BORDEL

Teplice 2014 - ČP v boulderingu 

4. kolo

30.8. 2014
JanaOlše&Eliška

Je skoro půlnoc, dešťové kapky bubnují do stanu svou monotónní píseň, zatímco vedle mě Danča pravidelně oddechuje.
Minulou noc se mi zdál romantický sen o jednom lezci, kterého radši nebudu jmenovat a ani podrobnosti snu nebudu prozrazovat. Každopádně jsem Danču upozornila, aby v případě, že po ní v noci polezu a budu jí říkat ... jistým jménem, tak ať bere nohy na ramena. 

Danča bere nohy na ramena

Celý den mi bylo divně. Nohy i ruce jako z olova, motolice. I přesto jsem si neodpustila ozkoušet drytooling kde jsem uzrála během dvou pohybů a spadla k zemi jako shnily jabko. A protože se všichni, včetně několika mini-sajrajtu, asi tak 5ti letych, věšeli na kouli od A muerte musela jsem taky. Oči mi málem vypadli z důlku a obličej zavalil ruměnec. Ani jsem se neodlepila od země. Začala jsem pochybovat o své formě, kterou jsem myslela, že mám.   

http://www.amuerte.cz/cs/extras/teplice-14/

Okoukli jsme kvalifikační bouldry. Teoreticky jsem vylezla všechno, prakticky se obavám, že neuždímu ani nástupový chyt.

Kvalifikace
Mám rozporuplný pocity. Na jednu stranu jsem spokojená, protože jsem se o proti loňsku zlepšila (zhoršit jsem se nemohla, bo jsem tehdy byla poslední) na stranu druhou si myslím, že už je na čase lizt trochu lip.
Z průběhu kvalifikace jsem nebyla moc nadšená. Na přelez 5ti bouldru byla hodina. To není moc, proto bych uvítala co nejplynulejší průběh. Rozhodči u bouldru kam jsem chtěla jít byla zmatená, nevěděla, kdo leze, pak sháněla někoho, kdo očistí chyty, nestíhala u toho sledovat Domču, která ji malém přistála na hlavě. Sama jsem si čistit bouldry nemohla a na čističe několikrát musela čekat. Časomíru jsem tam nikde neviděla, ale je možný, že jsem ji přehlídla. Třetí bouldr začínal skokem. Čtvrtý takovým průtlakem.. takže to vypadalo tak, že jsem udělala hrc spadla a mohla se zařadit do ne úplně krátký fronty. Bylo to celkem otravný a moc mě to nebavilo. Ani ne tak kvůli bouldrům, ale kvůli organizaci závodu.
Dvě zóny na 4 pokusy mi zajistily 16 místo z 20 borkyň. Vtipný na tom je, že mi k tomuto umístění srdečně gratulovala spousta lidí. Ale jo, on to vlastně úspěch je, když si uvědomím, že obvykle vymetám poslední a předposlední místa.

umístění květinek

Nevím, jestli to je Honzy Zozuláka pokus o to zbavit se na svých závodech nesportovců a nýmandů :) nebo jestli to byla jen náhoda, ale kvalifikace i finále mi přišlo celkem ustřelený. Holčiči finále se mi vleklo, protože se v tom bábovky moc nehýbaly. Chlapský finále jsem pozorovala ze zadních míst, kvůli pozdnímu příchodu a měla jsem asi takovýto výhled..

výhled na finálové bouldry

Když jsem si stoupla na špičky, viděla jsem asi tak do půlky stěny. Až po dlouhé době jsem zjistila, že už se dávno leze.. jen nikdo nedolez tak "vysoko" abych ho spatřila. S přibývajícím časem přibývalo i ruk co se mihly na stěně v mém zorném poli. Jeden z finalistů, kteří už měli dolezeno stál kousek ode mne a chválu a ódy, na to jak to bylo krásný tedy rozhodne nepěl, ba naopak. Užiti tolika dámských pohlavních orgánů v jedné větě jsem dlouho neslyšela. Ale musí se nechat, že ten jeho emocionální výlev byl docela vtipnej.

Jediný bouldr na který jsem aspoň trochu viděla - Martin bez zaváhání dolézá do topu

Na závody jsem slyšela hooodně negativních ohlasů, ale i dost těch pozitivních.

Shrnutí:

Klady:

Profily vedle sebe, nemusela jsem nikam běhat, abych viděla za roh.

Dobrý dopadiště

Místo závodu

Minimálně jedna dosažitelná zóna (taková cena útěchy pro nás co lezeme tužku)

krásná barva triček (Většinu triček ze závodů mám na kolo, ale tohle je pěkný, tak si ho nechám a na čištění kola použiju něco jinýho :) )

Zápory:

Kvalifikace na flash a jen hodina na přelezy

Málo čističů

Zmatení rozhodčí (ne všichni)

Moc těžký finále – a tedy i nudný

Špatný výhled na finále

Malá rozlezovka s malýma chytama

Finalisti měli slíbený mikiny a dostali prd

Elišky hodnocení:

Letos můžu Teplice soudit pouze z pozice diváka. Rozhodla jsem se nezávodit a jedním z důvodů byla pro mě osobně nemilá změna z kvalifikace OS na flash (nemám ráda fronty, mám ráda svůj prostor v rámci OS, svůj limit, kdy mám sama ukázat, jak se s problémem vyrovnám nebo ne, OS je pro mě taky míň stresu, protože nevidím ostatní a můžu se soustředit jen na můj maximální výkon). Nebyl to jediný důvod, proč jsem nezávodila, ale sehrál velkou roli.

Nicméně finále jsem si nenechala ujít, mám to ráda, je fajn si zafandit, vidět topy, je to zábava. Ovšem ne letos! Dokonce jsem u chlapského finále vůbec nepoznala, že už se závodí - závodníky, ty jsem neviděla vůbec, pokud nedolezli do dostatečné výšky, moderátory jsem neslyšela taky (nějaké blbé ozvučení?).

Rychlé shrnutí: holky příšerně utažené - docela by mě zde zajímal komentář stavěčů (ale ne typu "holky jsou hrozně slabý, musí víc posilovat"), kluci taky docela utažení. Z hlediska diváka finále chci tři hlavní věci, aby mě finále bavilo: 
1) vidět (letos splněno tak na 20 %) a 
2) vidět hodně topů (letos splněno tak na 5 %)
3) samozřejmě vidět zajímavé bouldry na zajímavých strukturách, nových chytech, se zajímavými pohyby, často o obratnosti a kreativitě (než hrubé síle) (letos moc pěkné velké chyty, i nějaké ty struktury, některé bouldry pěkné).

Ale aby to nebylo jen zaměření negativní, tak bych ráda doplnila:

1) moc hezká trička
2) super, že to bylo zpět v parku a neplacený
3) dodržení časů bylo fajn  

Jirousovo hodnocení ZDE