čtvrtek 11. října 2012

Jak bylo v sobotu ve sklepě

V sobotu  8.9. 2012 se v Pražském Lokalbloku konal osmý ročník závodu Monsters. Ségra Mirka mi tam dělala doprovod a jsem ráda, že se s námi podělila o dojmy z pohledu nelezkyně.
 .....................................................................................................................

V sobotu ráno mžourám na budík, převaluju se na ségřiné bouldermatce a vůbec se mi nechce vstávat. Slíbila jsem, že se zajdu kuknout na lezecké závody, případně použiju foťák a to teda JE důvod ukončit spánek na bouldermatce – což byl pro ten den můj největší lezecký počin :).
Přicházíme skoro poslední, ale do šaten se nikdo nehrne. Já nikoho neznám, tak se rozhlížím, jak se všichni vítají, pusinkujou, vykládají si a tak podobně. I když se tvářím děsně „olšarově“, nikdo na první ani žádný jiný pohled netuší, ke komu patřím a co tam asi tak můžu dělat, když na mě nehrajou svaly a z baťohu nesypu maglajz ;). Jen Koblihu nejspíš zmátly mé sportovně vyhlížející kraťasy od ségry z Huďáku a radostně mě uvítala slovy: „Taky do toho bušíš?“

Potom spolu s ostatními obdivuju super zelené kraťasy s pružným pásem, které ale nejspíš nejsou dělané pro majitele OTP (viz předchozí článek).

A když jsou všichni převlečení, jdeme obhlédnout cesty. Přestože jsem už prošla malým kurzem lezení na převisu v Radvanci a v dětském koutku v Boulderbaru, tady bych jen účinně vyprášila maglajz z žíněnek. Tak alespoň zkouším pár fotek, fandím ségře a ostatním též. Jsou to nervy, nevědomky zatínám svaly, jako bych se sama snažila dosáhnout na chyt. Vládne příjemná přátelská atmosféra – protivníci se navzájem povzbuzují a ukazují si, kudy to vzít, kam správně šlápnout nebo šáhnout. To jsem u žádného jiného sportu zatím nezažila. I když je fakt, že k mým oblíbeným míčovým hrám by tahle taktika asi moc nesedla...
Takže ve sklepě se mi líbilo a protože na finále už jsem nemohla přijít, předávám štafetu Janíkovi:
 ................................................................................................................

Já jen doplním pohled lezkyně :) Kvalifikace se lezla stylem flash. Časový limit 90 min, byl tak akorát. Bouldry v kvalifikaci byly hezký. Nemůžu říct, jestli všechny, protože ne ve všech jsem se dokázala nějak hýbat. První byl takový rozlezový a daly ho všechny bábovky z první bomby. Další co mi utkvěl v paměti, mě bavil asi nejvíc. Začínal na hraně stropu, shybem z docela beroucího, placatýho chytu. Někdo dokázal naskočit do druhého nástupového chytu bez shybování ale to mi nešlo. Takže shyb, levou rukou plácnout do obliny, pokud možno udržet zatímco nohy visej v průvanu. Musím se trochu rozhoupat a nakopnout nohu na stup,  který je dost vlevo. Břišáky zabíraj na maximum a OTP se mění v čistou sílu. Přebrat oblinu, traverz do leva kde je zona. Byla jsem kousek od ní, ale nepovedlo se mi jí chytnout. Pak následovalo několik oblejších lišt a top.
No a druhý bouldr, který mi utkvěl, byl samozřejmě ten, který jsem vylezla :). Jako trpaslík jsem tam měla docela výhodu. Stačilo dát nohu k ruce, vzepřít se o strukturu, natáhnout se do další pyramidový, tupý struktury, neztratit balanc, šikovně se poskládat a  sáhnout do docela dobrý, velký oblinovo - chytovitý brambory. Když jsem se tam na čtvrtý pokus dohrabala, myslela jsem, že mám vyhráno. Holky, který to vylezly přede mnou, tam problém neměly ani náznakem. Visím v bramboře, nohu na struktuře a už chybí jen jedno, zvednout ten svůj těžkej diferák do hrany. Přitáhnu se a nic, naštěstí nepadám, jen se opět svěsím do brambory. Druhý pokus zase nic. To už mě holky nadšeně povzbuzujou a já pumpuju dál. Třetí pokus je zase marnej. Nadávám, že jsem slabý máslo a nedám to. Zespodu křičí Káťa Pavlovičová: „ALE NEJSI, DĚLEJ, LEZ!!!!“  Síla už skoro došla. Představa, že bych to měla lízt znova mě děsila.. Hypnotizovala jsem hranu, přitáhla se rukama, přenesla váhu na nohu a centimetr po centimetru se plížila až do topu. Měla jsem hroznou radost, že jsem se tak zkousla.
Kvalifikaci kluků jsem neviděla. Přišla jsem až na finále. Moc dobře se mi na něj nekoukalo, protože dva bouldry byly jakoby za rohem a další dva, na druhý starně rohu  takže jsem si musela vybrat na jaké bouldry budu koukat nebo přecházet sem a tam. V kvalifikaci si závodníci udělali dobrou atmosféru. Finále už bylo horší. Dost lidí odešlo a část byla v izolaci. Chvílemi byla jediná zvuková kulisa hudba, kdyby nehrála, asi by se po místnosti rozlilo hrobové ticho. Když lezl Jonáš Jarník, byla u jeho bouldru jen Domča a to byla ještě k tomu rozhodčí. Bylo mi ho až trochu líto, tak jsem šla za nima, udělaly jsme dvoučlenný dav a snažily se ho vyhecovat.
V holčičím finále by člověk lištu těžko pohledal. Samý obliny. Hezky se na to koukalo, ale s boulema nejsem moc kamarádka, tak mi ani nebylo líto, že jsem nepostoupila.
Oproti Teplicím nebo Bouldru X, mi tento závod přišel spíš rodinného charakteru, nicméně mě bavil a jsem ráda, že jsem na něj šla.

A ještě trochu vyzpovídám ségru ...

Takže první otázka... Bušíš? :)
Hmm ...jak to myslíš?  .... Jo, no příležitostně ;). O mých sporotvních aktivitách asi nejlépe vypovídá tato píseň

Lezlas někdy?
Hele, četla sis ten článek vůbec?

Přišel ti tenhle závod divácky atraktivní?
Jo jo, lezci byli aktraktivní ;)

Němělas chuť taky zkoušet přelízt nějaký bouldr?
...no fakt si ho nečetla, co?

