DeepWaterSolo
bouldrové závody ve Velmezu 2015
bouldrové závody ve Velmezu 2015
Text: Eliška
Fotky: Petr Chalupa, Sekanina Photo
Je sobota sedm ráno a mě se hrozně nechce vstávat.
Kdybychom neslíbili svezení Terce Píšové, snad bychom ani nevyrazili. Dnes se
ve Velmezu konají netradiční závody v boulderingu – deepwatersolo. Vyzvedáme Terku
a já si říkám, že i když se mi nechce, tak toho určitě nebudu litovat a nakonec
budu fakt ráda, že jsme jeli. A TAKY ŽE JO!
Sally, Míša a jejich tým
připravili pod Fajtovým kopcem ve Velmezu naprosto famózní jeviště – nad vodní
nádrží díky jejich potu, slzám a krvi vyrostla osmimetrová stěna, která
umožnila synchronizované měřené bouldrování nad vodní hladinou. Když jsme
přijeli, říkala jsem si, že je stěna sice pokrytá mnoha chyty, ale přišly mi
nějak těžké. Dorazili jsme hned na 9 hod a měli jsme tak dvě hodiny na
krokování a pilování bouldrů. Výška stěny mě děsila, nesnáším výšky a nejsem
zrovna vodní živočich (kdo mě viděl někdy skákat do vody á la superman, ten
ví). Když jsem do cesty nalezla poprvé, ani jsem neměla chuť dosáhnout topu!!!
Bála jsem se už metr nad stěnou a říkala si – kvalifikační cestu si odkroutím a
pak budu fakt ráda, až to bude za mnou. Dolezla jsem do půlky a zjistila, že nade
mnou je stavěč, který tam nalezl zvrchu a já byla vysloveně ráda, že to můžu
využít, trochu si ještě slézt a skočit do vody, se zacpaným nosem i očima.
Oficiálně jsem si oči zacpávala kvůli čočkám, ale neoficiálně taky kvůli tomu,
že jsem to nechtěla vidět J. Chtěla jsem se
pro tento report takto vyfotit, ale pak jsem zjistila, že když si jednou rukou
zacpu nos a druhou obě oči, tak nemám čím zmáčknout spoušť, tak si to musíte
umět představit.
Měla jsem pocit, že jsem
skočila z dvacetimetrového skalního převisu a že padám hodinu. Naštěstí po
dopadu do vody jsem zjistila, že to taková hrůza není. Potom to bylo lepší a
lepší a každým dalším pokusem jsem se cítila líp a líp a méně jsem vnímala tu
výšku a hloubku a vodu a riziko „roztrhnout se jako žaba“. Paradoxně, čím těžší
byla cesta, tím líp se mi lezlo, jakoby automaticky, robotizovaně.
V kvalifikaci lezlo 52
borců a holek. První verze se lezla dvakrát, pak se ubralo pár chytů a zase
dvakrát. Pokaždé se losovalo, kdo s kým leze, ale zatím měl každý
individuální čas, vylučovací pavouk nás čekal až ve finále.
