Téměř dokonalý triptych

 Píseň pro dnešní den ZDE

Jana Had Stillerova

dneska jsem narazila na slovo, co přímo zbožňuju

to slovo je TRIPTYCH

Jana Olše

Ježíš to je tak hnusný slovo, až se mi libí. Co to znamená?

Jana Had Stillerova

"Triptych (z řec. τρίπτυχον, trojitý) je označení pro umělecké dílo rozdělené na 3 části"

Jana Olše

Takže se to dá použít ve větě "jee, podívej, v galerii mají pěkný nový triptych"?

To musím začít používat

Jana Had Stillerova

přesně tak

nebo třeba se dá říct, ten boulder na Sněžníku, to je přímo triptych technik, lišta, pata, koza

Jana Olše

Najs, to zas budu s tímto novým slovem působit o trochu chytřejší, vzdělanější a dospělákovitější. Musím to zkusit aplikovat už dnes na offu.

Jana Had Stillerova

to budou čumět :))

můžeš říct holkám, až budete na stát na bedně - to jsme ale krásný triptych

….

 O pohár královského města Slaný 2014

Stavěči: Honza Šolc a Zdeněk Horáček

10 bouldrů / flash / 2,5 hod

V neděli jsem omarodila.. dva dny na to i Janík. Ládovala jsem se pomerančema, citrónama, majoránkovým čajem a zázvorem, který bytostně nesnáším a to vše jen pro to, abych se dala do kupy a mohla se zúčastnit pátečních a sobotních závodů. Byla jsem rozhodnutá, že tam nesmím chybět i kdybych se tam musela doplazit.

Vybaveny kapesníky a bonbóny, proti bolení v krku, jsme se s Janíkem a Michalem sešli na Dejvický a busem vyrazili do Slanýho.  

OPKMS Já   https://www.facebook.com/Lezec.cz

Bouldry vypadaly na první pohled těžce a my měli průvan, jestli se v něčem vůbec hneme. Naštěstí zdání klamalo a myslím, že jsme si všichni zalezli do sytosti.

A pozor, teď přijde malá výhružka!!! Stavěči, jestli mi demotivujete parťáka, tak si mě nepřejte!!! Chudák Janča byla skoro ve všech bouldrech úplně jak „džízis“. Myslím, že kdyby všude dosáhla, ještě by nám ukázala, kdo patří na stupně vítězů. To jen taková malá připomínka, ale jinak to bylo velkoparádní. Trochu těžší než loni, ale myslím, že si zalezli všichni a i se to hezky rozřadilo.

OPKMS Janík   https://www.facebook.com/Lezec.cz

Bojovalo se do posledních chvil. Nejvíc mi dal zabrat bouldr, který jsem vylezla, tuším, až na patnáctý pokus. Padala jsem ze zešikmené struktury, do které se bylo potřeba úplně položit, aby zabrala a pak se jen natáhnout do TOPu. Nikdy jsem nechtěla tak moc vylízt nějaký bouldr (nepočítám venkovní bouldry), proto pro mě bylo malé vítězství, když jsem ho konečně uchodila a to minutu před koncem časového limitu.

Dala jsem čtyři topy a to stačilo na třetí místo. Přede mnou byla Dorka se šesti topy? A První místo obsadila parádně lezoucí Áňa. (Výsledky jsem nikde nenašla, takže nevím pořadí ostatních holek ani počty Topů). I kdybych byla sebezdravější, holky bych stejně nepřelezla. Jsou moc dobrý.

I když tam bylo jen šest bábovek, radost ze třetího místa byla obrovská. Nebyly to totiž žádný béčka. A víte, co mi chybělo v tom téměř dokonalém triptychu? No přeci můj parťák Janík. Ale jednou tam budem spolu, kámo 8-)

Selfíčko ze stupňů vítězů

https://www.facebook.com/Lezec.cz

Oslavila jsem to dvěma velkýma pivama a následně si to vyčítala, jak v noci tak ráno a s žaludkem na vodě hořekovala, že už nikdy nebudu pít. Přišlo mi fajn, že se závodu mohli zúčastnit pouze ti, kteří se neumisťují na předních pozicích v ČP.

Na všech závodech vymetám poslední a předposlední místa. Oceňuji, že někdo myslí i na takovéto lezce a udělal závod právě pro ně. Je to super pocit bojovat o nějaký lepší umístění. Myslím, že pro borce a borkyně je tu spousta závodů (MČR, ČP..) ale pro nás, o trochu menší borce a borkyně J tu toho moc není. Menších závodů je tu víc, ale i na ty většinou přijedou drtiči z ČP.

