pátek 14. srpna 2015

DeepWaterSolo
bouldrové závody ve Velmezu 2015


Text: Eliška
Fotky: Petr Chalupa, Sekanina Photo


Je sobota sedm ráno a mě se hrozně nechce vstávat. Kdybychom neslíbili svezení Terce Píšové, snad bychom ani nevyrazili. Dnes se ve Velmezu konají netradiční závody v boulderingu – deepwatersolo. Vyzvedáme Terku a já si říkám, že i když se mi nechce, tak toho určitě nebudu litovat a nakonec budu fakt ráda, že jsme jeli. A TAKY ŽE JO!


Sally, Míša a jejich tým připravili pod Fajtovým kopcem ve Velmezu naprosto famózní jeviště – nad vodní nádrží díky jejich potu, slzám a krvi vyrostla osmimetrová stěna, která umožnila synchronizované měřené bouldrování nad vodní hladinou. Když jsme přijeli, říkala jsem si, že je stěna sice pokrytá mnoha chyty, ale přišly mi nějak těžké. Dorazili jsme hned na 9 hod a měli jsme tak dvě hodiny na krokování a pilování bouldrů. Výška stěny mě děsila, nesnáším výšky a nejsem zrovna vodní živočich (kdo mě viděl někdy skákat do vody á la superman, ten ví). Když jsem do cesty nalezla poprvé, ani jsem neměla chuť dosáhnout topu!!! Bála jsem se už metr nad stěnou a říkala si – kvalifikační cestu si odkroutím a pak budu fakt ráda, až to bude za mnou. Dolezla jsem do půlky a zjistila, že nade mnou je stavěč, který tam nalezl zvrchu a já byla vysloveně ráda, že to můžu využít, trochu si ještě slézt a skočit do vody, se zacpaným nosem i očima. Oficiálně jsem si oči zacpávala kvůli čočkám, ale neoficiálně taky kvůli tomu, že jsem to nechtěla vidět J. Chtěla jsem se pro tento report takto vyfotit, ale pak jsem zjistila, že když si jednou rukou zacpu nos a druhou obě oči, tak nemám čím zmáčknout spoušť, tak si to musíte umět představit.
Měla jsem pocit, že jsem skočila z dvacetimetrového skalního převisu a že padám hodinu. Naštěstí po dopadu do vody jsem zjistila, že to taková hrůza není. Potom to bylo lepší a lepší a každým dalším pokusem jsem se cítila líp a líp a méně jsem vnímala tu výšku a hloubku a vodu a riziko „roztrhnout se jako žaba“. Paradoxně, čím těžší byla cesta, tím líp se mi lezlo, jakoby automaticky, robotizovaně.
V kvalifikaci lezlo 52 borců a holek. První verze se lezla dvakrát, pak se ubralo pár chytů a zase dvakrát. Pokaždé se losovalo, kdo s kým leze, ale zatím měl každý individuální čas, vylučovací pavouk nás čekal až ve finále.

Foto: Petr Chalupa (http://chalupapetr.cz/water-boulder-games/) 
 Mezi holkama jsem byla někde ve středu a byla jsem spokojená. Do finále jsme šly všechny, ale bojovalo se o to, kdo bude mít lehčí soupeřku. Mezi jednotlivýma kolama bylo vždycky dost pauzy, tak jsem vždycky krásně odpočala, zaplavala si a šla zase na věc.