Četla..dokonce dvakrát...ale asi jsem to hned zapomněla :D Tak dál.
Jak ses cítila v lezecké společnosti?
Moc dobře.

Nepřipadají ti lezci tak trochu, jak z jinýho světa? To je samý fixni to, zamkni to, bočák, spoďák, jseš betonovej, mám nakydáno, pooojď, dávej..
Já jsem též z jiného světa, takže meziplanetární setkání bylo v pohodě :)

Připadaly ti bouldry lehký? Nemělas pocit, že bys je taky vylezla?
....to je fakt provokace :)

Kdyby bylo lezení na olympiádě, koukala bys na něj? Přišlo by ti to zajímavý?
To si nejsem jistá, mě spíš baví se sportu účastnit, než ho sledovat v telce, ale s tebou bych se i mrkla (hlavně máte narozdíl ode mě televizi....)
 
Znáš z doslechu nějakého dobrého lezce?
Jasně – Chrise Sharmu, Dave Grahama, Nelly, Tebe, Koblihu, Káťu a Hondzyka Urbana  :)
 
... a někoho o kom jsem ti nevyprávěla já? :)
Hm hm ...no jasně, třeba Edmund Hillary nebo Reinhold Messner .... a vůbec Hondzyka jsem znala dřív ;)
 
Jak se ti líbí lezci?
Tááááákhle :)
 
Chtěla bys mít nějakýho doma? :)
Když bych s nějakým lezcem chodila, tak bych ho někdy chtěla mít i doma ;)     (i když lezení celkem fandím).
 
Je něco, na co by ses chtěla sama sebe zeptat? :)
Uf, to je vskutku otázka na tělo ... no asi radši ani ne, ještě bych se třeba něco  dozvěděla. Ale využiju šanci a ráda se zeptám já Tebe:
......................................................................................................................

Proč jsi tentokrát nevzala na závod Maňase?
Trucoval, prej je zatučnělej, slabej a shořel by jak papír :)

Přišel ti závod lehký?
Ty sis nečetla mou část článku, že? :)

Líbí se ti nějaký lezec, o kterém jsi mi ještě nevyprávěla?
Noo..myslím, že jsem ti už o všech říkala asi tisíckrát a nikdo další nepřibyl.

Chtěla bys mít růžové lezečky?
 Ježíšku v kožíšku, jasně že bych chtěla růžové lezečky :))

Máš nějaký speciální lezecký song?
Mám.. často se mění a je jich dost ale mezi takové stálice patří třeba tyto dvě

Bušíš? :)
Přes léto jsem měla první velkou krizi a ztrátu motivace. Naštěstí se to nedávno zlomilo a já zase buším. Při lezení se opět cítím šťastná, o to víc, že mám ty nejlepší lezecí parťáky na světě :)

A teď už vím úplně všechno. Děkuju za spolupráci.
Já taky dík

© 2 Olše


středa 29. srpna 2012


MČR v boulderingu Teplice nad Metují

Aneb
 Jaké to je, sdílet stan s vícemistryní a postoupit do finále


Snažíme se najít nejvhodnější místo pro stan. „Není to nějak z kopce?“ Vplouvám do stanu a testuju sklon. „Asi jo.“ Posouváme stan o kousek níž. „A teď?“ , ptá se Zuzka. „Já nevím, já to nepoznám, pojď to zkusit ty.“ Zuzka zkouší a s umístěním stanu souhlasí.
Všichni jsou už rovnoměrně rozeseti po okolních stanech a ukládají se ke spánku. I já spokojeně ležím, ale ne na dlouho.

Zuzka: „Mě něco tlačí do zad“
Já: „tak to posunem ať nejsi ráno rozlámaná“
Stan zase o kousek posouváme a zůza testuje zdali je vše v pořádku.
Zuzka: „Teď máš ten drn pod zádama ty.“
Z vedlejšího stanu slyším škodolibý smích Káti a Jirouse. Taky se směju a posouvám stan zase o kousek níž. Konečně je sklon jak má být a po drnu ani stopy.
Já: „Necítíš tu hovno?“
Zuzka: „Asi jo“
Já: „Ježíž to byl asi ten drn.“
Naštěstí tomu tak nebylo a my se konečně uložily ke spánku.

Ráno rychlá snídaně. Jsem nervozní a moc toho nedokážu sníst.
V hlavě si přehrávám příběhy těch, kteří mě děsili, jak na MČR v Teplicích sotva odlepili zadek od žíněnky. Jdeme se zaprezentovat. Dostávám ionťák a teprve teď se dozvídám, jestli začínají kluci nebo holky a v kolik máme být v izolaci. Začínáme my a v izolaci musíme být za půl hoďky. Jsem ještě nervoznější. Jdeme si do auta pro věci, cestou do izolace asi pětkrát na záchod a rychle se rozcvičit.

Všechny závodnice vypadají tak klidně. Jen mě se chvějí kolena a hořekuju, že už nikdy nepůjdu závodit. Na řadu jdu jako desátá. Bára si mě odvádí do meziizolace. Pořád do kola se jí na všechno ptám ale odpovědi moc nevnímám a tak se ptám znova a znova. Jsem v tranzu. Chce se mi na záchod. Možná se mi chce i trochu utéct. Slyším diváky jak povzbuzují
a komentátora jak komentuje výkony závodnic co šly na řadu přede mnou. 

A je to tady. Jdu k prvnímu bouldru. Tam mě přivítá milý kluk. Vysvětlí mi co můžu a nemůžu brát, kde bouldr začíná a kde končí a zbytek už je na mě. Z první bomby dolézám do zony. Snažím se to vymyslet co nejmíň silově. Plazím se koutkem, a celá odřená padám stále ze stejného místa. Čtyři minuty uběhly. Jdu si sednout zády ke stěně a čekám čtyři minuty než budu moct jít na druhý bouldr. Mám docela dost nakydáno, tak sklepávám co to jde.

I v druhém bouldru se mi daří dát zonu na první. Většina holek do ní šla z velký dobrý nohy. Z té jsem tam nedosáhla a musela jsem zapatovat humus vrutík, z né úplně dobrých chytů. To se mi povedlo jen jednou a pak už to byly jen takové marné pokusy. Káťa Pavlovičová, je taky menší postavy a říkala, že tam z tý dobrý nohy prostě skočila. No jo, holka betonová to je. Já jsem spíš holka máslovitá a asi bych to takhle neudržela. Nicméně vím, co musím trénovat.