MČR v boulderingu

Kvalifikace: OS 4 cesty Finále: OS 4 cesty
Stavěči: Honza Zbranek, Vilda Chejn

Pár lidí se mě ptalo, proč závodím, že jim to nějak k lezení nesedí .. a tyhle závody jsou přesně to, proč závodím. Setkání s kámošema, společné hecování, fandění kámoškám/soupeřkám, radost z vylezeného bouldru, atmosféra, krásný, svěťákový bouldry…

Fotila Eliška

 Mé poprvé 

Vůbec se mi do toho bouldru nechtělo. Vím, že tyhle kroky neumím. Docela dlouho jsem se odhodlávala k prvnímu pokusu, a pak jsem tam sypala jeden zoufalejší než druhý. Musela jsem být jak vystřižená z komixu. Cupitavými kroky ke stěně, noha s obtížemi na strukturu a skok.. asi tak pěticentimetrový. Vůbec mi nešel odraz. V hlavě mi neustále bzučel Jirousův káravý hlas: „no tak děléééj, skákej trochu né. Seš malá, ty bys měla skákat nejlíp!!!“ Pak jsem přišla na chybu, co dělám. Stále jsem se snažila odrážet z nejvyššího místa struktury. Abych jako dolítla dál, ale to nefungovalo, nemohla jsem tak pořádně zabrat do nohy. Tak jsem to zkusila z nejnižšího místa.. a ty voe, já jsem supermaaan a držím to! A nepouštím … dávám Top. Je to mé poprvé. Můj první top na MČR v kvalifikaci stylem OS. Své bouldrové poprvé tam zažila i Eliška.

Já - Kvalifikace   https://www.facebook.com/Lezec.cz

V izolaci jsem se vždy potkala s Eliškou, která byla o bouldr napřed. Podle jejího výrazu jsem poznala, jak se jí dařilo. Poznala jsem to taky podle časomíry a ovací. A světe div se, nebyla tam žádná nevraživost ani závist, typu „ona to dala, sakra, já musím taky!“ Naopak, myslím, že květinky držely partu a měly radost z úspěchu té druhé. 

Kvalifikace MČR Eliška
https://www.facebook.com/Lezec.cz

Kvalifikace MČR - Péťa   https://www.facebook.com/Lezec.cz

finále-Martin    https://www.facebook.com/Lezec.cz

Finále- Dorka   https://www.facebook.com/Lezec.cz

Finále - Klára    https://www.facebook.com/Lezec.cz

 Finále - Kuba    https://www.facebook.com/Lezec.cz

Finále - Domča    https://www.facebook.com/Lezec.cz

Finále začínalo několik hodin po kvaldě, a na to čekat tam takovou dobu, jsem fakt neměla sílu, kor po probdělé noci v tělocvičně, kdy jsem si připadala, že spím uprostřed hospody. Stěny jsou tenké a v nedalekém Nonstopu to žilo. Všichni osadníci tělocvičny se tvářili, že spí, ale ráno jsem zjistila, že nespali a to i podle jejich krví podlitých očí, nateklých ksichtech a taky podle toho, že mi to řekli.

Naštěstí byl na netu přímý přenos!! Tak jsem ani o to finále nepřišla a mohla shlédnout překvapivé vítězství Kariny Bílkové, nové mistryně ČR.

Všichni kdo se podíleli na tomto závodě, v čele s Jirkou Žákem mají můj velký obdiv a ještě větší dík. Pro mě to byly nejlepší závody, na kterých jsem byla a na které se budu s radostí vracet, i kdyby to bylo pokaždé pro to poslední či předposlední místo :)

NEJHORŠÍ X NEJLEPŠÍ

Neubráním se srovnání. ČP v Teplicích, byl pro mě nejhorší závod sezóny, to celé završil Honza Zozulák svýma komentářema na Aixu, kde degraduje holky na vožralý sračky, alespoň tak jsem to z jeho příspěvku pochopila.

