BORDEL

Ytong injury - nikdy nic nebylo

Čekám na Káťu, Jirku, Danču a Anču. V MP3 mi stále dokola hraje píseň pro dnešní den, kterou mám od Dorky. Návaly hyperaktivity mě nutí vlnit se do rytmu. Nenápadně, aby si toho kolemjdoucí nevšimli. Dělám, jako že se rozhlížím kolem dokola, přičemž tam střihnu malou piruetku. Ne, nejsem blázen.
Vyrážíme na šestý ročník Ytong Injury. Prý to bývala komorní záležitost .. to už ale rozhodně neplatí a svedší o tom i účast Nelči, Péti a Lindy, které si přijely pro první tři místa. Zaslechla jsem, že stavěči kvůli účasti borkyň trochu přitvrdili a bouldry rozhodně nebyly žádný dávačky. Mě dal vlastně jen jeden, a protože to bylo na první pokus, vyneslo mě to až … na čtvrtý místo od konce :)

Od Cyrila dostaly dvě květinky z BORDEL Teamu parádní tašku. A Maňas se může nosit :)

Hned na začátku jsem podchytila lehkou naštvanost, že mi to nejde, pleskla si duševní facku a začala si závod užívat. Bouldry byly moc hezký, tak jsem to brala jako zábavnější trénink.
Po kvaldě první skupiny mi dal Cyrda do ruky kameru, což mě zabavilo až do večera. Doufám, že bude aspoň jeden záběr použitelný. Nechtěla bych mít na triku, že kvůli mně nemůže udělat supr  video, tak jak on to umí.
A tím skončily závody. Na afterparty se nám nechtělo, tak jsme naskákali do auta a odjeli domů. Pokud si někdo myslí, že to bylo jinak, tak se plete. Někdo si dokonce může myslet, že mě viděl tancovat na Secret Sakra, pít pivo, panáka, pivo, panáka, mluvit blbosti a divočit ale to se nestalo! Nikdy nic nebylo. (druhá píseň pro dnešní den)
No tak jooo, kecám.  Na afterpárty jsme zůstali a protože jsem strašně dlouho neměla žádný alkohol, stouplo mi to rychle do hlavy. Ti z vás, kteří mě slyšeli cokoliv říkat, nechť na to okamžitě zapomenou, protože jsem si všechno vymyslela. Jediné slovo není pravda. Příště mi prosím někdo zacpěte hubu, ať na sebe všechno nevyprdelím :)  protože ty rána, plná útržkovitých vzpomínek jsou někdy dost bolestná, trochu úsměvná a hrozná. Myslím, že jsem se ráno cítila jako Rimmer z Červenýho trpaslíka.Odkaz

Z Budějek jsme odjížděli kolem 24:00. Nebejt Káti, která mě a Jirku odtáhla, tak tam paříme dodnes. Ve dvě v noci jsme dorazily ke Kátě domů. Spala jsem u ní, protože od desíti byly závody v Týnský (chtěla mě odvést domů, ale já nechtěla, že prý jsem úplně v pohodě a jdu ráno závodit). Ráno bylo míň bolavý, než jsem čekala, jen se mi motala hlava a žaludek byl trochu na vodě. Tentokrát nebyl můj cíl vyhrát, nebýt poslední, nebo zúčastnit se, ale nepozvracet se. Po prvních pár lehčích bouldrech jsem myslela, že to půjde, ale pak jsem v nějakým těžším zabrala  a zjistila, že nepůjde. Koupila jsem si kolu a koukala na holky jak drtí.
Káťa opět zkoušela, jestli prorazí hlavou zeď. Ježíšku v kožíšku Káťo, neprorazíš, už to prosím nezkoušej :))) (když byla rozkročená v koutku, šmejkla jí jedna noha a těpla se hlavou o chyt)
VIDEO JAK SE O TO POKOUŠELA NA MČR V ROCE 2011
Bouldry nebyly tak dobrý jako den před tím na Ytongu, ale jeden mě tam přeci jen nadchnul. Byl ve velkým převisu, s dobrýma chytama..sem tam vylítly nohy, muselo se vyvěsit, přishybnout, nahodit patu a poskočit do topu. Takže i lehčí bouldry můžou být akční a dynamický, což málokdy na závodech vídám a je to škoda.
 Závěrem bych chtěla říct, že za mé nedobrovolné opití, může můj nový kámo Honza (na někoho to hodit musím). Minulý týden na ČP v BB kde jsem byla poslední a on třetí od konce, jsme se vsadili, že kdo bude na Ytongu víc poslední, vyhraje paňáka. Dala jsem do toho všechno, abych sázku vyhrála a podařilo se. Samozřejmě jsem mohla porazit Nellču a ostatní holky, ale já dala přednost sázce. Navíc jsem se bavila s bráchou a shodli jsme se na tom, že kdybych chtěla, tak můžu vyhrávat všechny závody. Ale co pak? Byla bych slavná, borci by mi leželi u nohou, holky by chtěly být aspoň z poloviny tak boží jako já, paparazzi by mě pronásledovali na každým kroku… Tak to teda ne! Na moje poslední místo mi nešahejte :)

JanaOlše