MTBO - tátův pohled na věc
(modře psaný)
(malý trip bulíkovací olšarky)
Na zápočet do školy jsem se potřebovala zúčastnit orientačního závodu. Nejzajímavější mi připadal Rybákův slídil, orientační závod dvojic na horských kolech. Kupodivu mi ani nedalo velkou práci přemluvit tátu aby do toho šel se mnou, ba naopak, jako by to v něm vzbudilo kousek malýho kluka, který nadšeně plánoval strategii. Když jsem k němu přijela na návštěvu, s vykulenýma očima mě zavalil hromadou informací, počínaje mapami okolí Cholína, kde se závod jel, konče výsledkovými listinami z ročníků minulých.
S předchozím odstavcem nemohu souhlasit:
1. závodu jsem se zúčastnil proto, že Jana bulínkovala do telefonu, že potřebuje k zápočtu účast na orientačním závodě a že s ní nikdo nechce jet a že je ztracena a že jsem její poslední záchrana a pod.
2. naší účast jsem plánoval rozvážně a v klidu se zaměřením na nejbližší stanice lékařské pomoci a případné přistávací plochy pro vrtulník se zkušeným odborníkem na bulínkovací problémy a vůbec jsem při tom neměl vykulené oči!!!!
Závod byl tzv. scorelauf - tzn. že každá kontrola má určitý počet bodů a jde o to, nasbírat jich co nejvíce v časovém limitu 6 hodin. Kontroly a trasu si tedy volí závodníci sami, podle toho, na co se cítí a kam chtějí jet.
Já jsem se cítil nejdřív na 150km, ale když jsem před závodem viděl Janu, začal jsem se cítit na 50 km. Stav jejího bajku pak srazil plánovanou vzdálenost na pouhých 30km.
Jméno našeho týmu (Kokot Olšarová Kokot Olšar Team)
Táta zvolil rozcvičku tancem, zatímco já se modlila, aby nás nikdo neviděl
Tyto fotografie jsou vytržené z kontextu a proto vypadám jako handicapovaný. Na celém videovém záznamu vypadá moje předzávodní rozhýbání naopak velice dobře, účinně a dynamicky.
Můj důkladně připravený a vyčištěný bajk
Maňas nám pomáhal s cvakáním kontrol, byl tak plný adrenalinu až mu z toho málem vypadly oči z důlků.
U kontrol se zbytečně nezdržujeme, abychom neztratili drahocenný čas.
Na této předpředposlední kontrole je na Zuzaně i mně vidět únava z neustálého povzbuzování a utěšováni Jany i Maňase, kteří skoro v jednom kuse bulínkovali, že chtějí už jet domů.
Jediná bajkerka kterou jsme předjeli
Musím upřesnit, že bajkerka na snímku vlevo již projela všemi kontrolními body a protože se nechtěla jen tak bezúčelně motat v prostoru startu a cíle, jela nakoupit suroviny na nedělní oběd. A předjeli jsme ji jen díky tomu, že zrovna kontrolovala aktuální zralost kukuřice.
Jedeme na doraz až se dostavuje dehydratace
I Maňas se dostal k řízení
Myslím, že taktika, kterou jsme zvolili, přinesla své ovoce v podobě krásného 39. místa (ze 42).
Domnívám se, že účast v našem prvním MTBO závodě nejen splnila, ale dokonce překonala naše očekávání:
- snad jsme splnili požadavky pro zápočet
- ujeli jsme 45km (záznam navigace je nepřesný)
- počasí bylo luxusní
- krajina bezvadná
- užili jsme si i terén
- zabejčili jsme pro dosažení rozhlednových 50 bodů na poslední kontrole
- vynervovali jsme se při drobném zabloudění a nečekaných smrtelných stoupácích před cílem a následného ohrožení časového limitu
- a to vše v pěkně připraveném závodě
Černě psaný text dcera
Žádné komentáře:
Okomentovat