„   Holky přijely prostě měkký jak sviňa! Bouldery nebyly nějak hard core. Kolísající forma holek je potvrzená i tím, že na bednu si sáhla Editka  ) – připravovala se na MS s lanem a stejně uspěla….?! DálJ(bez urážky  na holky prásknu – v izolaci před finálkem u některých letěla lahev tvrdýho chlastu…. = tak tohle je současný Český pohár v boulderingu v ČR, ve srovnání s jiným rozjetým sportem k pláči, nicméně ve srovnání s dalšími lezeckými disciplína v ČR, skoro paráda.“

(Diskuze pod článkem z Teplic 2014) 

Někdo by si mohl myslet, že to na závodech vypadá takhle

 

Předloni reagoval na Jirousovu kritiku takto:

„Hodnocení zde je jako z huby utahaného umořeného starouše, který je mrtě přezávoděný, mladí nový závodníci na něj tlačí ale zatím mu pořádně nerozkopali zadek. Tvoje vyčichlost byla cítit už v sobotu ráno, asi jsi měl vidinu budoucnosti či co.“

(Diskuze pod článkem z Teplic 2012)

Myslím, že Honza by si měl udělat závod jen pro zvané, jeho závodu hodné jedince. Pokaždý po Teplických závodech, když mu někdo něco zkritizuje, tak kolem sebe umí jen kopat.

Jirka Žák tenhle víkend ukázal, že jde udělat závod s bouldry světového formátu, kdy padaj TOPy, zalezou si všichni, pobaví se diváci i lezci, všichni se hezky rozřadí. Jde to… i bez házení špíny na druhý

Povedlo se nemožné, na Lezci jsou samé pozitivní komentáře

 

Byl to víkend malých, větších i největších vítězství

O pohár královského města Slaný

1. Richard Pařil / Anna Šulcová

2. František Lhotský / Dorka Vlková

3. Libor Břicháček / Jana Olšarová – BORDEL Teaaaaaaaam

MČR v boulderingu

1. Martin Stráník / Karina Bílková

2. Jakub Hlaváček / Nelly Kudrová

3. Jan Chvála / Kateřina Zachrdlová

MS v lezení na obtížnost

1. Adááááám / Jain Kim

2. Ramón Julian Puigblanque / Mina Markovič

3. Sachi Amma / Magdalena Röck

JanaOlše 

Teplice 2014 - ČP v boulderingu 

4. kolo

30.8. 2014
JanaOlše&Eliška

Je skoro půlnoc, dešťové kapky bubnují do stanu svou monotónní píseň, zatímco vedle mě Danča pravidelně oddechuje.
Minulou noc se mi zdál romantický sen o jednom lezci, kterého radši nebudu jmenovat a ani podrobnosti snu nebudu prozrazovat. Každopádně jsem Danču upozornila, aby v případě, že po ní v noci polezu a budu jí říkat ... jistým jménem, tak ať bere nohy na ramena. 

Danča bere nohy na ramena

Celý den mi bylo divně. Nohy i ruce jako z olova, motolice. I přesto jsem si neodpustila ozkoušet drytooling kde jsem uzrála během dvou pohybů a spadla k zemi jako shnily jabko. A protože se všichni, včetně několika mini-sajrajtu, asi tak 5ti letych, věšeli na kouli od A muerte musela jsem taky. Oči mi málem vypadli z důlku a obličej zavalil ruměnec. Ani jsem se neodlepila od země. Začala jsem pochybovat o své formě, kterou jsem myslela, že mám.   

http://www.amuerte.cz/cs/extras/teplice-14/

Okoukli jsme kvalifikační bouldry. Teoreticky jsem vylezla všechno, prakticky se obavám, že neuždímu ani nástupový chyt.

Kvalifikace
Mám rozporuplný pocity. Na jednu stranu jsem spokojená, protože jsem se o proti loňsku zlepšila (zhoršit jsem se nemohla, bo jsem tehdy byla poslední) na stranu druhou si myslím, že už je na čase lizt trochu lip.
Z průběhu kvalifikace jsem nebyla moc nadšená. Na přelez 5ti bouldru byla hodina. To není moc, proto bych uvítala co nejplynulejší průběh. Rozhodči u bouldru kam jsem chtěla jít byla zmatená, nevěděla, kdo leze, pak sháněla někoho, kdo očistí chyty, nestíhala u toho sledovat Domču, která ji malém přistála na hlavě. Sama jsem si čistit bouldry nemohla a na čističe několikrát musela čekat. Časomíru jsem tam nikde neviděla, ale je možný, že jsem ji přehlídla. Třetí bouldr začínal skokem. Čtvrtý takovým průtlakem.. takže to vypadalo tak, že jsem udělala hrc spadla a mohla se zařadit do ne úplně krátký fronty. Bylo to celkem otravný a moc mě to nebavilo. Ani ne tak kvůli bouldrům, ale kvůli organizaci závodu.
Dvě zóny na 4 pokusy mi zajistily 16 místo z 20 borkyň. Vtipný na tom je, že mi k tomuto umístění srdečně gratulovala spousta lidí. Ale jo, on to vlastně úspěch je, když si uvědomím, že obvykle vymetám poslední a předposlední místa.