U posledních dvou bouldrů mám okno. Vůbec netuším jak vypadaly a kde byl problém. Možná si to nepamatuju proto, proto že jsem do nich víceméně nenastoupila :D

Já, Péťa Tefelnerová, Míša Zbořilová a Gábina Houdová jsme měly shodně dvě zony na dva pokusy a to nám stačilo na postup do finále. Ostatním holkám to uteklo většinou o jeden pokus navíc, mezi nima byla i Káťa Prokopová, Eliška Pudová a Domča Dupalová.
Má první reakce byla spíše negativní. „Co sakra budu dělat ve finále? To bude ostuda“ ale po malé chvíli jsem zjistila, že mám hroznou radost. Naprosto jsem předčila své očekávání. Můj cíl byl, nebýt poslední, což se mi třeba na BOULDRU X nepodařilo.

Protože jsem byla v závodním rauši, nic si nepamatuju. Všechno mi splývá, je jakoby rozmazané, sem tam díra kterou si časem vyplním nějakou nevinnou lží, jako třeba, že jsem z kvalifikce postoupila z prvního místa a Nellynu jsem roznesla na kopytech :D

Večer vymýšlím taktiku jak porazit holky. Od táty jsem nedávno dostala pepřák, tak mě napadlo, že bych jim to trochu opepřila. Kdyby neviděly, měla bych aspoň malou šanci je přelízt. Stačilo by tak málo. Počkat si až budou všechny pěkně v izolaci, vzít si na sebe skafandr s plynovou maskou, přelepit název pepřový sprej, nahradit ho nápisem osvěžovač vzduchu a malinko jim to tam osvěžit :)


Útržky co si pamatuju I


Mám jedinou fotku, co mi poslal Jirous, jinak nic, protože jsem si vzala vybitý baterky do foťáku
Zuzka postupuje do finále ze 4.místa
Jirous postupuje do finále z 6.místa.
Nevím jak je to možné ale z původních osmi postupuje dvanáct kluků.
Klučičí bouldry v kvalifikaci nebo ve finále(nejsem si jistá kde to bylo) byly docela napálený.
S největší lehkostí a elegancí lezl mlaďoch Roman Kučera
Nejhezčí účes měl Michal Uhříček
Svalnaté paže a vyrýsované záda měli všichni kluci… ježíš, mě už se asi zase zapalujou lejtka..


FINÁLE


V noci se budím. Mám trochu mokré nohy ale než se stačím zamyslet odkud vítr vane, už zase spím. Probudím se podruhé a mám pocit, že jsem mokrá úplně celá. „Zuzko? Nezdá se ti, že je tu mokro?“ Zůza posvítila čelovkou. Spacáky bychom mohly ždímat. Opřela jsem se o károšku, ruku mi zalila voda a karimatka zmizela v hlubinách… Tak tomu říkám vlhké sny.
„Co nám to ten Bažant půjčil za stan?!“, rozčilujeme se. Oblíkám mokrý kalhoty a vbíhám do deště zjistit, jak na tom jsou ostatní. Všichni jsou v suchu. Zuzka běží v kalhotkách a tričku vzbudit Jirouse. Ten má naštěstí ještě jeden stan. Aby si to užili všichni, budíme je taky. Běžíme za Terkou s Bresťákem, jestli nám půjčí klíče od jejich auta, že by jedna z nás spala srolovaná na zadní sedačce. Terezka nám klíče ochotně vydá. Pak budíme Káťu, která si v klidu a suchu spala v autě. Navrhuje, že si půjde lehnout někam do Teplic na zastávku, abychom byly odpočaté na zítřejší(dnešní) finále. Tomu jsme se spíš zasmály a dál laborovaly kam s námi. Jirous obětavě staví stan. Káťa nevydrží pohled na polonahou, promočenou Zuzku a podává jí z auta bundu. Mě půjčuje svojí karimatku a flísový povlak na přikrytí. Stan stojí. Vklouzávám do něj a koukám na hodinky. S úlevou zjišťuji, že je 5:00. Už jen tři hodiny v tomhle vlhkém hegeši  a budu vstávat. Pod hlavu si dávám místo polštáře mokré kalhoty a poslouchám jak déšť bubnuje do stanu. Zuzka s Káťou spaly v autě, bez károšek a Zuzka ještě k tomu v mokrým spacáku.



Ráno se musíme smát. Všude kam oko dohlédne je sucho, jen náš stan se topí v malém rybníčku. A my myslely, že nám Jirka půjčil šmejdskej stan. Snídám ještě míň než včera. Přešlapuju z místa na místo. Možná je to nervozitou a možná vlhkým oblečením co mám na sobě.

Dnes začínají lízt kluci. K jejich finálovému snažení toho bohužel moc nenapíšu, protože si téměř nic nepamatuju. Jako bych tam snad ani nebyla. Příště si tedy vezmu poznámkový bloček. Kdyby měl někdo touhu, toto mé okno doplnit, budu jen ráda.

Káťa mi půjčila svého antidepresivního Bohouše aby mi přinesl štěstí. Šla jsem jako čtvrtá. Vylezla jsem z izolace, mávla na diváky, sundala mikinu a šla  mrknout na bouldr. Na pohled vypadal hezky. Jeden nebo dva trapný pokusy o nástup mě nerozhodily. Srovnala jsem si líp ruce a po mini lištách dolezla až do zony ze který jsem spadla. Byla jsem nadšená. Poprvé jsem si připadala jak závodník. Asi jsem tak nevypadala a výkony taky nepodávala ale pocit jsem měla skvělý. Davy lidí za zády povzbuzovaly a já se snažila jako nikdy předtím. Zonu jsem vždy jen pohladila, čas utíkal jak voda a mé snažení na jedničce skončilo. Takže nula, říká rozhodčí a dává mi papírek k podpisu. Fakt? Nula? Je mi z toho trochu smutno, myslela jsem, že mi zonu uzná. Ale je pravda, že jsem jí asi dvě vteřiny nedržela. Podepisuju a jdu si sednout. Jsem zvědavá jaké překvapení mě čeká na dvojce. Koukám na nástupový chyty a musím se smát. Obliny jsou moje velká slabina. No, a v tomhle bouldru by člověk lištu těžko pohledal. Levačkou se začínalo v docela dobrý bouli, ale ta pravá boule, to bylo čistý zlo. Měla tvar velkýho prsa, ale dost povadlýho. Takže nástupový chyty, pro mě byly i konečný. Čtyři minuty jsem se s nima mazlila a nic z toho.

