pondělí 30. září 2013

28. 9. 2013

Adidas outdoor Prague

Předevčírem to byly přesně dva týdny, co jsem prohlásila, že už nikdy nebudu závodit. Pokud jste mě tedy náhodou viděli na adidas Outdoor Prague, bojovat v kvalifikačních bouldrech, nebo navlečenou v sedáku, drtit v kvalifikaci lezení na obtížnost.. tak vás asi šálil zrak :)
No tak jo, přiznávám, byla jsem to já. Když mě to baví tak, že se neúspěchem nenechám odradit. Nebo alespoň ne na dlouho.
Nellča a Eliška
Z pátku na sobotu u mě spala Eliška, Péťa a Honza. Důrazně jsem Elišce psala, ať si s Petrem nacvičí píseň pro dnešní den. Ale vyprdli se na mě. A já se tak těšila na romantický duet v jejich podání :) 
Pod minulým článkem se objevil komentář od Elišky:
“ Tak tos byla ty na té chodbě? :-) Šla jsem v noci na záchod a napadlo mě "jé, co to je za kopu na zemi, kopnu do ní a uvidím, nebo raději ne, co kdyby to bylo něco, do čeho se kopat nemá" :-DDD“
 Přesně na tento komentář jsem si vzpomněla, když jsem v noci kličkovala mezi spícíma kámošema, s několika hrnkama v rukách. Zrovna jsem překračovala Elišku, když se mi hromádka nádobí začala nebezpečně vrklat. Uff, naštěstí na Elišku spadl jen citron, kdyby to koupila hrnkem, bylo by to asi horší. Ten citron je takové zadostiučinění za to, že do mě chtěla na minulých závodech kopnout :). Prej „kopnu do ní a uvidím“, měla jsem na ní těch citronů vysypat deset :)
Jak se dostat na místo závodu jsem zjistila už minulý týden, ale pro jistotu si to ještě v pátek večer kontroluju. Jasný, z Holešovic půjdu rovně, pak doprava, přes most, doleva podél vody a jsem tam. Radši se kouknu ještě na fotografický zobrazení mapy. Ale ať hledám, jak hledám, most nikde není.

Káťa nás zachránila. Poradila nám, ať jdeme podél kolejí, které vedou přes most určený tramvajím. Naštěstí v tu chvíli, kdy jsme tam šli, nic nejelo. Asi bych se necítila úplně bezpečně. Nakonec jsme se shodli, že to byl Kátin způsob eliminace soupeřek, který se jí naštěstí nepovedl.


Lano

Stavěči: Jan Zbranek a Raúl Torres, supervizor a spoluautor finálových cest – Adam Pustelnik

Lezení s lanem bylo celkem vtipný. Stěna měla přibližně deset metrů, a ještě k tomu to byly převážně kolmošky, takže charakter cest byl spíš bouldrový. Bylo šest cest různých obtížností, od pětky až po 9+.
Na rozlez jsem si s Káťou dala pětku a šestku. V sedmičce jsme obě předvedly slušnej boj, když jsme se zacyklily v místě, kde to vlastně nebylo ani těžký. Já jsem nevěřila nohám a odmítala jsem si na ně stoupnout a Káťa chtěla vynechat asi deset chytů a jít rovnou do TOPU. Nějak jsme to nakonec dotrápily až nahoru, ale estetická hodnota byla na bodě mrazu, takže bych nám přelez neuznala (narážka na diskuzi pod článkem o přelezu Mementa v podání Martina Stráníka..diskuze zde)
Cesta o obtížnosti 8, byla opravdu komix. Už to, že ji borkyně jako je například Lenka Černá nebo Helena Lipenská  nevylezly, mi napovídalo, že to nebude žádná procházka.. a taky že nebyla. Bouldr u druhý presky mě setřese ani nevím jak. 
Eliška s Melissou
V dalších cestách se mi dařilo víc. Na konec jsem si nechala nejzábavnější  cestu za 9+. Byla to moje premiéra v této obtížnosti. Prohlídla jsem si jen kroky kolem první presky, páč jsem byla přesvědčená, že dál nemám šanci dolízt. Za bouřlivého povzbuzování Elišky, Péti a Káti vzlínám nahoru, klepu se u toho jako osika. Najednou koukám, že zmizly všechny chyty. Viděla jsem jen stupy. Asi budou někde za hranou..ale za jakou? Za tou pravou nebo levou? Že já husa hloupá si to neprohlídla. Naštěstí pod stěnou stál Jirka Švácha a Juráš Šefl, kteří zpozorovali, že vůbec nevím kudy kam a začali mi diktovat program. 
Silva Rajfová
 K mému překvapení mě nenaváděli ani k jedný hraně (tam totiž žádný chyty nebyly). To co jsem považovala za stupy, byly vlastně chyty. Ve spoďácích, i když jsou obrovský, mám téměř nulovou sílu. Jirka na mě volá, ať chytnu humus - spoďák levačkou, přidám pravačku, hodně nastoupám a jdu do nějaký další neberoucí srajdy. Snažím se nemyslet na to, že nesnáším spoďáky a že je neudržím. S velkou dávkou sebezapření spoďáka přebírám a jedu jako tančík vzhůru. 


