28. 9. 2013

Adidas outdoor Prague

Předevčírem to byly přesně dva týdny, co jsem prohlásila, že už nikdy nebudu závodit. Pokud jste mě tedy náhodou viděli na adidas Outdoor Prague, bojovat v kvalifikačních bouldrech, nebo navlečenou v sedáku, drtit v kvalifikaci lezení na obtížnost.. tak vás asi šálil zrak :)
No tak jo, přiznávám, byla jsem to já. Když mě to baví tak, že se neúspěchem nenechám odradit. Nebo alespoň ne na dlouho.

Nellča a Eliška

Z pátku na sobotu u mě spala Eliška, Péťa a Honza. Důrazně jsem Elišce psala, ať si s Petrem nacvičí píseň pro dnešní den. Ale vyprdli se na mě. A já se tak těšila na romantický duet v jejich podání :) 
Pod minulým článkem se objevil komentář od Elišky:
“ Tak tos byla ty na té chodbě? :-) Šla jsem v noci na záchod a napadlo mě "jé, co to je za kopu na zemi, kopnu do ní a uvidím, nebo raději ne, co kdyby to bylo něco, do čeho se kopat nemá" :-DDD“
 Přesně na tento komentář jsem si vzpomněla, když jsem v noci kličkovala mezi spícíma kámošema, s několika hrnkama v rukách. Zrovna jsem překračovala Elišku, když se mi hromádka nádobí začala nebezpečně vrklat. Uff, naštěstí na Elišku spadl jen citron, kdyby to koupila hrnkem, bylo by to asi horší. Ten citron je takové zadostiučinění za to, že do mě chtěla na minulých závodech kopnout :). Prej „kopnu do ní a uvidím“, měla jsem na ní těch citronů vysypat deset :)
Jak se dostat na místo závodu jsem zjistila už minulý týden, ale pro jistotu si to ještě v pátek večer kontroluju. Jasný, z Holešovic půjdu rovně, pak doprava, přes most, doleva podél vody a jsem tam. Radši se kouknu ještě na fotografický zobrazení mapy. Ale ať hledám, jak hledám, most nikde není.

Káťa nás zachránila. Poradila nám, ať jdeme podél kolejí, které vedou přes most určený tramvajím. Naštěstí v tu chvíli, kdy jsme tam šli, nic nejelo. Asi bych se necítila úplně bezpečně. Nakonec jsme se shodli, že to byl Kátin způsob eliminace soupeřek, který se jí naštěstí nepovedl.

Lano

Stavěči: Jan Zbranek a Raúl Torres, supervizor a spoluautor finálových cest – Adam Pustelnik

Lezení s lanem bylo celkem vtipný. Stěna měla přibližně deset metrů, a ještě k tomu to byly převážně kolmošky, takže charakter cest byl spíš bouldrový. Bylo šest cest různých obtížností, od pětky až po 9+.
Na rozlez jsem si s Káťou dala pětku a šestku. V sedmičce jsme obě předvedly slušnej boj, když jsme se zacyklily v místě, kde to vlastně nebylo ani těžký. Já jsem nevěřila nohám a odmítala jsem si na ně stoupnout a Káťa chtěla vynechat asi deset chytů a jít rovnou do TOPU. Nějak jsme to nakonec dotrápily až nahoru, ale estetická hodnota byla na bodě mrazu, takže bych nám přelez neuznala (narážka na diskuzi pod článkem o přelezu Mementa v podání Martina Stráníka..diskuze zde)

Cesta o obtížnosti 8, byla opravdu komix. Už to, že ji borkyně jako je například Lenka Černá nebo Helena Lipenská  nevylezly, mi napovídalo, že to nebude žádná procházka.. a taky že nebyla. Bouldr u druhý presky mě setřese ani nevím jak. 

