyby bylo na mě, zapsala bych to spíš takhle: Rádoby umělecký / Prasácký / Přehnaný / Z dílny psychicky narušeného člověka. 

Pamatuju si to jen matně, protože jsem většinu filmu byla nucena přetočit. Nevadí mi agresivní a násilnický scény, ale čeho je moc, toho je příliš. V tomto rádobyuměleckém díle, nechyběl rozmašlovanej famfulín špalkem, řezání do genitálií, detailní záběry frnd, onanování, probodávání pytlíků a spoustu dalších násilnických, porno – prasáckých, sado masochistických scén, ospravedlňující se tím, že se jedná o umělecký kinematografický počin.

Antikrist
Tady opět musela zasáhnout cenzura, několika sekundové záběry na "bludišťáky" nebyly ve filmu Antikrist ničím vyjímečným.

Když chci koukat na film, tak chci koukat na film. Když budu chtít koukat na porno, tak si pustím film k tomu určený. Myslím, že ani já, ani máma spolu nechceme strávit večer plný filmových orgií.
No a tuhle situaci zažil snad každý, kdo bydlel s rodiči. Koukáte u sebe v pokoji na film. Celých devadesát minut probíhá ve vší počestnosti, ale jen co vejde někdo z rodičů k vám do pokoje, hlavní hrdinové na to vlítnou se vší parádou, strhají ze sebe veškeré oblečení a oddávají se tam svým nejdivočejším touhám, přičemž funí a hekají, jakoby je někdo mučil. Pak přichází ten trapný úsměv a snaha to vysvětlit :)

Ani nevím jak, ale povedlo se mi proklikat na blog Dominiky Myslivcové. Když už vás nebaví nosit pušapku, nebo si vycpávat podprsenku toaletním papírem nebo ponožkami, tak vás milá Dominika naučí, jak si nalíčit prsy, tak aby vypadaly o několik čísel větší. Mě připomínají spíš dva hnědé bochníky chleba.

Tak se mějte a buďte co nejvíc nahatí, protože to teď frčí :)
Video pro dnešní den ZDE