Na trojce jsem udělala asi dva kroky. Byly pro mě fakt těžký, takže i z toho mám radost.
A na čtyrce to bylo obdobný. Škoda, že nelezu líp. To bych si to užila ještě víc. Každopádně je to obrovská motivace. Hrozně moc mě to bavilo. Před závody jsem si nebyla jistá, jestli preferuju OS nebo flash kvalifikaci… ale teď už mám jasno. OS jednoznačně vede.

Po závodech jsem si ještě chvíli zkoušela bouldry. V jedničce jsem v pohodě dolezla do zony… stačilo dát nohu níž a nepřikládat ruce k sobe. Ale po bitvě je každý generál, nebo jak se to říká.


Útržky co si pamatuju II


 Byla jsem nařčena z pokusu o utopení Zuzky abych měla o jednu konkurentku míň.
Musím se naučit držet povislý prsa.
Nelly Kudrová, Zuzka Ulrichová a Péťa Růžičková lezly úplně jinou ligu než zbytek startovního pole
Zuzka nečekala tak dobré umístění, předčila své očekávání a já jsem ráda, že se jí to povedlo.



VÝSLEDKY


  1. Štěpán Stráník
  2. Ondra Nevělík
  3. Roman Kučera
  4. Jaroslav Petečel
  5. Martin Oliva
  6. David Kozel
  7. Petr Handlíř
  8. Jirous
  9. Michal Štěpánek
  10. Honza Šolc
  11. Michal Uhříček
  12. Marián Šeliga


  1. Nelly Kudrová
  2. Zuzka Ulrichová
  3. Petra Růžičková
  4. Karolína Nevělíková
  5. Lenka Frühbauerová
  6. Káťa Pavlovičová
  7. Péťa Tefelnerová a Míša Zbořilová
  8. Gábina Houdová
  9. JanaOlše

úterý 7. srpna 2012

Maňas se rozhodl zhubnout a my s ním


Jsme v Labáku, slunce se opírá do stěn a je snad 40 °C. Káťa si leze v podprdě.. Maňas, já i Terezka bychom taky rádi lezli takhle na lehko. Ale máme problém: OTP !!!!

takhle nějak se cítím

S termínem OTP přišla Katka Koblihová. Znamená to OKRASNÝ TUKOVÝ PRSTENEC. Ten můj mi nepřijde ani trochu okrasný. Terezka taky není spokojená, a co si budeme povídat, Maňas je zatučnělej, chlupatej buřt :)

Maňas by chtěl být jako jeho kamarád Knedlík
„Tak se vsadíme, že do konce září budeme mít úplně ploché břicho“, Terka i Maňas souhlasí. „A o co se vsadíme?“
„Ten kdo to nezvládne, půjde za trest lízt do BB jen v podprdě, aby každý viděl jeho OTP“
Káťa se do toho vmísila: „Vy půjdete za trest do kina v podprdě??!“ Zřejmě špatně rozuměla, i když nechápu, jak mohla zaměnit slovo bébéčko a kino :) no nic.. zůstalo tedy u kina.

Hlavně to nesmíme přehnat :)

Takže, kdo do konce září nezhubne, půjde do nějakého Pražského kina ukázat své OTP na obdiv spooooustě lidem.
A když se nám to povede, půjdeme za odměnu do kina zcela oblečené.

Jednou za čas zveřejním tabulku jak často a co cvičíme.
Hodím sem nějaký odkazy na dobrý posilovací videa, a vše co mi přijde k tomuhle tématu zajímavý.

Kdyby se k nám chtěl kdokoliv přidat, není problém, stačí napsat nebo říct a vsadíme se i s tebou. Hlavně to nesmí dopadnout tak, že v září napochoduje do kina parta polonahých tlusťochů :)

A o jaké ótépéčkaře to tedy jde?

Jméno: Téra Loskotová
Věk: 25, už napořád :)
Proč chci zhubnout: protože nechci jít do kina bez třička? :)
Nejtěžší vylezená cesta: jako na prvním? hmmm...na Pivní tácek :D 
Až budu mít silné břicho tak chci vylízt: cokoli hlavně když to poleze
Váha: není směrodatná ..
Míry přes břicho: jojo krejčovský metr, kdepak asi je ...

Takhle by to bylo fajn :)

Jméno: Jana Olše
Věk: 22, teda vlastně už 23, furt si ubírám :)
Proč chci zhubnout: chci mít silný břicho do převisů a chci se cítit líp a netučně.
Nejtěžší vylezená cesta: 8 UIAA, ale bylo to asi lehčí, nebo jsem to nějak „vochcala“ :)
Až budu mít silné břicho tak chci vylízt: nějakou poctivou 8 nebo ještě líp 8+
Váha: hafo
Míry přes břicho: ┌∩┐(_)┌∩┐


Jméno: Maňas
Věk: 5
Proč chce zhubnout: chci sbalit nějakou paní medvědovou
Nejtěžší vylezená cesta: 6a v magic woodu
Až budu mít silné břicho tak chci vylízt: jednu 10 v Juře… Vojta mě do ní nechtěl vzít, protože jsem prej moc těžkej
Váha: 0,3 Kg

Míry přes břicho: 18 cm


Maňas si provádí údržbu kola aby mohl trénovat

JanaOlše

úterý 15. května 2012

Boulder X - I am loser

Píseň pro dnešní den je Loser od skupiny Beck.

Oliváč  do toho poslední dobou šlape. Různý vylepšení v Bébéčku, pravidelný Boulder contest, rozhovory na Rockstárech a teď to završil parádním závodem boulder X, který dokonce překonal i mé oblíbené závody ve Slaným.