Eliška s Melissou

V dalších cestách se mi dařilo víc. Na konec jsem si nechala nejzábavnější  cestu za 9+. Byla to moje premiéra v této obtížnosti. Prohlídla jsem si jen kroky kolem první presky, páč jsem byla přesvědčená, že dál nemám šanci dolízt. Za bouřlivého povzbuzování Elišky, Péti a Káti vzlínám nahoru, klepu se u toho jako osika. Najednou koukám, že zmizly všechny chyty. Viděla jsem jen stupy. Asi budou někde za hranou..ale za jakou? Za tou pravou nebo levou? Že já husa hloupá si to neprohlídla. Naštěstí pod stěnou stál Jirka Švácha a Juráš Šefl, kteří zpozorovali, že vůbec nevím kudy kam a začali mi diktovat program. 

Silva Rajfová

 K mému překvapení mě nenaváděli ani k jedný hraně (tam totiž žádný chyty nebyly). To co jsem považovala za stupy, byly vlastně chyty. Ve spoďácích, i když jsou obrovský, mám téměř nulovou sílu. Jirka na mě volá, ať chytnu humus - spoďák levačkou, přidám pravačku, hodně nastoupám a jdu do nějaký další neberoucí srajdy. Snažím se nemyslet na to, že nesnáším spoďáky a že je neudržím. S velkou dávkou sebezapření spoďáka přebírám a jedu jako tančík vzhůru. 

I tančíkovi jednou dojde a padám ze struktur. Odborná baletní komise diskutující na lezci tvrdí: "problém nebyl vyřešen, dokud nebyl vyřešen s elegancí" .. ajaj… škoda, že na závodech není aspoň hodinový limit na cestu, abych si mohla vymyslet dokonalou choreografii a pak pro potěšení oka divákova vybaletit nahoru. Takže Martine, zahoď lezečky , nasaď piškoty a jeď na svěťák.

Bouldr

Stavěči: Vilda Chejn a Jirous Přibil

na rozlezovce bylo trochu plno

Jupí, dočkala jsem se lišt v kvalifikaci . Zamykám, až se ze mě práší a užívám si to, protože v poslední době to je na závodech samá oblina a ty já nerada. Na přelezy máme hoďku. Většina závodníků, se kterýma jsem mluvila, se shodla, že časový limit hodina je málo. Buďto kvalifikace flash s časovým limitem alespoň 1,5 – 2 hodiny, nebo dát kvaldu na OS. Takhle jsem čekala na pokus pět minut, v prvním kroku mi šmejkla noha a mohla jsem jít zase na konec fronty.

Melissa Le Nevé

Konečně jsem se na závodech odlepila od země. Vybombila jsem dvě zóny a TOP. Čtvrtý bouldr mi fakt sedl. První pokus byl neuvážený a padám, když se pokouším o nesmyslný kříž. Druhým pokusem jsem dolezla až nahoru. Levačkou jsem držela TOP, ale nedokázala jsem si srovnat nohy a při přidávání pravačky jsem z toho vyfičela. Ve třetím pokusu jsem si už dala pozor na nohy a bylo to tam. Nestává se mi často, abych vylezla na závodech nějaký bouldr. Jak na to nejsem zvyklá, tak to pak asi víc prožívám a to co u toho cítím, je nepopsatelný. Možná bych to nazvala lezeckým orgasmem :)

Melissa Le Nevé

Melissa Le Nevé

Závodu se účastnila i Mélissa Le Nevé. Prošla se všema kvalifikačníma i finálovýma bouldrama a náležitě si to užívala. Video
Kontakt s publikem jí nebyl cizí a vždy dokázala přivést diváky do varu. V nejhorším chytu, kde ostatní holky marně bojovaly, se zastavila a výrazem ve tváři jakoby se ptala, jestli má lízt dál, poté za bouřlivého potlesku bouldr zakončuje piruetou. Tak jo, trochu jsem si to přibarvila pod vlivem již zmíněné diskuse na lezci.

Výsledky na Aixáckým fejsbůku ZDE

JanaOlše