Mandrage - stojí za to utrpení
5. 4. 2014
Hudba je důležitou součástí mého života stejně tak jako lezení. Nikam nechodím bez MP3 a když jí náhodou zapomenu, nebo mi dojdou baterky, cítím se najednou jako bych šla po ulici nahá.
Tak ráda bych chodila častěji na koncerty, jenže mám malý problém, nemám ráda lidi.. alespoň ne v takovém množství, jako na koncertech bývá.
Několikrát jsem se překonala a vyrazila si poslechnout své oblíbence. A vždycky jsem to nakoupila tak, že při pouhé představě dalšího takto traumatického zážitku se mi zježí všechny vlasy, začnu běhat po bytě, brečet, rozhazovat věci, jak opičák lítat z pokoje do pokoje a křičet, že Jane na koncert už nikdy nepůjde... né, kecám, ale vždycky po koncertě převažovaly negativa. (Tedy až na vystoupení kapely Tatabojs, kdysi dávno v Liberci na náměstí. To byl nezapomenutelný zážitek a pohlazení pro uši i oči.)
Co mi na koncertech vadí:
Jsem trpaslík a zatím pokaždé jsem viděla jen něčí záda. A koukat dvě hodiny někomu do zad asi z deseticentimetrové vzdálenosti není úplně to, po čem celé dny toužím.Všichni jsou upocený, lepkavý a lesklý. To je radosti, když se pak o vás někdo stále otírá.
Několikrát jsem stála v těsné blízkosti rozvášněného páru, který měl potřebu dokazovat svou lásku sobě ale i všem ostatním. Líbali se tak intenzivně, že jejich mlaskání málem přehlušilo i kapelu, nemluvě o jejich rukách šmátralkách u kterých jsem se bála, že se zatoulají i na mě.
Takže přede mnou nějakej obr, z jedné strany polosouložící individua a z té druhé strany? No tam jsou vožralí floutci, kteří mi při každém nadšeném zhoupnutí úplně mimo rytmus, vyžbryndnou trochu piva na triko. A ze zadu to uzavírá hromada lidí, která mi nedovolí uniknout z tohoto děsivého obklíčení. K tomu připočtěte vydýchaný vzduch, vedro a žízeň a nemůžete se asociálovi, jako jsem já divit, že nemá rád koncerty.
Přiznávám, malinko jsem ty zážitky zkoncentrovala a dala do jedné chvíle, ale moc odlišný od skutečnosti to není.
Píseň pro dnešní den měla být od Mandrage Velký boty, ale nikde to neni v nějaký aspoň trochu kvalitní podobě, tak píseˇdnešního dne je tato
Mandrage - Silulety tůr
Na koncertu Mandrage jsem byla asi čtyři roky nazpět. Publikum tvořily převážně čtrnáctky, kterým při pohledu na kluky, tekla slina až na triko. Div neházely podprdy na podium. I když mi tehdy bylo 20, připadala jsem si tam trochu stará. Proto jsem se tentokrát ani moc neptala, jestli se mnou někdo půjde na jejich koncert do Jablonce.A přeci jen se někdo našel. Táta. Chtěla jsem je slyšet tak moc, že bych snad šla i sama a podrobila se těm výše popsaným útrapám.
Předkapela Nebe byla docela dobrá. Akorát bych zrušila předkapely a zavedla POkapely, protože jsem vždy nedočkavá na toho interpreta, na kterýho jsem přišla a vůbec si tu první kapelu nedokážu užít.
Mandrage to rozjeli hned od začátku několika mýma oblíbenýma písničkama. A co bylo ještě lepší, ukořistili jsme dobrý místo na balkóně, takže mě nikdo neutiskoval a konečně jsem taky viděla něco jinýho než něčí záda. Taky lidi v publiku zestárli a já si nepřipadala tak stará jako minule.
Docela jsme se drželi ale při písni Ach ty rozchody, stavidla povolily a já i táta jsme se začali zmítat v neovladatelných tanečních kreacích připomínající epileptický záchvat ... a pařili jsme až do úplného konce.
Co rozhodně okořenilo celý koncert, byl klávesák František, který se toho vůbec nebál a tancoval jak utrženej z řetězu. Bylo to takové Labutí jezero s prvky metalového házení hlavou, poga a .... myslím, že jeho pohybový repertoár zahrnoval od všech tanečních stylů kousek. Fakt dobrý. Myslím, že si František musel zobnout nějaký prášky na srandu, jinak si to totiž neumím vysvětlit.
Kluci to měli pěkně udělaný. Byl to audiovizuální zážitek, který si ani příště nenechám ujít.
A já se tentokrát nestydím zeptat, kdo se mnou půjde na Mandrage?
Bobík
Takže abych to shrnula, cesta mě stála o kilo víc, trvala o 5 hodin dýl a s bráchou jsem si nepokecala, bo nebyly dvě místa k sezení vedle sebe...
A víte co? Mě to nevadí. Dala jsem si sluchátka do uší a Mandrage mi udělali malý soukromý koncert přímo v Quick busu.
JanaOlše