Počasí bylo ideální. Pršelo, nikdo nesmutnil, že nemohl trávit čas ve skalách a byla zima, takže chyty nebyly opoťákovaný , zašmelený a klouzavý.
S holkama jsme se potkaly na registraci v BB, kde jsme dostaly bagetu od Krokodajla a tašku plnou překvapení, která obsahovala dvě energetické tyčinky, energetický nápoj, nádherný přívěsek na klíče od AIXu, ještě jeden přívěsek na klíče, poukaz na jedno pití v BB zadara a krásné, opravdu krásné reklamní letáčky :)

Přihlásila jsem se včas a jsem člen ČHS, takže mě startovné vyšlo jen na 100kč. Pomalu jsme se přesunuly na Výstaviště. Chodily jsme od dveří ke dveřím, abychom zjistily, že jsou všechny zamčené. Až u těch posledních vykoukl statný sekuriťák. Vypadal jako by se zalekl party ramenatých holek a raději zůstal schovaný za prosklenými dveřmi, jen hlava mu vykukovala. Ksůša na něj houkla, že jdeme na bouldrový závody. Vypadal, že se mu ulevilo, že ho nejdeme zmlátit. Mile se usmál a vpustil nás dál.
Oliváč
Prošly jsme krásnou budovou a na konci chodby zahnuly doprava, kde se nám otevřel prostor v obrovském stanu, nahrazující levé křídlo výstaviště. Prokličkovaly jsme mezi vystavenými stany a pokračovaly dál ke stěně. Čím blíž jsme byly, tím víc jsem byla nasmahlá. Kluci si mákli a věže vypadaly moc hezky. Od Oliváče jsme dostaly stylový závodní trička. Měla jsem černý kraťasy a modrý tílko..místo něj jsem si vzala to černý závodní a vypadala jak ninja.. ale nebyla jsem jediná..ninjama se to tam jen hemžilo.
Okoukla jsem bouldry a začala se bát, že ani jeden nedám. Vypadaly těžce. S ostatníma sedmnácti betonovýma ninjama, jsem se rozcvičila a šlo se na věc. Mé ambice nebyly vysoké. Nechtěla jsem být poslední, což se mi moc nepovedlo.
Pár kluků, se uvelebilo v křesílkách těsně pod stěnou. Zjistila jsem, že mám trochu trému. Nejradši bych byla na celým výstavišti sama.
 No kdo by se nestyděl když tam Jirous takhle vejral :)
 Najednou kolem mě začaly padat topy a já taky nějaký chtěla. Vybrala jsem si bouldr, který vypadal nejpřívětivěji a poslala to tam. Malé zaváháni na nástupu, mě nezastavilo a já vyvzlínala až do posledního madla. Celá jsem vibrovala. Asi to bylo tím násmahem, namotivovaností, stresem a bůh ví čím. Nepřešlo mě to ani v druhém, tentokrát trochu převislém bouldru.
Gábina Houdová ve finále
Nastupovalo se v bublinkovitým chytu, pravačkou se vzal další takový, pata k ruce, zdvih do bočáku, vykřížit do koziček, srovnat ruce, srovnat nohy, levá pata který jsem vůbec nevěřila a bála jsem se, že šmejkne.. naštěstí držela .. chytla jsem další bublinky a ještě jedny a pak hypnotizovala topový madlo. Měla jsem sílu, ale začala jsem se bát, abych to nezkazila. Proto jsem tam chvíli čuměla. Nakonec jsem se odhodlala a v klidu tam šáhla. Už jsem se nestyděla, byla jsem v závodním rauši a nevnímala svět kolem sebe. Každodenní starosti se rozplynuly v obláčku mága a mou největší starostí bylo, zdolat co nejvíc bouldrů.
                                                                                 Káťa P. u bublinkovýho bouldru
Třetí bouldr mě trochu potrápil asi tak v půlce, ale bylo to spíš proto, že jsem si poprvé uvědomila, jak důležitý je, abych to dala z první bomby. Po očku jsem sledovala holky a věděla, že ony to daly na první. Uklidnila jsem se, natáhla se do placky v protější stěně a na odtlak šla do vrutu, znamenající top. Zatím jsem měla dobrý pocit. Tři bouldry, tři pokusy, tři topy.
Karina topuje, ve finále a má evidentní radost... nebo se zbláznila, což se nedá z této fotky rozpoznat :)
Čtvrtý bouldr mě bavil asi nejvíc. Z dobrýho stiskáče kříž do lišty, nakopnout nohu vysoko, levá ruka do další lišty, zdvih do želvy kterou jsem musela pořádně zamknout, protože neumím držet obliny a po lištách až nahoru k nepříjemnému topovému chytu, ze kterého chudáček opička Káťa Koblihová spadla asi třikrát. Mě bohužel nešla podržet želva, ze který jsem stekla čtyřikrát, než se mi povedlo bouldr dolízt. Byla to už docela výška a já si málem cvrnkla do kalhot. Skákat se mi nechtělo, tak jsem to raději srabácky přelezla na druhou stranu a slezla po konstrukci věže. 
Nelly ve finále
Tenhle červený bouldr nebyl osudný jen mě ale i oběma Káťám, které ho tam taky neposlaly „na hned“. Kdybychom to nezeslonily a nedaly do toho tolik pokusů, mohlo být naše umístění o dost lepší.  Od devátého do sedmnáctého místa měly všechny holky vylezený čtyři bouldry.. tudíž rozhodovaly pokusy. Já si ještě naivně myslela, že zóna je cennější než pokus na top, tak jsem se tam snažila nějakou tu zónu ukořistit. To se mi ale stejně nepovedlo. Jednu jsem vždy jen tak pohladila, ale neudržela. Stejně by mi to bylo k ničemu. Takže ponaučení pro příště je… On-sight nebo smrt :)  
   Ha, konečně mám fotku ze závodů...tady se marně snažím přebrat cosi 

Tušila jsem poslední místo, které se mi za chvíli i potvrdilo, ale skoro vůbec mi to nevadilo. Měla jsem radost ze čtyř vylezených bouldrů a navíc poslední místo je dost motivující. Nechci být máslo na konci startovního pole.
finalisti

Po zkouknutí první skupinky chlapů v kvalifikaci jsme šly s Káťou K. a Dorkou, ke Kátě P.  Daly jsme si uklidňujícího paňáka, zkoušely si šaty, svěřila jsem se, kdo se mi platonicky líbí a dočkala se jen kyselých, opovržlivých ksichtů. Tedy kromě Káti P. ta mi ho trochu odsouhlasila. Pak jsme si lakovaly nehty, četly Bravíčko.. ne, to už kecám, lakování nehtů a Bravíčko neproběhlo, místo toho jsme se šly ještě dolízt do BB.
Domča Dupalová - finále
A teď už jen ve zkratce.
Finále bylo divácky atraktivní. Nejvíc asi bouldr po strukturách.
Mým zapáleným lejtkům udělaly dobře odhozená trička a namakaní borci, co byli schovaní pod nima :)
Už od začátku bylo skoro jisté, kdo bude na bedně ale i tak to bylo napínavé.
Pak přesun na afterpárty do BB, opití se jedním pivem a hurá domů.
Stavěči bouldrů, Olín a Vilda odvedli dobrou práci.
Stavěči Vilda a Olin

Aixáky za postavení věží taky chválím.
Komentátor dobře komentoval a Oliváč to všechno hezky zorganizoval.
Pro mě to bylo za málo peněz hodně zábavy a těším se na další takový závod.