I tančíkovi jednou dojde a padám ze struktur. Odborná baletní komise diskutující na lezci tvrdí: "problém nebyl vyřešen, dokud nebyl vyřešen s elegancí" .. ajaj… škoda, že na závodech není aspoň hodinový limit na cestu, abych si mohla vymyslet dokonalou choreografii a pak pro potěšení oka divákova vybaletit nahoru. Takže Martine, zahoď lezečky , nasaď piškoty a jeď na svěťák.


Bouldr

Stavěči: Vilda Chejn a Jirous Přibil

na rozlezovce bylo trochu plno

Jupí, dočkala jsem se lišt v kvalifikaci . Zamykám, až se ze mě práší a užívám si to, protože v poslední době to je na závodech samá oblina a ty já nerada. Na přelezy máme hoďku. Většina závodníků, se kterýma jsem mluvila, se shodla, že časový limit hodina je málo. Buďto kvalifikace flash s časovým limitem alespoň 1,5 – 2 hodiny, nebo dát kvaldu na OS. Takhle jsem čekala na pokus pět minut, v prvním kroku mi šmejkla noha a mohla jsem jít zase na konec fronty.
Melissa Le Nevé

Konečně jsem se na závodech odlepila od země. Vybombila jsem dvě zóny a TOP. Čtvrtý bouldr mi fakt sedl. První pokus byl neuvážený a padám, když se pokouším o nesmyslný kříž. Druhým pokusem jsem dolezla až nahoru. Levačkou jsem držela TOP, ale nedokázala jsem si srovnat nohy a při přidávání pravačky jsem z toho vyfičela. Ve třetím pokusu jsem si už dala pozor na nohy a bylo to tam. Nestává se mi často, abych vylezla na závodech nějaký bouldr. Jak na to nejsem zvyklá, tak to pak asi víc prožívám a to co u toho cítím, je nepopsatelný. Možná bych to nazvala lezeckým orgasmem :)
Melissa Le Nevé
Melissa Le Nevé

Závodu se účastnila i Mélissa Le Nevé. Prošla se všema kvalifikačníma i finálovýma bouldrama a náležitě si to užívala. Video
Kontakt s publikem jí nebyl cizí a vždy dokázala přivést diváky do varu. V nejhorším chytu, kde ostatní holky marně bojovaly, se zastavila a výrazem ve tváři jakoby se ptala, jestli má lízt dál, poté za bouřlivého potlesku bouldr zakončuje piruetou. Tak jo, trochu jsem si to přibarvila pod vlivem již zmíněné diskuse na lezci.

Výsledky na Aixáckým fejsbůku ZDE

JanaOlše


středa 25. září 2013

To je tak, když se pro něco nadchnu

MČR v boulderingu, O pohár královského města Slaný, MČR v trickline

V pondělí a úterý jsem bouldřila v Bébéčku. Ve středu jsem šla na gymnastiku (pro dospělé začátečníky) a slibovala si, že se budu šetřit na páteční závody …ale já to svoje nadšení prostě nedokážu ovládat. Lítala jsem po tělocvičně jak torpédo. Skoro po hodině a půl jsem stále neměla dost. „ Ještě, ještě“, dělám psí oči na trenéra. „Tak jo, ale pak už fakt musíme končit“.
„Naposled si zkusím rondat a jdu…a ještě přemet…můžu ještě jednou?“. Tak joo, říká trenér tak trochu odevzdaně. Ještě, já chci ještě, teď už fakt ten nejposlednější pokus. A můžu si zkusit výmyk? Trenér byl už úplně rezignovaný, mezitím se ke mně přidal brácha, Tomáš a pár dalších. „A když už jsem tady, můžu si zkusit toč a takový to s tou přehozenou nohou?“. To je tak, když se pro něco nadchnu.
Druhý den se nemůžu hýbat, bolí mě úplně všechno. Zdalipak se stihnu zregenerovat do zítra na bouldrový závody O pohár královského města Slaný, kde chci všechny pokosit jak salát? A zdalipak se stihnu zregenerovat na pozítří na MČR? Teď už vím odpověď, nestihnu. Samozřejmě bych jinak vyhrála, o tom není pochyb. A taky na mě něco leze. A mám nerozlezený lezečky… a mám před zkouškou, tak jsem nesoustředěná. Kdyby někoho napadla ještě nějaká další výmluva, za kterou bych mohla schovat svoji slabost, dejte vědět.

