čtvrtek 11. října 2012

Jak bylo v sobotu ve sklepě

V sobotu  8.9. 2012 se v Pražském Lokalbloku konal osmý ročník závodu Monsters. Ségra Mirka mi tam dělala doprovod a jsem ráda, že se s námi podělila o dojmy z pohledu nelezkyně.
 .....................................................................................................................

V sobotu ráno mžourám na budík, převaluju se na ségřiné bouldermatce a vůbec se mi nechce vstávat. Slíbila jsem, že se zajdu kuknout na lezecké závody, případně použiju foťák a to teda JE důvod ukončit spánek na bouldermatce – což byl pro ten den můj největší lezecký počin :).
Přicházíme skoro poslední, ale do šaten se nikdo nehrne. Já nikoho neznám, tak se rozhlížím, jak se všichni vítají, pusinkujou, vykládají si a tak podobně. I když se tvářím děsně „olšarově“, nikdo na první ani žádný jiný pohled netuší, ke komu patřím a co tam asi tak můžu dělat, když na mě nehrajou svaly a z baťohu nesypu maglajz ;). Jen Koblihu nejspíš zmátly mé sportovně vyhlížející kraťasy od ségry z Huďáku a radostně mě uvítala slovy: „Taky do toho bušíš?“

Potom spolu s ostatními obdivuju super zelené kraťasy s pružným pásem, které ale nejspíš nejsou dělané pro majitele OTP (viz předchozí článek).

A když jsou všichni převlečení, jdeme obhlédnout cesty. Přestože jsem už prošla malým kurzem lezení na převisu v Radvanci a v dětském koutku v Boulderbaru, tady bych jen účinně vyprášila maglajz z žíněnek. Tak alespoň zkouším pár fotek, fandím ségře a ostatním též. Jsou to nervy, nevědomky zatínám svaly, jako bych se sama snažila dosáhnout na chyt. Vládne příjemná přátelská atmosféra – protivníci se navzájem povzbuzují a ukazují si, kudy to vzít, kam správně šlápnout nebo šáhnout. To jsem u žádného jiného sportu zatím nezažila. I když je fakt, že k mým oblíbeným míčovým hrám by tahle taktika asi moc nesedla...
Takže ve sklepě se mi líbilo a protože na finále už jsem nemohla přijít, předávám štafetu Janíkovi:
 ................................................................................................................

Já jen doplním pohled lezkyně :) Kvalifikace se lezla stylem flash. Časový limit 90 min, byl tak akorát. Bouldry v kvalifikaci byly hezký. Nemůžu říct, jestli všechny, protože ne ve všech jsem se dokázala nějak hýbat. První byl takový rozlezový a daly ho všechny bábovky z první bomby. Další co mi utkvěl v paměti, mě bavil asi nejvíc. Začínal na hraně stropu, shybem z docela beroucího, placatýho chytu. Někdo dokázal naskočit do druhého nástupového chytu bez shybování ale to mi nešlo. Takže shyb, levou rukou plácnout do obliny, pokud možno udržet zatímco nohy visej v průvanu. Musím se trochu rozhoupat a nakopnout nohu na stup,  který je dost vlevo. Břišáky zabíraj na maximum a OTP se mění v čistou sílu. Přebrat oblinu, traverz do leva kde je zona. Byla jsem kousek od ní, ale nepovedlo se mi jí chytnout. Pak následovalo několik oblejších lišt a top.
No a druhý bouldr, který mi utkvěl, byl samozřejmě ten, který jsem vylezla :). Jako trpaslík jsem tam měla docela výhodu. Stačilo dát nohu k ruce, vzepřít se o strukturu, natáhnout se do další pyramidový, tupý struktury, neztratit balanc, šikovně se poskládat a  sáhnout do docela dobrý, velký oblinovo - chytovitý brambory. Když jsem se tam na čtvrtý pokus dohrabala, myslela jsem, že mám vyhráno. Holky, který to vylezly přede mnou, tam problém neměly ani náznakem. Visím v bramboře, nohu na struktuře a už chybí jen jedno, zvednout ten svůj těžkej diferák do hrany. Přitáhnu se a nic, naštěstí nepadám, jen se opět svěsím do brambory. Druhý pokus zase nic. To už mě holky nadšeně povzbuzujou a já pumpuju dál. Třetí pokus je zase marnej. Nadávám, že jsem slabý máslo a nedám to. Zespodu křičí Káťa Pavlovičová: „ALE NEJSI, DĚLEJ, LEZ!!!!“  Síla už skoro došla. Představa, že bych to měla lízt znova mě děsila.. Hypnotizovala jsem hranu, přitáhla se rukama, přenesla váhu na nohu a centimetr po centimetru se plížila až do topu. Měla jsem hroznou radost, že jsem se tak zkousla.
Kvalifikaci kluků jsem neviděla. Přišla jsem až na finále. Moc dobře se mi na něj nekoukalo, protože dva bouldry byly jakoby za rohem a další dva, na druhý starně rohu  takže jsem si musela vybrat na jaké bouldry budu koukat nebo přecházet sem a tam. V kvalifikaci si závodníci udělali dobrou atmosféru. Finále už bylo horší. Dost lidí odešlo a část byla v izolaci. Chvílemi byla jediná zvuková kulisa hudba, kdyby nehrála, asi by se po místnosti rozlilo hrobové ticho. Když lezl Jonáš Jarník, byla u jeho bouldru jen Domča a to byla ještě k tomu rozhodčí. Bylo mi ho až trochu líto, tak jsem šla za nima, udělaly jsme dvoučlenný dav a snažily se ho vyhecovat.
V holčičím finále by člověk lištu těžko pohledal. Samý obliny. Hezky se na to koukalo, ale s boulema nejsem moc kamarádka, tak mi ani nebylo líto, že jsem nepostoupila.
Oproti Teplicím nebo Bouldru X, mi tento závod přišel spíš rodinného charakteru, nicméně mě bavil a jsem ráda, že jsem na něj šla.