VÝSLEDKY:
1. Věra Kostruhová
2. Petra Růžičková
3. Nelly Kudrová

4.DanielaKotrbová
5.KarinaBílková
6. Dominika Dupalová
7.LenkaŠtorkánová
8.GábinaHoudová





1. Martin Stráník
2. Martin Spilka
3. Štěpán Stráník

4. Marian Šeliga
5. Martin Jungling
6. Ondřej Beneš
7.PetrHandlíř
8.JakubHlaváček
9. Tomaso Greksák
10. Jirous Přibil


JanaOlše

čtvrtek 12. dubna 2012

JAK JSEM BUŠILA NA BOULDER CONTESTU

Píseň pro dnešní den je od Vypsaný fixy s příhodným názvem „ZÁVOD“.
Je pravda, že jsme neběhali nahatý, ani jsme neskákali přes rododendrony jak se zpívá v písni..ale ten zbytek sedí.. vlastně nesedí.. ale ta písnička je hezká, tak jsem jí sem musela dát :)

Hromada času a hromada bouldrů. Na rozlez jsem si dala tři oranžový a pak se zkusila hýbat v nějakým modrým. Moc mi to nešlo. Byla jsem hrozně lenivá a v duchu se vymlouvala na únavu z plavání, kde jsem byla chvíli před contestem. Taky jsem se špatně vyspala, měla jsem blbou náladu, prolezený prsty, jsem malá, těžká, něco na mě leze, jsem po nemoci, mám díru v lezečce, došlo mi mágo… Když jsem si takhle pěkně sesumírovala, proč mi to nejde a uvědomila si, že jsem jinak hrozně dobrá, silná a boží, jen jsem momentálně indisponovaná, mohla jsem jít s klidným svědomím bušit modrý „íčko“. Na první pokus jsem dolezla do posledního chytu, odkud stačilo už jen sáhnout do okna, nebo na hranu nebo jak se tam tomu říká. Byl to trochu nejistý krok a já se prostě po.. polekala, že spadnu a chytla mega madlo který tam samozřejmě nepatřilo… takhle pěkně se mi to povedlo asi ještě pětkrát.. Úplně zbytečně jsem se tam zacyklila. V dalším pokusu, mě Káťa vyhecovala, abych to aspoň zkusila.. tak jsem to zkusila, spadla, Honza mě hezky chytil a já zjistila, že se mi dopadlo dobře a že na tom nic není (míň neohrabaně se mi tuhle větu nepovedlo napsat, přeci jenom je půl druhý v noci a jsem unavená :) )


Poslední pokus a kašlu na to. Zavolala jsem si chytače, motivátory a šla na věc.
Nemůžu si pomoct, ale na lezení mi přijde nejobtížnější rozeznat, která ruka je pravá a která levá. Jirous mi svým rozhodným a přísným hlasem diktuje program. „A teď tam dej levou ruku! „ Huláká na mě zespoda. Ždímala jsem dvě malinký lišty a rozčíleně se snažila přijít na to, která ruka je která.. riskla jsem to. Špatně, sakra. O krok jsem se vrátila a zkusila to znovu.. ještě, že mám jen dvě ruce. Druhým pokusem to tedy vyšlo a já vzlínala nahoru. Vykašlala jsem se na strach a za mohutného povzbuzování konečně chytla TOP.
Rozhodla jsem se, že ode dneška už nebudu takový posera a nenechám se tolik limitovat svým strachem. Až příště budu zase plakat, že se bojím, tak mi to prosím připomeňte.
Z posledních sil jsem ještě dala dva oranžový a bylo dobojováno.
Moc jsem tentokrát nestíhala sledovat, jak to jde ostatním. Byla jsem zahleděná do svých problémů  Myslím, že Káťa a Káťa měly dva modrý a nějaký oranžový.. snad jsem to nepopletla, když tak se ozvěte a já to opravím.
Po vyhlášení výsledků přišla bohatá tombola. Na koho se nedostalo, musel opravdu smutnit. Plešatá barbína, sprej na intimní partie, starý hrnce, který si nahamounil Musado, chňapka kterou jsem si nahamounila já a spousta dalších krásných cen. Těším se na příští Boulder contest. A ti kdo nedorazili tak příště doražte a ti kdo nevědí, oč se jedná, tak se koukněte sem.

P.S. Chválím stavěče, bouldry byly hezký a zábavný.