O pohár královského města Slaný

KDY: 13. září 2013
KDE: Masarykovo náměstí, Slaný
CO: bouldrové závody pro širokou veřejnost
STYL: kvalifikace flash - 8 cest, finále OS - 4 cesty
POSTUPUJÍ: 4 ženy, 6 mužů
STAVĚČI BOULDRŮ: Vilda Chejn a Olin Klapal

Na koho asi koukají? Olin vypadá, že se každou chvíli rozbrečí a paní důležitá v šedivé mikině se tváří dost kriticky a znechuceně :)

 Náměstí, diváci, stage, na který se tyčí profily různých sklonů, od kolmošky po převis, kameraman, fotograf, reflektory a v jejich záři parta maníků, co se snaží nahamounit co nejvíc přelezů. Holek je jen pět, takže boj o finále, které se leze druhý den na kvalifikačních bouldrech MČR, není až tak napínavé. Škoda tak malé účasti. Na kterých jiných závodech si to můžou „nýmandi“ rozdat na čistých profilech, kde nezavazí milion ošmatlaných chytů, kde je obtížnost přiměřená našim schopnostem a kde si užijeme tu pravou závodní atmosféru? U chlapů byla účast větší (20). Kluci i holky lezli najednou, přičemž holky měly sem tam nějaký stup nebo chyt navíc.

Dostali jsme supr trička od Nortfejsu - Káťa Záhorová
Jak se zbavit soupeřek? Minulý rok na MČR v Teplicích, jsem se snažila vhodným umístěním stanu v přívalovém dešti, soupeřku utopit. Marně. (článek zde).
Letos jsem to chtěla zkusit vraždou jídlem, ale nikdo si nenechal vnutit kilový tatarák s deseti topinkama. Můj herecký výkon u jídelního lístku nikoho nepřesvědčil. „Óóó, ten tatarák musí být lahodný, nedáte si někdo?“. Sama si nenápadně objednávám lehkou polívku. Holky jedny ušatý ale vědí.. vidí mé jiskřičky v očích a šibalský úsměv, který nedokážu skrýt.

Spaní je zajištěno v tělocvičně, před kterou probíhá těžká párty, nebo opilecký sraz a já nemůžu usnout. Asi tak ve dvě hodiny to vzdávám a stěhuju se na chodbu, kde je to o poznání lepší. Ani mi moc nevadí, že sem tam o mě někdo zakopne, když jde po tmě na záchod.

The North Face MČR v boulderingu 2013


KDY: 14. září 2013
KDE: Masarykovo náměstí, Slaný
CO: Mistrovství České republiky v boulderingu
STYL: kvalifikace OS - 4 cesty, finále OS - 4 cesty
POSTUPUJE: 8 žen, 12 mužů z ČR
STAVĚČI BOULDRŮ: Vilda Chejn a Olin Klapal


Lenka Černá a Nellča

Uzavření izolace je už v 7.30 ráno. Jak já nesnáším vstávání. Jsem spíš noční tvor. Nechcete někdy uspořádat závody v noci? Dostávám další krásný triko, protože jsem se zaregistrovala jak na pohár královskýho města Slaný, tak na MČR. Lezu tedy finále i kvalifikaci zároveň.

Obé dopadá hrozně (to je hezký slovo, že? Obé..) Bouldry jsou fakt pěkný, ale já jsem úplně marná. Kdybych se aspoň naštvala, ale po prvním bouldru ztrácím motivaci a jsem apatická.  Zbytek bouldrů zkouším už dost odevzdaně. Tak nějak mě přestalo bavit být stále poslední nebo předposlední. Dávám tomu tolik a výsledky pořád nikde.Víc než umístění mi vadí, že jsem si v posledních dvou závodech nezalezla. Skoro jsem se v těch bouldrech nehla.

Nekouřím a nebrečím, ale protentokrát dělám výjimku, dávám si cigáro a utápím se v sebelítosti a sebemrskačství zároveň. Asi prodám lezečky a začnu závodit ve vyšívání, to by mi třeba šlo líp. Mistryně České republiky ve vyšívání, no nezní to krásně? Káťa mi půjčuje svou antidepresivní
rybičku, kterou jsem jí nedávno vyrobila, ale nefunguje. Ani deset antidepresivních rybiček by mi teď nepomohlo.

