KDO DOSTANE ZRŮDIČKU

Soutěže o zrůdičku se zúčastnili čtyři lidi. No není to nic moc, ale lepší než minule, kdy se zúčastnil pouze Knedlík.
Píseň pro dnešní den:  ZDE

První napsala Eliška Pudová. Proč zrovna ona vyhrála tento okřídlený skvost? Vyjádřila se o této včelce Máje, že nevypadá jako vosa, ale jako pruhovaný falus!! Uznávám, že nějaké společné rysy by tam byly a ty obrovské oči tomu taky moc nepřidávají… A protože jsem tak trochu škodolibá mrcha, i když se to třeba nezdá, putuje včelka k Elišce, aby jí připomínala, že Janinka květinka se nekritizuje. (V případě nouze jí můžeš darovat někomu, koho nemáš ráda).

Létající Robertek

Jako další napsal kdosi, koho jsem neznala. Leoše Mačáka kolegyně Dorka, prý básní a touží po berušce, kterou se pro ni pokusil vysoutěžit a povedlo se mu to. Nevím, jestli to básnění nebylo míněno trochu ironicky, jestli ano, tak i Dorka to má jako výstrahu, že se Janinka květinka nekritizuje. Pokud se jí skutečně líbí, tak je to fajn, protože potřebuje novou zrůdičku. Kdysi ode mě dostala fakt děsnýho slona, kterýmu padají oči, ocas, všude se rozjíždí ve švech a je strašně ošklivej. (dostala ho za to, že i díky její přítomnosti na super výletu do Magicwoodu jsem vyhrála lano: Maňas v Magicwoodu).

Pak napsala Páya Papaya. Myslím, že měla zájem o toho létajícího famfulína, ale ten už byl nastartovanej letět k Elišce :D Zrůdičky došly. Páje jsem asi před dvěma měsíci slíbila, že jí ušiju divočáka. A protože jsem byla marod, využila jsem příležitosti a umotala jí ho. (nebýt její účasti v soutěži, čekala by na divočáka ještě hodně dlouho).

divočák, který vypadá spíš jako nosorožec na kolečkách

Karty byly rozdaný, někomu už bylo oznámeno, jakou zrůdičku dostane, když se ozval Honzyk Urban s tím, že myslel, že soutěž končí až na konci měsíce. Co s chudákem opičkou? Je to spousta let, co jsem namalovala toto veledílo a rozhodla se, že ho dám, jako takovou cenu útěchy právě Jenckovi :))

Cena útěchy

A tady jsou soutěžní příspěvky:

Eliška:
Co si o mně myslí mé lezečky:
Moje lezečky si o mě určitě myslí, že jsem nedůvěřivá, což dokazuje následující pravidelně se opakující scéna mezi námi dvěma (nebo je to třema?):
“Věř mi! Věř mi!”
“Nevěřím!” (následuje pád ze stupu)
“Věř mi! Věř mi! Já to ustojím! Stojím!”
“Ne, nestojíš, nestojíš!” (následuje pád)
“Věř mi! Já to zvládnu! Fakt! Ten stup je dobrej! Stojím!”
“Tak jo! Tak jo! Věřím ti! Věřím ti! Stojíš!” (následuje pád) “Sakra vidíš?! Jednou ti uvěřím a zrovna šmejkneš!”

Leoš:
Co si o mně myslí můj koš:
Můj koš si o mně myslí jen to nejlepší...
Můj koš je velice rád, že ho krmím každý den těmi nejhoršími věcmi, která moje kuchyň vyprodukuje.
Můj koš je hrozně nerad, když ho vemu a vysprchuju, tváří se na mě jako když se sprchuje kočka.
Můj koš je zas opět velice šťasten, když do něj zpět vložím odpadkový pytel a zase ho zasvinim.

Můj koš mě má rád.