Výsledky

1. Nelly Kudrová
2. Káťa Koblihová
3. Káťa Prokopová

1. Martin Spilka
2. Martin Tomášek
3. Jirous Přibil

JanaOlše

úterý 20. března 2012

O pohár Královského města Slaný, 1. kolo Českého poháru v boulderingu

V pátek jsem zatáhla školu a vydala se protáhnout tělo na závody. Žádné ambice jsem neměla. Byly jsme tam jen čtyři holky. Věděla jsem, že nemám šanci přelízt betonovou Gábinu Houdovou a Ksušu Chernozubovou. Další startující bábovka byla Jana Tlustá, kterou jsem neznala.
Jedna z věcí, co musím pořadatelům vytknout, je špatná rozlezovka.. ona tam totiž žádná nebyla :)
Na osm bouldrů jsme měly časový limit 2,5 hod. První bouldr byl v kolmošce po malých chytech. Ten padl na první pokus. Celá jsem vibrovala nervozitou a v břiše mi poletovali motýli. Druhý bouldr holky suše přeběhly, zatím co já se v něm trápila. Nemohla jsem udržet hned druhý chyt koblihovitého a oblinovitého tvaru. Nakonec se přeci jen zadařilo. Z koblihu jsem šla rychle do madla a pak rozpory a odtlaky až nahoru. Větší problém byl, jak se dostat dolu. Měla jsem pocit, že jsem hrozně vysoko. Nervozně jsem přešlapovala a chtěla volat o pomoc.. doufala jsem, že mi nějaký princ donese žebřík a zachrání mě. Bohužel, žádný takový tam nebyl. Povedlo se mi o kousek slízt a pak už jsem se skousla a asi drsnej půlmetr skočila.
Ksuša - kvalifikace
Gábina i Ksuša v klidu dolejzaly jeden bouldr za druhým. Myslím, že obě daly všech 8. Měla jsem chvíli tendenci brečet, že jsem hrozný máslo ale pak mě to přešlo, na pláč bude čas doma. Další bouldr jsem dala asi na třetí pokus. Nejdřív traverz za dobře beroucí škrabky, zhoupnutí se nahoru do oblinovo, slizký lišty a pak stačilo už jen nakopat nohu hodně vysoko a už to šlo.. až na udržení topu. Jednou rukou se ho dalo držet, ale jak tam dát tu druhou? Nebyla jsem jediná, komu to dělalo problém. Nakonec stačilo vynechat jeden chyt, pořádně se natáhnout, vyvážit a třetí top byl doma.
Marián Šeliga - kvalifikace
Další kousek, na který jsem se vrhla, byl pro mě těžký ale moje odhodlání větší. Z první bomby jsem se dopotácela až do posledního chytu. Už zbývalo jen přiložit druhou ruku. Tělo a pravou ruku jsem měla poskládaný vpravo, levou ruku nataženou vlevo. Cítila jsem, jak mám strašně nakydáno, ale já se nevzdávám. Pustila jsem se levou rukou…né, vlastně pravou (pletu si strany).. na pár chvil jsem jí asi přiložila k té druhé, ale nohy mi vystřelily, následovalo zhoupnutí, ruce opustily chyt a já letěla jak raketa k zemi. Akorát ne nohama napřed. Jak vorvaň jsem dopadla na žíněnku, trochu mi křuplo v krku.
Nelly - první finálový bouldr
Seděla jsem tam jak hromádka neštěstí a rozhýbávala krk. Po chvíli jsem si uvědomila, že neunesu hlavu. Stále měla tendenci padat na stranu nebo dozadu či dopředu.. udržet jí ve vzpřímené poloze bylo dost silově náročný. Dala jsem ještě pár pokusů v jednom bouldru a vzdala to. Přeci jenom počty nebyly až tak náročné. Do finále které bylo následující den, postupovalo šest holek a my jsme tam byly čtyři. Upustila jsem z původního plánu přespat ve Slaným a raději jela s namoženým krkem domu.

Druhý den jsem měla sraz na Pankráci s Karinou, Dominikou, Jonášem a Davidem, kteří jeli na český pohár. Pro ně to byla kvalifikace a pro nás, kteří jsme postoupili z pátečního závodu to bylo finále.
Cestou metrem jsem si chtěla pustit nějakou motivační píseň, ale zjistila jsem, že mám jen samé přeslazené limonády. Naštěstí jsem tam jednu víc našláplou našla..
http://www.youtube.com/watch?v=iknu3YjjXUQ
V sobotu se nás sešlo podstatně víc než v pátek. S Káťou Prokopovou a Káťou koblihovou jsme se chtěly rozlízt. Tentokrát už rozlezovka byla, bohužel s docela malými chyty.
Matěj Hlaváček - kvalifikace
Krk jsem měla stále bolavý a zatuhlý. Nervozita byla přiměřená, asi už si začínám zvykat. Osm bouldrů, časový limit hodina. U každého bouldru byl rozhodčí který zapsal na kartičku, pokusy a jestli padla zona nebo top. Bála jsem se, že si ani neškrtnu. Naštěstí byli stavěči hodní a dva bouldry udělali lezitelný i pro mě. Ty se mi povedlo přelízt „nahned“. Srdce mi bušilo, oči jsem měla vykulený a čas rychle ubíhal.
Domča - finále
Kdykoliv jsem se koukla k prvnímu bouldru..tak se Káťa Prokopová muchlovala s topem… hladila ho pravou rukou a snažila se najít místečko, kde by jí zabral, aby mohla přidat i druhou ruku. Bohužel ani po sto padesáti dolezech až nahoru se jí to nepovedlo. Možná to jen pojala vytrvalostně a chtěla udělat rekord v nalezených metrech na bouldrových závodech. Nebo se jí ten bouldřík tak líbil, že ho chtěla lízt stále dokola. Každopádně tím ztratila spoustu času, který jí pak chyběl v ostatních bouldrech.Já trochu zataktizovala a snažila se ukořistit alespoň nějaký zony. Dvě šly lehce a třetí jsem si musela dost vybojovat. Nastupovalo se z jednoho z mnoha pečivovitých chytů které jsem tu viděla. Tentokrát mi připomínal koláč. Z toho se šlo do dalšího koláče a pak docela nátah do oblého popkornu, který byl ve stropě. Byla jsem dost našponovaná a ne a ne mi to zabrat. Do konce časového limitu zbývalo asi pět minut. „Musím to vyprasit jakýmkoliv způsobem do tý zony“, řekla jsem si a šla na věc. Popkorn jsem různě ochmatávala. Nejvíc mi zabral na odtlak. Funěla jsem jak lokomotiva a milimetr po milimetru se píďalkovala nahoru.
Honza Chvála - kvalifikace
Konečně popkorn zabral. Tělem jsem byla u kolmé stěny, zatímco levou ruku jsem měla vykloubenou dozadu. Vykloubila jsem si i druhou a dala jí na další chyt ve stropě. Pak jsem si srovnala ruce, dala je k sobě a nohy jsem hodila na popkorn. Odtud už jsem pohodlně chytla housenku, která pro mě znamenala třetí zonu. Polomrtvá jsem odpadla a dala prostor Nelče, která to o hodně elegantněji zkoušela dolízt až do topu. Už ani nevím, jestli se jí to povedlo.
Hodina uběhla. Můj závod tím skončil. Ptala jsem se Ksůši a Gabči jak zalezly a obě říkaly dva topy a dvě zony. V hlavě jsem si to pořád přepočítávala.. takže ony mají dva topy a dvě zony, já mám dva topy a tři zony. Hmm, asi jsem se spletla. Zkusila jsem si to přepočítat ještě jednou. Že bych vyhrála? Néé, to není možný. Raději si počkám na výsledky. První výsledková listina byla špatně, druhá taky ale třetí se už povedlo dát do kupy a mě se potvrdilo mé umístění. „Ty krávo, dobře já“ musela jsem se v duchu pochválit. V ČP už ty výsledky nebyly až tak pozitivní ale mohlo být hůř. Myslím, že 11 ze 14 :)
Domča prchá se svým zaslouženým pivem
Do finále postoupila hromada betonových holek. Mezi nima byla Nelča, což je asi standard a Dominika Dupalová. První pod čarou byla trochu smutná Karina Bílková, ale nevěš hlavu Karino, příště tam určitě budeš. Během klučičí kvalifikace jsme šly s holkama hodit opálko a do restaurace. Prošly jsme půlku Slanýho, abychom se dozvěděly, že hospoda je hned vedle tělocvičny kde jsme lezly.
První finálový bouldr holky trochu potrápil. Samé obliny v mírném převisu. Jako jedinná se s ním poprala Péťa Růžičková která topovala i zbylé tři bouldry a umístila se na prvním místě. Za ní se umístila Karolína Nevělíková a pro třetí místo si dolezla Nelly. Řekla bych, že divácky zajímavé a přiměřeně těžké ženské finále.
1. Péťa Růžičková 2. Karolína Nevělíková 3. Nelly Kudrová
Chlapy to měli dost utažený díky čemuž padali jak švestky často i z nástupu. Ale né všichni. Adámek se všema bouldrama prošel k vítězství. Druhý skončil s přehledem Martin Stráník a za ním jeho brácha Štěpán.
1.Adam 2.Martin Stráník 3.Štěpán Stráník
Při vyhlašování výsledků jsem měla větší trému než při samotných závodech. Na konec jsem to zvládla a statečně se vyškrábala na první stupínek. Když jsem viděla, jak mi nesou bouldrmatku, myslela jsem, že z toho stupínku zase spadnu. Týý vaďo, já vyhrála bouldrošku. Doma jsem si jí hned vystavila o pořád na ní koukala. Měla jsem chuť si jí vzít do postele. Jako bych se vrátila do dětských let, kdy jsem si tam schraňovala všechny oblíbený plyšáky.. jen s tím rozdílem, že bych tam teď měla lezečky, lana a bouldrmámy :)
Chtěla bych poděkovat za hezký závod všem, kdo se na něm jakkoliv podílel. Bouldry byly hezký a zábavný, jak v pátek, tak v sobotu. Stavěči jsou fakt šikovný, profily taky super… Nevím, co bych ještě řekla. Nejlíp to asi vyjádřím písní od skupiny Tatabojs – OPAKOVÁNÍ :)
http://www.youtube.com/watch?v=mn6kSm_lWWQ