„Aspoň rok mě na žádných závodech neuvidíte“, brblám naštvaně. „A co na adidasu?“, ptá se Káťa. Tak to bude poslední závod, kam půjdu, odvětím. „A co Ytong?“  .. „jó, tam taky půjdu, ale nikam jinam.“ „Mejcup?“ uááá, jsem měkká a nevydržím trucovat dlouho. Dobře, asi to ještě s tím nezávoděním přehodnotím. To je tak, když se pro něco nadchnu…
Péťa Handlíř, kterému se dařilo a skončil na 6. místě

Píseň pro dnešní den je tato.
Holkám bohužel hrála dynamická a motivační hudba. Kluci na rozdíl od nás měli to štěstí, že jejich kvalifikační výkony doprovázela dechová hudba Dvořačka. Některým z nich dokonce, místo hudby hrála z protější stage pohádka Kašpárek v pekle.
Malá videoukázka TADY.
Já už měla odlezeno, takže jsem mohla jít za kámošema pařit, viz. foto níže.

S kámošema paříme na Dvořačku
Finále jsem si divácky moc neužila, protože jsem natáčela, a to já pak nevnímám co se děje. Postřehla jsem, že se lezlo dost po strukturách a bouldry byly na pohled zajímavý. Holky tam měly dynamičtější kroky než obvykle, což bylo fajn. U kluků byly první tři bouldry trochu lehčí, což dokazuje i fakt, že každý bouldr, topovalo alespoň deset borců. Čtvrtý byl naopak tak těžký, že ho vylezl jen Martin Stráník, kterému se podařilo zdolat všechny připravené cesty z první bomby, a tak se stal zaslouženým vítězem.
Zadek Jendy Šolce
Zbytek Jendy Šolce


MČR v trickline

Když byli kluci v izolaci, probíhalo finále MČR v Trickline. Hezky se na to dívalo až do chvíle, než si Danny Menšík, jenž 10. září přešel 380m dlouhou lajnu a tím udělal světový rekord, zlomil ruku. Po nepovedeném triku spadnul. Nejdřív se zdálo, že je v pohodě, nekřičel, ani nebrečel (to já bych křičela a brečela jak želva), jen si držel ruku a šel si sednout. Měl jí nepřirozeně pokroucenou, opravdu nepěkný pohled. Nevím, na co myslel, ale když jsem si zlomila kotník, koukala jsem podobně a říkala si: „A je to v pr..“.  Myslím, že i jeho to napadlo. Hned ten den ho operovali, tak doufám, že vše bude co nejdřív v pořádku.
Tím pro něj závod skončil, ale i přesto se umístil na čtvrtém místě. Bylo to poprvé, co jsem sledovala tricklinery. Líbil se mi systém závodu, kdy si dva kluci dali battle v určitém časovém limitu, a tři rozhodčí rozhodli, který z nich byl lepší a postupuje do dalšího kola. Asi nejvíc mě zaujal Štěpán Pecka, kterej předvedl salto vzad a pěkný statický, a určitě hodně silový, prvky.

Závěrem bych chtěla říct, že tohle byly asi nejlepší závody, na kterých jsem byla. Supr organizace, zázemí, místo kde se to konalo, atmosféra.. Oceňuji dopadiště pod rozlezovkou, což bohužel není standardem a i větší chyty na rozlez. Tímto děkuju Jirkovi Žákovi za tyhle i jiné závody, který uspořádal a doufám, že neztratí elán s jakým to dělá. Chtěla bych se dokopat k vytvoření krátkého videa, ale nic neslibuju. Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli někdo nenašel tuhle náušnici. Někde jsem jí asi vytratila.



Výsledky


MČR v boulderingu 2013
Banánovi se taky zadařilo
1. Martin Stráník
2. Jakub Hlaváček
3. Marian Šeliga

1. Nelly Kudrová
2. Petra Růžičková
3. Karolína Nevělíková

ČP v boulderingu 2013
1. Martin Stráník
2. Jakub Hlaváček
3. Štěpán Stráník

1. Petra Růžičková
2. Nelly Kudrová
3. Karina Bílková

O pohár královského města Slaný
1. Jakub Jedlička
2. Martin Szentesi
3. Jan Zíma

1. Káťa Záhorová
2. Pavla Vitáková
3. Dorka Vlková


MČR v Trickline
1. Michal Pírek
2. Štěpán Pecka
3. Filip Bitnar



JanaOlše