Divočák a VÝKRES, podle kterého jsem ho dělala

Ta jejž jméno nemám uvádět 8-)
Co si o mně myslí mé lezečky:
Az do dneska se ptam mych lezecek co si o mne mysli, nebo aspon co si vubec mysli :) Nic mi nerekly, tak si to fakt muzu jenom domejslet, abych se mohla zucastnit tyhle souteze, protoze hrozne chci nakyho z tvejch krasnejch plysacku-zrudicek :), moc se tesim na divocaka.
Mam jich opravdu dost(lezecek) a kazdy si myslej neco jinyho.. Ale vetsina jich je ted dost prolezena, tak si vetsina z nich myslim, ze chtej do odpadkovýho koše.....
Taky si asi musej myslet ze lezu jako baletka, kdyz je mam vsechny tak prolezeny na spickach. A taky ze mi vonej nohy. Kdyz ani nesmrdej, i kdyz sou treba i 5x podrazeny. Taky si musej myslet, ze lezu krasne a ladne a nejspis me maj i hrozne rady :)

Sobě jsem taky vyrobila divočáka, je trochu futuristický, má každou nohu jinak dlouhou, ale já považuju za úspěch, že jsem si tentokrát nestříkla sekunďák do oka :)

Honzyk
Láska sex a něžnosti
na dotazy čtenářů dnes bude odpovídat gynekolog a sexuolog MUDr. Radim Uzel.Boženka L., Praha: Pane doktore, se svým partnerem jsem již několik let. Je to muž již poměrně vyspělý, není již nejmladší, je mezi námi poměrně velký věkový rozdíl, ale i přesto si po mnoha stránkách rozumíme. Naše soužití naše okolí považuje za ideální. Téměř tomu tak je, bohužel ne po všech stránkách, a ne ve všech ohledech. V intimním životě máme poměrný nesoulad. Frekvence našich styků je velice nahodilá. Některé týdny se stane, že se vůbec nic nestane! Přijde pozdě z práce, tvrdí, že ho bolí hlava, že musí splnit nějaký úkol pro šéfa, a tak pracuje i po nocích. A pak padne do postele, aniž by si uvědomil, že já celý den na něj čekám, a doufám že třeba dnes večer! Dříve jsme alespoň občas o víkendech, v přírodě... rozumíte? To už je také dávno, dnes mne sice s sebou také občas bere, na víkendové výlety, ale většinou to nijak nedopadne, vymlouvá se na spoustu věcí, třeba, že by nás někdo viděl. A přitom mu to dříve vůbec nevadilo!

Toto by nebyl náš jediný problém. Když už se "něco" stane, tak to ani netrvá moc dlouho. Navíc on je zpočátku celý hrr, nedopřeje mi žádnou předehru, a mne to poměrně dře a bolí. A celou dobu dělá časté pauzy, opravdu nevydrží dlouho, pane doktore. A vždy, když už se konečně v průběhu našeho styku konečně uvolním, a cítím, že už to začíná být trochu "ono", tak vedle mne padne celý vysílený.
Snažila jsem se mu to několikráte naznačit, ale marně, vůbec mne neposlouchá. Respektive poslouchá, ale jen to zlehčuje, a dělá si z toho jen srandu, jako by nechápal, jak je to pro mne důležité!
Dokonce jsem kvůli němu byla na plastické operaci, zvětšení prsou na Zlínské klinice. Nastalo zlepšení, ale ne na moc dlouho. Spíše jen na chvilku. Alespoň já se teď cítím o něco lépe...
A ještě poslední věc mne trápí. Poměrně často se stýká s mou vlastní sestrou. Snažím se nežárlit. Snažím se mu věřit. Že spolu nic nemají. Ale to neznáte mou sestru. Je to pravý opak mne! Je to pěkná mrcha! Ale copak ona má něco, co já nemám?
Pane doktore, mám mu zakázat, aby se s mou sestrou vídal(co na to řekne zbytek rodiny?)? Mám si snad najít nějakého mladšího milence? Jen na to, však víte na co... Opouštět ho po tolika letech nechci, i když spolu stále žádné děti nemáme... Ale má náš vztah vůbec nějakou perspektivu?

MUDr.R.Uzel: Milá Boženko, zahrnula jste mne celou řadou nikoliv triviálních problémů, pokusím se vám na většinu z nich alespoň částečně odpovědět: předně si musíte ujasnit...

A pak tam byl velké obdélníkové nic. A to by mne odpověď zrovna docela zajímala! No nic. Otočím a už je mi to jasné. Rozhovor "Adamovo první 9c" exluzivně pro MůjBoulder. A je tu vystřižená zrovna nějaká velká fotka. Zbyl tu jen popisek: "A.O. redaktorce Janičce ukazuje, jak se za to bere v 9c". Ach jo... Musím říct, že tištěná verze má své kouzlo. Docela se jeho úroveň poslední dobou zvedla. A kdo jiný by měl horolezcům radit s láskou, než Dr.Uzel?
Ale aby to ty lidi nestříhali, tak by na záchodech v BeBečku měli mít raději "Rytmus Života"...