JanaOlše

pondělí 13. února 2012


Rozhovor II s paní “důležitou“ :)

A máme tu další rozhovor…tentokrát se role obratily a ptát se budu já Ha :)!
O zpovídané osobě Vám řeknu jen jednu jedinou věc…pokaždé ale opravdu pokaždé když pije čaj se jím poleje …fakt vždycky …divný :)!


 
Úžasné otázky kladla – Máťa
Hloupě odpovídala- Pamela ( JanaOlše)


 Nejprve pár nudných faktů….


Jak dlouho už lezeš???
-hmm…nevím…co chceš slyšet
Děkuji to mi stačí :D

Jaké je tvé pravé jméno???
-Kamarádi mi říkají Jenifer nebo Pamela

Proč jsi si vybrala zrovna tak mužný sport???
-protože jsem pořádný chlap

Chtěla bys být mužem???
-NE

Tak počkat jsi tedy muž nebo žena?
-pokud vím tak žena


Koho miluješ???
-hmm…hmm..ježíííš marja

Jaký by jsi chtěla být superhrdina???
-počkej…neee ten mi přijde jenom sexy…ale ten neee

Tak nic jdem dál..
-počkej já ale chci odpovědet jakej jsem superhrdina..

:D
-už vím chci být ta upírka z Underworldu

:) další otázka…kdo ti přijde nejkrásnější z českych lezců
-nemůžu se přiznat…to nejde :)

Ale jooo pojď… sypej to sem :D
-neeee

Ale já to víííím :D neboj nikomu to neřeknu :D


Tak když už jsme u těchto otázek…tvá první lezecká láska???
-si kráva :) můj první skalní princ byl KAREL :)

Co je tvá nejoblíbenější část na mužích??? :)
-PŘEDKUS…nebo upírský zuby se mi líběj …vím že to není úplně normální sem trosku uchyl…přiměřený předkus

:D Bože…tak další otázka je….máš teď vyhlédlého nějakého budoucího manžílka?? :)
-kromě…NE…nemám…

(mám takový dojem že vím koho si plánuje :D )

 

tak teď něco o lezení…jaký byl tvůj nejromantičtější lezecký zážitek a s kým :)???
-to tady nemůžu říkat …ach jooo

Dělej nebuď husa :D!!!
- ….můj nejromantičtější zážitek byl jednou v létě s jedním pánem. Zasekli jsme se v Labáku na štandu a užívali si romantiky, zatímco ostatní kámoši, čekající na tu cestu, už začínali být hysterický a chtěli ať jim to tam uvolníme.
-ty máš tak vlezlý otázky že ti na ně ani nemůžu odpovídat
PROMIŇ :D nemůžu si pomoct :)

Jak dlouho ještě hodláš s tím lezením otravovat??? :)
-už napořád, i jako stará seschlá švestka budu lízt…



No nemám já talent na rozhovory :)???
-máš, jsi prostě úžasná, božíííí

Zdál se ti někdy lezecký sen???
-většinou jsem padala…nebo jsem udělala nějakou chybu kvůli který sem se zabila…

S tím si zajdi k psychiatrovi :)!!!
-myslíš že mi předepíše nějakou meducínu na to aby se mi nezdály zlé lezecké sny :)???

Myslím že si tě tam pan doktor nechá :)!
-taky doufám ..prosila bych léčebnu v Jetřiškách

Co by sis teď úplně nejvíc přála???
-jet  na dlouhej lezeckej výlet s kámošema, kde potkám  svého skalního prince :)


Chtěla by jsi mi ještě něco říct???
-no to je otázka teda…FUUUUUU

Ty si tak kreativní :))
-chtěla bych říct ..jestli si toho někdo nevšiml…že jsem velice chytrá, boží, úžasná

To už nám všem stačí, už mlč
-a ještě……

NE! :)



               
                               Máťa