Foto: Sekanina Photo




Finálový pavouk tvořily čtyři páry holek (první s osmou, druhá se sedmou, atd.) a šestnáct párů kluků ve stejném gardu. Na začátku finále jsme si všechny holky mohly vyzkoušet nově upravenou cestu (z kvalibouldru se ubralo pár chytů a pár se jich vyměnilo za horší). Byla jsem nervózní, chtěla jsem v pavoukovi postoupit aspoň jednou a pocítit ten adrenalin, že zmáčknu topové tlačítko jako první. Jdu si vyzkoušet cestu, lezu pomalu a snažím se zapamatovat si nové pohyby, abych je pak mohla vykonat jistě a rychle. Nahoře kluci vyměnili dvě madla za plochý chyt a řezku, nějak divně jsem do chytu zabrala a už jsem neplánovaně padala do vody. Teď jsem vážně nervózní! Holka, se kterou jsem měla lézt,boulder vylezla, takže jsem si najednou nebyla moc jistá svými vyhlídkami… Míša mi ještě v rychlosti prozradila, že ona si trochu nasedla na patu a chyt vzala na bočáka. OK, jdu na to! Tři-dva-jedna-start! Lezu docela rychle, na začátku ubylo madel, ale mě to paradoxně mnohem víc vyhovuje. Lezu docela automatizovaně. Uprostřed ubyly nohy a já to řešila nahozením paty a potom přehozením nohou. I tato změna se mi líbí, paty, silovější lezení, najednou se v tom cítím mnohem jistěji než v kvalifikaci. Nahoře se snažím nemyslet a prostě vykonávat pohyby, v inkriminovaném místě si dám patu, přitáhnu se na ni, poskočím do řezky a místo je za mnou. Periferně si všímám, že jsme od sebe kousek, moderátor na nás řve z mikrofonu, že je to hrozně těsný, tak makám, jak můžu a o necelou půl sekundu vítězím tento duel. Mám fakt radost! Teď už vůbec nemám co ztratit, další kolo jdu s Míšou, která tady drtila kvalifikační cestu od včerejška a evidentně byla hodně natěšená na celkovou výhru, navíc z kvalifikace postupovala z prvního místa. Ale já jsem se zase viditelně zlepšovala každým kolem, takže kdo ví? Mezitím kluci stavěči zase upravili cestu, tentokrát bez možnosti testovacího pokusu. Ani mi to nevadí, ubrali sice zase několik chytů, ale nepřišlo mi, že by to cestu výrazně ztížilo. Na tento souboj se těším a boulder mám nakoukaný od kluků, kteří si odlezli první kolo pavouka. A jsme na řadě zase my. Tři-dva-jedna-start. Cítím, že jdu ještě líp než předtím, nedívám se napravo nalevo, dělám jen pohyby, které jsem měla vyryté v hlavě nebo spíš v těle. Jdu, jdu, jdu, nahodit patu, přehodit nohy, řezka, řezky na stisk, další řezka, vše v předepsaném pořadí a rytmu, už jsem u golfáče, tentokrát vůbec nepřemýšlím, jdu přes špičku místo přes patu, funguje to ještě líp a rychleji a už se natahuji do posledního madla a mačkám topové tlačítko a jsem první o docela větší kus, než minulé kolo! Tohle je neuvěřitelný pocit! Postoupila outsiderka!

Video - Eliška X Míša

Z druhého pavouka postupuje do posledního kola finále Eliška Vlčková, která porazila KattyZachrdlovou. Katty si to rozdala s Míšou o třetí místo, které si pro sebe urvala Míša.A už se jde na poslední kolo – já a Eliška. Jestli jsem v posledním kole neměla co ztratit, tak teď se ve mě mísil pocit, že teď už tuplem nemám co ztratit s pocitem – co když? Je to možné? A začínala jsem tomu trošku věřit. Dala jsem do toho všechno, do golfáče jsem dokonce vedla, ale pak jsem udělala stupidní chybu – na setinku sekundy jsem věnovala pozornost soupeřce a ne svému lezení a v tu chvilku byla Eliška přede mnou. Ještě jsem pořádně zabrala a bylo to natolik těsné, že když jsem domáčkla tlačítko a podívala se na Elišku, nebyla jsem si zcela jistá, kdo vyhrál, ale tak nějak jsem tušila, že ona, protože diváci vybuchli trošku dřív, než jsem domáčkla já. Tak jsem se aspoň hecla a úplně poprvé jsem seskočila dolů z úplného vrchu profilu. Zacpat nos, zacpat oči, nadechnout se a skočit, no, nic, co by mě nějak extra oslovilo, žaludek mi zůstal viset nahoře, zatímco plicím došel vzduch už v polovině pádu J

Bedna holky
Klučičí pavouk byl nabitý! Z 32 kluků zbylo 16, potom 8, 4 a už začínal souboj o místo na bedně. Nakonec vyhrál Štěpán Stráník, který si to nahoru pěkně vykampusoval, druhý byl Vilda Chejna třetí Marek Schaffer. 

Bedna kluci

Ve zkratce: Nepopsatelný zážitek a jeden z nej strávených dnů letošního roku!!!
Obrovské díky celému organizačnímu týmu z Velmezu!


Krásné dárečky za 2. místo. Ty plavky zbožňuju! :)


 Další fotky a info z akce najdete na FB: ZDE

Eliška