Honzyk, Eliška, Pája, Leoš a JanaOlše

Ytong injury - nikdy nic nebylo

Čekám na Káťu, Jirku, Danču a Anču. V MP3 mi stále dokola hraje píseň pro dnešní den, kterou mám od Dorky. Návaly hyperaktivity mě nutí vlnit se do rytmu. Nenápadně, aby si toho kolemjdoucí nevšimli. Dělám, jako že se rozhlížím kolem dokola, přičemž tam střihnu malou piruetku. Ne, nejsem blázen.
Vyrážíme na šestý ročník Ytong Injury. Prý to bývala komorní záležitost .. to už ale rozhodně neplatí a svedší o tom i účast Nelči, Péti a Lindy, které si přijely pro první tři místa. Zaslechla jsem, že stavěči kvůli účasti borkyň trochu přitvrdili a bouldry rozhodně nebyly žádný dávačky. Mě dal vlastně jen jeden, a protože to bylo na první pokus, vyneslo mě to až … na čtvrtý místo od konce :)

Od Cyrila dostaly dvě květinky z BORDEL Teamu parádní tašku. A Maňas se může nosit :)

Hned na začátku jsem podchytila lehkou naštvanost, že mi to nejde, pleskla si duševní facku a začala si závod užívat. Bouldry byly moc hezký, tak jsem to brala jako zábavnější trénink.
Po kvaldě první skupiny mi dal Cyrda do ruky kameru, což mě zabavilo až do večera. Doufám, že bude aspoň jeden záběr použitelný. Nechtěla bych mít na triku, že kvůli mně nemůže udělat supr  video, tak jak on to umí.
A tím skončily závody. Na afterparty se nám nechtělo, tak jsme naskákali do auta a odjeli domů. Pokud si někdo myslí, že to bylo jinak, tak se plete. Někdo si dokonce může myslet, že mě viděl tancovat na Secret Sakra, pít pivo, panáka, pivo, panáka, mluvit blbosti a divočit ale to se nestalo! Nikdy nic nebylo. (druhá píseň pro dnešní den)
No tak jooo, kecám.  Na afterpárty jsme zůstali a protože jsem strašně dlouho neměla žádný alkohol, stouplo mi to rychle do hlavy. Ti z vás, kteří mě slyšeli cokoliv říkat, nechť na to okamžitě zapomenou, protože jsem si všechno vymyslela. Jediné slovo není pravda. Příště mi prosím někdo zacpěte hubu, ať na sebe všechno nevyprdelím :)  protože ty rána, plná útržkovitých vzpomínek jsou někdy dost bolestná, trochu úsměvná a hrozná. Myslím, že jsem se ráno cítila jako Rimmer z Červenýho trpaslíka.Odkaz

