BORDEL kontest 2014
Už několik dní se snažím napsat o předešlých dvou víkendech, ale nějak mi to nejde. Ne, že by se mi nechtělo, nebo že by nebylo o čem psát... Jsem plná radostí a dojmů, které jdou jen těžko popsat. Kéž by šlo tyhle prchavé okamžiky nějak uchovat a pokaždé, když věci nejdou podle představ, jich trochu upustit. Tyhle dva víkendy jsem strávila se svýma kámošema, lezli jsme ve skalách,závodili, hráli pexeso a Karkasone, smáli se blbostem a dozvídali se o druhých věci, které snad měly zůstat nevyřčené.Píseň pro dnešní den ZDE
Tak třeba víte jaké vyšetřovací praktiky mají doktoři, když vás bolí bříško? Hraje v tom roli prst a gumová rukavice. Mě se to nestalo ale věřte, že je sranda, když vám o tom jedna nejmenovaná osoba vypráví.
A viděli jste někdy mou hobití nohu? Být jen o trochu chlupatější, mohla bych si z fleku střihnout roli Froda Pytlíka... výšku na to taky mám. Pusťte si TUTO píseň a koukněte se na tu děsivou fotku níže.
Myslím, že by to byl dobrý námět na film. Jmenoval by se Noha útočí nebo tak nějak. No nic, pokusím se aspoň trochu shrnout co se dělo o těchto víkendech.
BORDEL Kontest - 1. Března 2014
Eliškou vytvořená pozvánka |
Uspořádat tento závod muselo dát spoustu práce a strašně moc mě potěšilo, když mi zničeho nic přišla pozvánka. Vůbec mě nenapadlo, že by mohli mít květinky a květináči svůj BORDEL kontest. Beru to jako hozenou rukavici a doufám, že se mi taky někdy podaří uspořádat takový příjemný, kamarádský závodík...druhé kolo BORDEL kontestu, třeba v Prahe.
Na přelezení sedmi bouldrů a jednoho bonusu jsme měli 1,5 hodiny, přičemž všichni lezli stejné bouldry, jen holky tam měly sem tam nějaký stup či chyt navíc.
Eliška měla formu jako fík. Nekompromisně to tam kosila a úplně bez uzardění nás ostatní strčila do kapsy. Vylezla šest bouldrů na dvanáct pokusů a zaslouženě si odnesla diplom za první místo. (Je jen náhoda, že závody byly na její domácí bouldrovce, cesty stavěl její „bojfrend“, je organizátorka závodu a i ten diplom si udělala sama :) ). Jen o jeden top míň měla Péťa Tefelnerová, která tak skončila druhá. Mezi holkama to byl vyrovnaný boj, a do úplného konce jsem byla napnutá, která z nich bude královna tohoto prestižního závodu. Inka Matoušková na holky moc neztrácela a se čtyřmi topy na sedm pokusů obsadila třetí příčku.
Nejděsivější úsměv co jsem kdy viděla :)) |
Asi budu muset uspořádat nějaký závod, kam pozvu jen dvě holky, a taky
budu mít diplom :).
Skončila jsem tedy čtvrtá, následovaná Léňou Hájkovou.
Z kluků byl první, světe div se, Honza Handlíř. Tento tichý, nenápadný mladík vylezl prostě všechno. Většinu bouldrů dal z první bomby. Jen bouldr č.5, dal na druhý a nejvíc ho potrápila čtyřka, kterou dal až na sedmý pokus. Šesti topy se může pochlubit Michal Požár, který tak obsadil druhé místo. Ondra Petrů a Fob vylezli shodně dva bouldry. Ondra měl míň pokusů na top a to ho vyneslo na třetí místo. Fob tedy skončil čtvrtý.fotil Petr Stefek |
Večer jsme pak strávili s Péťou, Péťou, Eliškou, Honzou a Banánem hraním Karkasone, popíjením piva, vína a vyjídáním veškerých zásob jídla.
Chřiby - 2. Března 2014
Nedělní den jsme začali akčně. S Eliškou jsme uvařily zeleninové lasagne. Já nastrouhala sýr, Eliška muškátový oříšek a na Péťovi jsme nechaly ten téměř bezvýznamný zbytek vaření. :)Odpoledne jsme vyrazili, opět i s Péťou a Banánem na Chřiby. V lese zavládlo jaro a já se konečně po dlouhý době dostala ze spárů velkoměsta. Jen vidina večerní cesty do Prahy mi jemně připomínala brzký návrat do reality. Zahnala jsem ji a na nic nemyslela. S holkama jsme zkoušely dva bouldry.
