V pátek jsem zatáhla školu a vydala se protáhnout tělo na závody. Žádné ambice jsem neměla. Byly jsme tam jen čtyři holky. Věděla jsem, že nemám šanci přelízt betonovou Gábinu Houdovou a Ksušu Chernozubovou. Další startující bábovka byla Jana Tlustá, kterou jsem neznala.
Jedna z věcí, co musím pořadatelům vytknout, je špatná rozlezovka.. ona tam totiž žádná nebyla :)
Na osm bouldrů jsme měly časový limit 2,5 hod. První bouldr byl v kolmošce po malých chytech. Ten padl na první pokus. Celá jsem vibrovala nervozitou a v břiše mi poletovali motýli. Druhý bouldr holky suše přeběhly, zatím co já se v něm trápila. Nemohla jsem udržet hned druhý chyt koblihovitého a oblinovitého tvaru. Nakonec se přeci jen zadařilo. Z koblihu jsem šla rychle do madla a pak rozpory a odtlaky až nahoru. Větší problém byl, jak se dostat dolu. Měla jsem pocit, že jsem hrozně vysoko. Nervozně jsem přešlapovala a chtěla volat o pomoc.. doufala jsem, že mi nějaký princ donese žebřík a zachrání mě. Bohužel, žádný takový tam nebyl. Povedlo se mi o kousek slízt a pak už jsem se skousla a asi drsnej půlmetr skočila.
Ksuša - kvalifikace
Gábina i Ksuša v klidu dolejzaly jeden bouldr za druhým. Myslím, že obě daly všech 8. Měla jsem chvíli tendenci brečet, že jsem hrozný máslo ale pak mě to přešlo, na pláč bude čas doma. Další bouldr jsem dala asi na třetí pokus. Nejdřív traverz za dobře beroucí škrabky, zhoupnutí se nahoru do oblinovo, slizký lišty a pak stačilo už jen nakopat nohu hodně vysoko a už to šlo.. až na udržení topu. Jednou rukou se ho dalo držet, ale jak tam dát tu druhou? Nebyla jsem jediná, komu to dělalo problém. Nakonec stačilo vynechat jeden chyt, pořádně se natáhnout, vyvážit a třetí top byl doma.
Marián Šeliga - kvalifikace
Další kousek, na který jsem se vrhla, byl pro mě těžký ale moje odhodlání větší. Z první bomby jsem se dopotácela až do posledního chytu. Už zbývalo jen přiložit druhou ruku. Tělo a pravou ruku jsem měla poskládaný vpravo, levou ruku nataženou vlevo. Cítila jsem, jak mám strašně nakydáno, ale já se nevzdávám. Pustila jsem se levou rukou…né, vlastně pravou (pletu si strany).. na pár chvil jsem jí asi přiložila k té druhé, ale nohy mi vystřelily, následovalo zhoupnutí, ruce opustily chyt a já letěla jak raketa k zemi. Akorát ne nohama napřed. Jak vorvaň jsem dopadla na žíněnku, trochu mi křuplo v krku.
Nelly - první finálový bouldr
Seděla jsem tam jak hromádka neštěstí a rozhýbávala krk. Po chvíli jsem si uvědomila, že neunesu hlavu. Stále měla tendenci padat na stranu nebo dozadu či dopředu.. udržet jí ve vzpřímené poloze bylo dost silově náročný. Dala jsem ještě pár pokusů v jednom bouldru a vzdala to. Přeci jenom počty nebyly až tak náročné. Do finále které bylo následující den, postupovalo šest holek a my jsme tam byly čtyři. Upustila jsem z původního plánu přespat ve Slaným a raději jela s namoženým krkem domu.
Druhý den jsem měla sraz na Pankráci s Karinou, Dominikou, Jonášem a Davidem, kteří jeli na český pohár. Pro ně to byla kvalifikace a pro nás, kteří jsme postoupili z pátečního závodu to bylo finále.
Cestou metrem jsem si chtěla pustit nějakou motivační píseň, ale zjistila jsem, že mám jen samé přeslazené limonády. Naštěstí jsem tam jednu víc našláplou našla..
http://www.youtube.com/watch?v=iknu3YjjXUQ
V sobotu se nás sešlo podstatně víc než v pátek. S Káťou Prokopovou a Káťou koblihovou jsme se chtěly rozlízt. Tentokrát už rozlezovka byla, bohužel s docela malými chyty.
Matěj Hlaváček - kvalifikace
Krk jsem měla stále bolavý a zatuhlý. Nervozita byla přiměřená, asi už si začínám zvykat. Osm bouldrů, časový limit hodina. U každého bouldru byl rozhodčí který zapsal na kartičku, pokusy a jestli padla zona nebo top. Bála jsem se, že si ani neškrtnu. Naštěstí byli stavěči hodní a dva bouldry udělali lezitelný i pro mě. Ty se mi povedlo přelízt „nahned“. Srdce mi bušilo, oči jsem měla vykulený a čas rychle ubíhal.