Foto: Petr Chalupa (http://chalupapetr.cz/water-boulder-games/) |
Foto: Sekanina Photo |
Foto: Petr Chalupa (http://chalupapetr.cz/water-boulder-games/)
|
Finálový pavouk tvořily
čtyři páry holek (první s osmou, druhá se sedmou, atd.) a šestnáct párů
kluků ve stejném gardu. Na začátku finále jsme si všechny holky mohly vyzkoušet
nově upravenou cestu (z kvalibouldru se ubralo pár chytů a pár se jich vyměnilo
za horší). Byla jsem nervózní, chtěla jsem v pavoukovi postoupit aspoň
jednou a pocítit ten adrenalin, že zmáčknu topové tlačítko jako první. Jdu si
vyzkoušet cestu, lezu pomalu a snažím se zapamatovat si nové pohyby, abych je
pak mohla vykonat jistě a rychle. Nahoře kluci vyměnili dvě madla za plochý
chyt a řezku, nějak divně jsem do chytu zabrala a už jsem neplánovaně padala do
vody. Teď jsem vážně nervózní! Holka, se kterou jsem měla lézt,boulder vylezla,
takže jsem si najednou nebyla moc jistá svými vyhlídkami… Míša mi ještě
v rychlosti prozradila, že ona si trochu nasedla na patu a chyt vzala na
bočáka. OK, jdu na to! Tři-dva-jedna-start! Lezu docela rychle, na začátku
ubylo madel, ale mě to paradoxně mnohem víc vyhovuje. Lezu docela
automatizovaně. Uprostřed ubyly nohy a já to řešila nahozením paty a potom
přehozením nohou. I tato změna se mi líbí, paty, silovější lezení, najednou se
v tom cítím mnohem jistěji než v kvalifikaci. Nahoře se snažím
nemyslet a prostě vykonávat pohyby, v inkriminovaném místě si dám patu,
přitáhnu se na ni, poskočím do řezky a místo je za mnou. Periferně si všímám,
že jsme od sebe kousek, moderátor na nás řve z mikrofonu, že je to hrozně
těsný, tak makám, jak můžu a o necelou půl sekundu vítězím tento duel. Mám fakt
radost! Teď už vůbec nemám co ztratit, další kolo jdu s Míšou, která tady
drtila kvalifikační cestu od včerejška a evidentně byla hodně natěšená na
celkovou výhru, navíc z kvalifikace postupovala z prvního místa. Ale
já jsem se zase viditelně zlepšovala každým kolem, takže kdo ví? Mezitím kluci
stavěči zase upravili cestu, tentokrát bez možnosti testovacího pokusu. Ani mi
to nevadí, ubrali sice zase několik chytů, ale nepřišlo mi, že by to cestu
výrazně ztížilo. Na tento souboj se těším a boulder mám nakoukaný od kluků,
kteří si odlezli první kolo pavouka. A jsme na řadě zase my.
Tři-dva-jedna-start. Cítím, že jdu ještě líp než předtím, nedívám se napravo
nalevo, dělám jen pohyby, které jsem měla vyryté v hlavě nebo spíš
v těle. Jdu, jdu, jdu, nahodit patu, přehodit nohy, řezka, řezky na stisk,
další řezka, vše v předepsaném pořadí a rytmu, už jsem u golfáče,
tentokrát vůbec nepřemýšlím, jdu přes špičku místo přes patu, funguje to ještě
líp a rychleji a už se natahuji do posledního madla a mačkám topové tlačítko a
jsem první o docela větší kus, než minulé kolo! Tohle je neuvěřitelný pocit!
Postoupila outsiderka!
Video - Eliška X Míša
Video - Eliška X Míša
Z druhého pavouka
postupuje do posledního kola finále Eliška Vlčková, která porazila
KattyZachrdlovou. Katty si to rozdala s Míšou o třetí místo, které si pro
sebe urvala Míša.A už se jde na poslední kolo – já a Eliška. Jestli jsem
v posledním kole neměla co ztratit, tak teď se ve mě mísil pocit, že teď
už tuplem nemám co ztratit s pocitem – co když? Je to možné? A začínala
jsem tomu trošku věřit. Dala jsem do toho všechno, do golfáče jsem dokonce vedla,
ale pak jsem udělala stupidní chybu – na setinku sekundy jsem věnovala
pozornost soupeřce a ne svému lezení a v tu chvilku byla Eliška přede
mnou. Ještě jsem pořádně zabrala a bylo to natolik těsné, že když jsem domáčkla
tlačítko a podívala se na Elišku, nebyla jsem si zcela jistá, kdo vyhrál, ale
tak nějak jsem tušila, že ona, protože diváci vybuchli trošku dřív, než jsem
domáčkla já. Tak jsem se aspoň hecla a úplně poprvé jsem seskočila dolů z úplného vrchu profilu. Zacpat nos, zacpat oči, nadechnout se a skočit,
no, nic, co by mě nějak extra oslovilo, žaludek mi zůstal viset nahoře, zatímco
plicím došel vzduch už v polovině pádu J.
Bedna
holky
|
Klučičí pavouk byl
nabitý! Z 32 kluků zbylo 16, potom 8, 4 a už začínal souboj o místo na
bedně. Nakonec vyhrál Štěpán Stráník, který si to nahoru pěkně vykampusoval,
druhý byl Vilda Chejna třetí Marek Schaffer.
Bedna
kluci
|
Obrovské díky celému organizačnímu
týmu z Velmezu!
Krásné dárečky za 2. místo. Ty plavky zbožňuju! :)
|
Eliška