A ještě trochu vyzpovídám ségru ...

Takže první otázka... Bušíš? :)
Hmm ...jak to myslíš?  .... Jo, no příležitostně ;). O mých sporotvních aktivitách asi nejlépe vypovídá tato píseň

Lezlas někdy?
Hele, četla sis ten článek vůbec?

Přišel ti tenhle závod divácky atraktivní?
Jo jo, lezci byli aktraktivní ;)

Němělas chuť taky zkoušet přelízt nějaký bouldr?
...no fakt si ho nečetla, co?

Četla..dokonce dvakrát...ale asi jsem to hned zapomněla :D Tak dál.
Jak ses cítila v lezecké společnosti?
Moc dobře.

Nepřipadají ti lezci tak trochu, jak z jinýho světa? To je samý fixni to, zamkni to, bočák, spoďák, jseš betonovej, mám nakydáno, pooojď, dávej..
Já jsem též z jiného světa, takže meziplanetární setkání bylo v pohodě :)

Připadaly ti bouldry lehký? Nemělas pocit, že bys je taky vylezla?
....to je fakt provokace :)

Kdyby bylo lezení na olympiádě, koukala bys na něj? Přišlo by ti to zajímavý?
To si nejsem jistá, mě spíš baví se sportu účastnit, než ho sledovat v telce, ale s tebou bych se i mrkla (hlavně máte narozdíl ode mě televizi....)
 
Znáš z doslechu nějakého dobrého lezce?
Jasně – Chrise Sharmu, Dave Grahama, Nelly, Tebe, Koblihu, Káťu a Hondzyka Urbana  :)
 
... a někoho o kom jsem ti nevyprávěla já? :)
Hm hm ...no jasně, třeba Edmund Hillary nebo Reinhold Messner .... a vůbec Hondzyka jsem znala dřív ;)
 
Jak se ti líbí lezci?
Tááááákhle :)
 
Chtěla bys mít nějakýho doma? :)
Když bych s nějakým lezcem chodila, tak bych ho někdy chtěla mít i doma ;)     (i když lezení celkem fandím).
 
Je něco, na co by ses chtěla sama sebe zeptat? :)
Uf, to je vskutku otázka na tělo ... no asi radši ani ne, ještě bych se třeba něco  dozvěděla. Ale využiju šanci a ráda se zeptám já Tebe:
......................................................................................................................

Proč jsi tentokrát nevzala na závod Maňase?
Trucoval, prej je zatučnělej, slabej a shořel by jak papír :)

Přišel ti závod lehký?
Ty sis nečetla mou část článku, že? :)

Líbí se ti nějaký lezec, o kterém jsi mi ještě nevyprávěla?
Noo..myslím, že jsem ti už o všech říkala asi tisíckrát a nikdo další nepřibyl.

Chtěla bys mít růžové lezečky?
 Ježíšku v kožíšku, jasně že bych chtěla růžové lezečky :))

Máš nějaký speciální lezecký song?
Mám.. často se mění a je jich dost ale mezi takové stálice patří třeba tyto dvě

Bušíš? :)
Přes léto jsem měla první velkou krizi a ztrátu motivace. Naštěstí se to nedávno zlomilo a já zase buším. Při lezení se opět cítím šťastná, o to víc, že mám ty nejlepší lezecí parťáky na světě :)

A teď už vím úplně všechno. Děkuju za spolupráci.
Já taky dík

© 2 Olše