Domča - finále
Kdykoliv jsem se koukla k prvnímu bouldru..tak se Káťa Prokopová muchlovala s topem… hladila ho pravou rukou a snažila se najít místečko, kde by jí zabral, aby mohla přidat i druhou ruku. Bohužel ani po sto padesáti dolezech až nahoru se jí to nepovedlo. Možná to jen pojala vytrvalostně a chtěla udělat rekord v nalezených metrech na bouldrových závodech. Nebo se jí ten bouldřík tak líbil, že ho chtěla lízt stále dokola. Každopádně tím ztratila spoustu času, který jí pak chyběl v ostatních bouldrech.
Já trochu zataktizovala a snažila se ukořistit alespoň nějaký zony. Dvě šly lehce a třetí jsem si musela dost vybojovat. Nastupovalo se z jednoho z mnoha pečivovitých chytů které jsem tu viděla. Tentokrát mi připomínal koláč. Z toho se šlo do dalšího koláče a pak docela nátah do oblého popkornu, který byl ve stropě. Byla jsem dost našponovaná a ne a ne mi to zabrat. Do konce časového limitu zbývalo asi pět minut. „Musím to vyprasit jakýmkoliv způsobem do tý zony“, řekla jsem si a šla na věc. Popkorn jsem různě ochmatávala. Nejvíc mi zabral na odtlak. Funěla jsem jak lokomotiva a milimetr po milimetru se píďalkovala nahoru.
Honza Chvála - kvalifikace
Konečně popkorn zabral. Tělem jsem byla u kolmé stěny, zatímco levou ruku jsem měla vykloubenou dozadu. Vykloubila jsem si i druhou a dala jí na další chyt ve stropě. Pak jsem si srovnala ruce, dala je k sobě a nohy jsem hodila na popkorn. Odtud už jsem pohodlně chytla housenku, která pro mě znamenala třetí zonu. Polomrtvá jsem odpadla a dala prostor Nelče, která to o hodně elegantněji zkoušela dolízt až do topu. Už ani nevím, jestli se jí to povedlo.
Hodina uběhla. Můj závod tím skončil. Ptala jsem se Ksůši a Gabči jak zalezly a obě říkaly dva topy a dvě zony. V hlavě jsem si to pořád přepočítávala.. takže ony mají dva topy a dvě zony, já mám dva topy a tři zony. Hmm, asi jsem se spletla. Zkusila jsem si to přepočítat ještě jednou. Že bych vyhrála? Néé, to není možný. Raději si počkám na výsledky. První výsledková listina byla špatně, druhá taky ale třetí se už povedlo dát do kupy a mě se potvrdilo mé umístění. „Ty krávo, dobře já“ musela jsem se v duchu pochválit. V ČP už ty výsledky nebyly až tak pozitivní ale mohlo být hůř. Myslím, že 11 ze 14 :)
Domča prchá se svým zaslouženým pivem
Do finále postoupila hromada betonových holek. Mezi nima byla Nelča, což je asi standard a Dominika Dupalová. První pod čarou byla trochu smutná Karina Bílková, ale nevěš hlavu Karino, příště tam určitě budeš. Během klučičí kvalifikace jsme šly s holkama hodit opálko a do restaurace. Prošly jsme půlku Slanýho, abychom se dozvěděly, že hospoda je hned vedle tělocvičny kde jsme lezly.První finálový bouldr holky trochu potrápil. Samé obliny v mírném převisu. Jako jedinná se s ním poprala Péťa Růžičková která topovala i zbylé tři bouldry a umístila se na prvním místě. Za ní se umístila Karolína Nevělíková a pro třetí místo si dolezla Nelly. Řekla bych, že divácky zajímavé a přiměřeně těžké ženské finále.
1. Péťa Růžičková 2. Karolína Nevělíková 3. Nelly Kudrová
Chlapy to měli dost utažený díky čemuž padali jak švestky často i z nástupu. Ale né všichni. Adámek se všema bouldrama prošel k vítězství. Druhý skončil s přehledem Martin Stráník a za ním jeho brácha Štěpán.
1.Adam 2.Martin Stráník 3.Štěpán Stráník
Při vyhlašování výsledků jsem měla větší trému než při samotných závodech. Na konec jsem to zvládla a statečně se vyškrábala na první stupínek. Když jsem viděla, jak mi nesou bouldrmatku, myslela jsem, že z toho stupínku zase spadnu. Týý vaďo, já vyhrála bouldrošku. Doma jsem si jí hned vystavila o pořád na ní koukala. Měla jsem chuť si jí vzít do postele. Jako bych se vrátila do dětských let, kdy jsem si tam schraňovala všechny oblíbený plyšáky.. jen s tím rozdílem, že bych tam teď měla lezečky, lana a bouldrmámy :)
Chtěla bych poděkovat za hezký závod všem, kdo se na něm jakkoliv podílel. Bouldry byly hezký a zábavný, jak v pátek, tak v sobotu. Stavěči jsou fakt šikovný, profily taky super… Nevím, co bych ještě řekla. Nejlíp to asi vyjádřím písní od skupiny Tatabojs – OPAKOVÁNÍ :)http://www.youtube.com/watch?v=mn6kSm_lWWQ
JanaOlše
