CO SE TO DĚJE?

Text: Máťa
Komix: Infera Al

Díky nátlaku a provokaci svého okolí jsem byla donucena k tomu, že se nutně potřebuji vdát. Všichni se berou vdávají, žení, rodí děti ...co se to děje ??? Dobrá tedy ... já chci taky! Pár kandidátů na ženicha bych měla ... Princ William - kdy už konečně pochopí, že já jsem ta pravá. Pán z té hudební skupiny ... nikdy si nepamatuju jak se jmenuje pán, ani skupina, ale miluju ho! Chlapec z vlaku - vezmeš si mě? A taky bych si hrozně ráda vzala za muže Chrise Sharmu i když je ošklivý. No bylo by toho ještě hodně tak radši končím :)! Musím taky zdůraznit, že jsem úžasná partie a byla bych dokonalou manželkou! Umím totiž upéct koláč, umotat svetr a vykopat studnu! Nabídky k sňatku prosím do komentářů! 
                             

                                                                                   



Máťa :)

Jak jsme visely pod převisem

Konečně se chopil tužky ( klávesnice ) i někdo jiný a to moje segra Miruš. Udělejme jí radost a napišme, jak moc krásně to napsala, aby jí to namotivovalo k dalšímu psaní.

Jednoho děsně moc slunného srpnového dne jsme se rozhodly, že zajedeme na převis, abych si též zkusila zabouldrovat pod odborným vedením své sestry :). Naštěstí jsem zašantročila klíče od auta a protože pěšky to bylo vzhledem k počasí a případnému poponášení nejmladší účastnice téměř nemožné, získala jsem další den na zlepšení kondice :). No a přestože se kupodivu přes noc nic nezlepšilo, vtrhly jsme na půdu, sebraly různé staré svršky a vymyslely lezení v převleku. Máťa slíbila, že poleze s námi, ale zapomněla již tradičně doporučovanou dobrou náladu doma a tak jsme na to zbyly dvě. No, my jsme zase zapomněly ty nejsměšnější svršky doma, ale i tak jsme měly ránu :).

První lekci načla babka v překvapivé formě a pokračovala pohoda po večerní koupeli:

Nenechte se zmást prvním dojmem, ta zástěra měla membránu a i v tom županu, co vypadá tak tlustě nebylo ani trochu vedro...

Všechno pozorně sleduju, jo jasně, je tam spousta chytů, vypadá to na pohodu, už to chci taky zkusit a pomalu se rozhlížím po maglajzu ....kde pak asi je? Ahá, už skoro není....

Tak si k Mátině znechucení plivu do dlaní a jdu na to .... a zjišťuju, že to jenom vypadá jako sranda a mám co dělat, abych hned neodpadla. Je dost znát, že zlodějku maglajzu už tak moc nenosím, jinak netuším proč se tam nezvládnu udržet:).

Ze zoufalství aspoň machruju, že jsem chodila na jógu:).

Nejdřívě jsem zkoušela lézt na boso, ale nebylo to ono. Lezečky jsou lezečky a tak jsem sáhla po opravdu luxusním velmi přilnavém modelu, ze kterého vůbec nebolí nohy ani když jsou úděsně špinavé →

A tak zkouším a padám a zkouším a padám a protože nemáme bouldermatku, tak radši lezu jen nízko a nechám se fotit tak, aby to vypadalo vysoko ;). A pak sleduju, jak se to má dělat....

Protože jsme na týhle fotce nevypadaly dobře, provedla jsem lehkou korekturu

Akce to byla povedená. Přestože jsem se vůbec nebála, ruce se mi třásly tak, že bez stativu bych už další fotky nezvládla.... Tak myslím, že bouldrování bylo fajn, i když někdo se vyloženě nudil →

Na závěr jsme dovezly Máťu zpátky domů za její dobrou náladou, teta Janík mohla řídit naše auto a Romuška dostala nanuka, takže spokojenost zavládla na všech frontách :).

MirušOlše