Ytong uspokojí každého
Jaký byl Ytong? Dalo by se to vyjádřit třemi slovy: "bylo to tisíc“
2016
Nikdy se mi na Ytongu nepodařilo postoupit do finále. Cíl byl tedy jasný, ale nenechala jsem se svázat chtíčem a hlavně si užívala lezení. Hamounila jsem, co se dalo, pokusů přibývalo a já se bála, že mi to nevyjde. Naštěstí vyšlo. Juchů, cíl splněn.
Páje to uteklo o kousíček. Byla na prvním místě pod čarou, ale věřím, že kdyby se krom bouldru nervala i s vleklým zraněním, tak to tam rozdrtí na prach.
|
S Pájou se na Ytong vždy poctivě připravujeme speciálním tréninkem |
Píseň pro dnešní den
ZDE
Po kvalifikaci jsme si zašli na oběd. U stolu nás sedělo hodně, čas příjemně plynul, já usrkávala horkou polévku, všichni si štěbetali… pohoda jahoda. Když v tom někdo řekl: "Hele, neměla jsi už být v izolaci?" V hlavě se mi rozezněla smršť nadávek, u kterých by se i ten nejsprostější dlaždic červenal. Začala jsem vyšilovat, vzala si od Jirouse číslo na Cyrila a bez placení utekla. Cestou na stěnu jsem volala Cyrdovi ať na mě počkají, že už bežííím. Naštěstí mi 25 minutové zpoždění prošlo a já si přestala nadávat do hloupých husiček. Asi bych si vzteky vytrhala vlasy, kdybych kvůli takový blbosti přišla o účast ve vytouženém finále. Ale to by mi stejně nepřineslo úlevu, jen bych byla hnusná, plešatá a nešťastná.
|
Foto: Petr Swartz |
Ytong je pro mě srdcovka. Pokaždý je něčím jiný a pokaždý je skvělý. Loni byla význačná párty, kde jsme protancovali s Pájou a s Knížetem noc a prošoupali střevíce. Nechybělo ranní vystřízlivění a chůze hanby, při vzpomínce na šílené taneční kreace a opilecké debaty.
Kolovačka rumu a řapíkatého celeru a taky piva a vodky a zelený. To byl vražednej kojtejl. Fotky asi řeknou víc než slova a to, co není zdokumentovaný, raději ani popisovat nebudu.
Foto: Jirous
|
foto: Kuba Křovák |
¨
|
Foto: Kuba Křovák |
2017
Letos si pro nás Cyrda s Vildou nachystali 15 vytuněných kvalifikačních bouldrů. Při prvním pohledu nám proběhlo hlavou, že to kluci asi trochu přehnali s obtížnosti, ale nakonec se ukázalo, že bouldry klamou tělem a obtížnost je trefená parádně. Něco šlo hned, něco později, něco vůbec, hlavní však bylo, že jsme si užívali hromadu zábavných kroků.
Ježíšku v kožíšku, tahle fotka vypadá malinko přisprostle.
Radši vložím onanistce Páje do ruky kytaru, ať tolik nepohoršuje.
|
Netradičně umístěný TOP |
|
foto: Paja Papaya |
|
Inka Matoušková - Foto: Radim Theiner |
|
Terka Kozlová - Foto: Radim Theiner |
Na finále si kluci vyhráli s osvětlením. Všude, včetně izolace byla tma, jen právě lezené bouldry byly nasvícené, což mělo své kouzlo. Tedy alespoň tam, kde se lezlo. V potemnělé izolaci na nás místo přívalu adrenalinu a energie, padlo spíš spaní. Příště nám tam dejte aspoň lampičku :)
|
Tereza Pavelcová - Foto: Radim Theiner |
|
Pája - Foto: Radim Theiner |
Tam za tím reflektorem byla izolace a v ní hromada polospících závodníků, z nichž sálala neuvěřitelná motivace... vzít si deku a jít spát.
|
Foto: Jája Slabouch |
|
Anetka Loužecká - foto: Vláďa Vlček |
|
Bětka Vlčková - foto: Vláďa Vlček |
Holčičí finálové bouldry byly dost utažený, ale to jim určitě nevzalo na kráse. No, i když ta "dvojka" pro mě byla za trest. Začala slibně.. takovým malým skokem (skočíkem), což mě bavilo, ale pak jsem se neustále snažila udržet hranu i když jsem věděla, že ji prostě neudržím. Napadly mě i jiný programy, ale jsem zabedněná a skoro celý časový limit jsem strávila tím, že jsem hladila sklopenou humushranu, která mi nezabrala. Asi jsem čekala, že když ji budu intenzivně hňahňat, začne brát.
|
Dorka Vlková - Foto: Radim Theiner |
|
Foto: Radim Theiner |
|
Foto: Vláďa Vlček |
|
Foto: Radim Theiner |
|
Foto: Radim Theiner |
Doufám, že Cyrda a všichni kdo mu pomáhají, neztratí motivaci a budeme se moct těšit na další ročník. A teď? Teď už mé srdce bije pro skály :)