Myslím, že oba byly za 7A. Nejlíp se v nich hýbala Eliška. Ani jeden nás nepustil až na vrchol, ale myslím, že to ani jedné nijak zvlášť nevadilo. Aspoň máme důvod oblast zase navštívit.
Vidíte taky to nadšení a radost v Eliščině tváři? |
Péťa, Eliška a já |
ČP lokal blok – 8. Března 2014
Tentokrát jsem v pátek pohostila své Brněnské kamarády já. Nejprve přijela Eliška a pak Péťa s Péťou a Banánem. Eliška dovezla Karkasone i s čerstvě koupeným rozšířením, ale na to se nedostalo. Všichni měli upovídanou náladu, zvlášť Péťa Tefelnerová, tak jsme si vyměnili všechny drby, co se za ten týden nastřádali, pak si ze mě na střídačku dělala srandu Eliška s Banánem. Prý často říkám slovo „viď“, ale o tom bych snad něco věděla, ne? :) No, možná mají pravdu. Už mi schází začít říkat jen GUÁŠ (guláš), jsem z PRAHE (z Prahy) a má přeměna na Pražáka bude úplná.
Eliška a její onsightový pokus v kvalifikaci (fotil Petr Handlíř) |
Zatím co Banán zkoumal moje kolo, chudák Péťa musel jít pucovat hovno, co si donesl na botě do auta. Myslím, že se říká, že hovna přinášejí štěstí. No, nevím asi bychom všichni potřebovali, aby se na nás přilepil větší kousek toho štěstí. Ježíš, to zní ale blbě a nechutně, ale tak jsem to nemyslela. No nic, jdeme radši od fekálií k závodům.
Eliška v kvalifikaci (fotil Petr Handlíř) |
Kvalifikace byla povedená a obtížnost trefená tak, že si zalezli opravdu všichni. Jen na těch 8 bouldrů které stavěl David Kozel a Radovan Souček, mohlo být víc času. Hodina utekla jako nic a já asi čtyři bouldry ani nestihla zkusit, ale i tak to stálo za to. Příště budu víc taktizovat.
Já v kvalifikaci (fotil Petr Handlíř) |
Čekali jsme:
10 minut – Honza Chvála vyfasoval ke stolu mě, Elišku a Péťu Tefelnerovou
20 minut – Slečna servírka nám donesla pití
30 minut – Já i Péťa sosáme svůj džusík po mililitrech, aby nám chvíli vydržel
40 minut – Péťa s Eliškou začínají mít záchvaty debility z hladu, je to sranda, pořád něco klábosí, možná někdy trochu z cesty.
50 minut – Holky jsou už trochu naštvaný.. chtějí svoje jídlo. Asi se jich trochu bojím. Servírka už se nám přišla několikrát omluvit, že to tak trvá, ale že už jsme na řadě.
60 minut – Petr s Banánem volají, jsou už naobědvaný a jedou tramvají do paláce Akropolis, kde bude finále
70 minut – holky přestaly mluvit a jen tupě zírají na prázdný stůl. Honza je v pohodě a ani se nestresuje tím, že možná nestihne dorazit na finále, do kterého postoupil z pátého místa.
75 minut – Konečně na nás opravdu přišla řada a dostali jsme své objednávky. No, ne tak úplně. Péťa měla zastínenou mysl hladem a ani si nevšimla, že jí místo rajčatové omáčky donesli nějakou bílou houbovou. Vlastně se nás ptala, jestli tam někde vidíme sušená rajčata a Honza jí uchlácholil, že tam určitě jsou, jen nejdou vidět :D Myslím, že pro něj musel být zážitek, sedět 75 minut s hlady pološílenýma holkama u stolu, proto byl asi rád, že máme zacpanou pusu jídlem. Nakonec to Péťa přeci jen reklamovala. Těstoviny stály skoro dvě stovky, čekala na ně víc jak hodinu a ještě jí donesou něco, co vůbec nechtěla.
Já v kvalifikaci (fotil Petr Handlíř) |
Jednoznačně nejbetonovějšími závodníky, byli jako obvykle Péťa Růžičková a Martin Stráník.
Martina popsal roztomilým způsobem komentátor v této reportáži: ZDE
„Vítěz prvního kola Českého poháru a úspěšný český reprezentant se v Akropoli ukázal jako virtuóz, jako mistr, který svým uměním rozezvučel bouldry v málo vídaný koncert."
Nellča je tady strašně roztomilá zelenina :) (fotila Eliška) |
Výsledky, fotky a plno dalších informací ZDE
Petr Handlíř (fotila Eliška) |
Umístění BORDEL holek |
p.s: kvůli Panu Gůglovi (Karlu Procházkovi), jsem rozšířila anketu o kolonku "KRÁSNÝ A CHYTRÝ" :)
JanaOlše