Z Budějek jsme odjížděli kolem 24:00. Nebejt Káti, která mě a Jirku odtáhla, tak tam paříme dodnes. Ve dvě v noci jsme dorazily ke Kátě domů. Spala jsem u ní, protože od desíti byly závody v Týnský (chtěla mě odvést domů, ale já nechtěla, že prý jsem úplně v pohodě a jdu ráno závodit). Ráno bylo míň bolavý, než jsem čekala, jen se mi motala hlava a žaludek byl trochu na vodě. Tentokrát nebyl můj cíl vyhrát, nebýt poslední, nebo zúčastnit se, ale nepozvracet se. Po prvních pár lehčích bouldrech jsem myslela, že to půjde, ale pak jsem v nějakým těžším zabrala  a zjistila, že nepůjde. Koupila jsem si kolu a koukala na holky jak drtí.
Káťa opět zkoušela, jestli prorazí hlavou zeď. Ježíšku v kožíšku Káťo, neprorazíš, už to prosím nezkoušej :))) (když byla rozkročená v koutku, šmejkla jí jedna noha a těpla se hlavou o chyt)
VIDEO JAK SE O TO POKOUŠELA NA MČR V ROCE 2011
Bouldry nebyly tak dobrý jako den před tím na Ytongu, ale jeden mě tam přeci jen nadchnul. Byl ve velkým převisu, s dobrýma chytama..sem tam vylítly nohy, muselo se vyvěsit, přishybnout, nahodit patu a poskočit do topu. Takže i lehčí bouldry můžou být akční a dynamický, což málokdy na závodech vídám a je to škoda.
 Závěrem bych chtěla říct, že za mé nedobrovolné opití, může můj nový kámo Honza (na někoho to hodit musím). Minulý týden na ČP v BB kde jsem byla poslední a on třetí od konce, jsme se vsadili, že kdo bude na Ytongu víc poslední, vyhraje paňáka. Dala jsem do toho všechno, abych sázku vyhrála a podařilo se. Samozřejmě jsem mohla porazit Nellču a ostatní holky, ale já dala přednost sázce. Navíc jsem se bavila s bráchou a shodli jsme se na tom, že kdybych chtěla, tak můžu vyhrávat všechny závody. Ale co pak? Byla bych slavná, borci by mi leželi u nohou, holky by chtěly být aspoň z poloviny tak boží jako já, paparazzi by mě pronásledovali na každým kroku… Tak to teda ne! Na moje poslední místo mi nešahejte :)

JanaOlše

Květinky co lezou tužku

Není to tak dávno, co jsme seděly s Káťou v Bébéčku a nad hrnkem horkého čaje plakaly do kapesníku, že bychom taky rády byly v nějakém týmu. Vlastně já to chci už hooodně dlouho. Týmy rostou jako houby po dešti, jen o nás nikdo zájem nemá. Proč taky, když lezem úplnou tužku. To je samej AIX tým, Lokalblok tým, MoveClimbing tým, Adidas tým. Pffffffff… když nemůže Mohamed k hoře, přijde hora k Mohamedovi. Uděláme si tedy svůj vlastní tým.
Píseň pro dnešní den ZDE

Terezka, já a Káťa na horolezeckém swingovém plese

 BORDEL Team je pro květinky, co lezou tužku

Eliška, malá mořská víla a já. ČP v boulderingu 2014, BB

 Co musí taková květinka splňovat aby mohla být v BORDEL Teamu?

• Nesmí se pravidelně umisťovat na předních příčkách ČP, MČR nebo ve skalách drtit desítky. Prostě nesmí být dobrá :)
• Musí být do lezení zapálená, nadšená, a úplně zblázněná.
• Musí chtít posouvat své hranice
• Nesmí se bát pořádně zabrat a dát do tréninku maximum
• Když má na výběr jestli strávit víkend ve skalách, nebo vyšíváním, nesmí váhat déle než pět minut!
• Pokud by chtěl do týmu nějaký kluk, musí se smířit s tím, že bude považovaný za květinku.

DEMO verze týmového trika

Plány BORDEL Teamu:

• Navzájem se motivovat
• Bylo by super udělat jednou ročně nějaký (aspoň) víkendový lezecký trip
• A dvakrát ročně hardcore-krutopřísnej-víkendovej trénink

 Ještě jsem to s holkama nekonzultovala, ale snad budou souhlasit a budeme se schopný na něčem domluvit.

Kdo je v BORDEL tužka Teamu?

• Bordelmáma Simča Ulmonová
• Já JanaOlše
• Eliška Pudová
• Káťa Prokopová
• Terezka Loskotová
• Péťa Renthova

Další píseň pro dnešní den ZDE
Se členkama BT (bordel teamu) co nejdřív udělám rozhovor a trochu vám je představím. Ještě mám pár květinek, které bych ráda přizvala do týmu v záloze, tak je možný, že se někomu z vás časem ozvu aby rozšířil náš tým. Pokud na někoho zapomenu a bude si myslet, že je to dostatečný nýmand na to, aby se k nám připojil, nechť se ozve  :)

Závěrem bych chtěla říct, že jsme namotivovaný a šlapem do toho, byť tomu třeba naše výsledky vždy neodpovídají. Někdy jsme z toho smutný a klesáme na mysli, ale pak se sebereme a makáme dál, takže se nedivte, až se jednou z BORDEL Teamu stane prestižní záležitost a z květinek co lezou tužku se stanou  květinky, co lezou těžkou kartu!!!

JanaOlše