umístění květinek

Nevím, jestli to je Honzy Zozuláka pokus o to zbavit se na svých závodech nesportovců a nýmandů :) nebo jestli to byla jen náhoda, ale kvalifikace i finále mi přišlo celkem ustřelený. Holčiči finále se mi vleklo, protože se v tom bábovky moc nehýbaly. Chlapský finále jsem pozorovala ze zadních míst, kvůli pozdnímu příchodu a měla jsem asi takovýto výhled..

výhled na finálové bouldry

Když jsem si stoupla na špičky, viděla jsem asi tak do půlky stěny. Až po dlouhé době jsem zjistila, že už se dávno leze.. jen nikdo nedolez tak "vysoko" abych ho spatřila. S přibývajícím časem přibývalo i ruk co se mihly na stěně v mém zorném poli. Jeden z finalistů, kteří už měli dolezeno stál kousek ode mne a chválu a ódy, na to jak to bylo krásný tedy rozhodne nepěl, ba naopak. Užiti tolika dámských pohlavních orgánů v jedné větě jsem dlouho neslyšela. Ale musí se nechat, že ten jeho emocionální výlev byl docela vtipnej.

Jediný bouldr na který jsem aspoň trochu viděla - Martin bez zaváhání dolézá do topu

Na závody jsem slyšela hooodně negativních ohlasů, ale i dost těch pozitivních.

Shrnutí:

Klady:

Profily vedle sebe, nemusela jsem nikam běhat, abych viděla za roh.

Dobrý dopadiště

Místo závodu

Minimálně jedna dosažitelná zóna (taková cena útěchy pro nás co lezeme tužku)

krásná barva triček (Většinu triček ze závodů mám na kolo, ale tohle je pěkný, tak si ho nechám a na čištění kola použiju něco jinýho :) )

Zápory:

Kvalifikace na flash a jen hodina na přelezy

Málo čističů

Zmatení rozhodčí (ne všichni)

Moc těžký finále – a tedy i nudný

Špatný výhled na finále

Malá rozlezovka s malýma chytama

Finalisti měli slíbený mikiny a dostali prd

Elišky hodnocení:

Letos můžu Teplice soudit pouze z pozice diváka. Rozhodla jsem se nezávodit a jedním z důvodů byla pro mě osobně nemilá změna z kvalifikace OS na flash (nemám ráda fronty, mám ráda svůj prostor v rámci OS, svůj limit, kdy mám sama ukázat, jak se s problémem vyrovnám nebo ne, OS je pro mě taky míň stresu, protože nevidím ostatní a můžu se soustředit jen na můj maximální výkon). Nebyl to jediný důvod, proč jsem nezávodila, ale sehrál velkou roli.

Nicméně finále jsem si nenechala ujít, mám to ráda, je fajn si zafandit, vidět topy, je to zábava. Ovšem ne letos! Dokonce jsem u chlapského finále vůbec nepoznala, že už se závodí - závodníky, ty jsem neviděla vůbec, pokud nedolezli do dostatečné výšky, moderátory jsem neslyšela taky (nějaké blbé ozvučení?).

Rychlé shrnutí: holky příšerně utažené - docela by mě zde zajímal komentář stavěčů (ale ne typu "holky jsou hrozně slabý, musí víc posilovat"), kluci taky docela utažení. Z hlediska diváka finále chci tři hlavní věci, aby mě finále bavilo: 
1) vidět (letos splněno tak na 20 %) a 
2) vidět hodně topů (letos splněno tak na 5 %)
3) samozřejmě vidět zajímavé bouldry na zajímavých strukturách, nových chytech, se zajímavými pohyby, často o obratnosti a kreativitě (než hrubé síle) (letos moc pěkné velké chyty, i nějaké ty struktury, některé bouldry pěkné).

Ale aby to nebylo jen zaměření negativní, tak bych ráda doplnila:

1) moc hezká trička
2) super, že to bylo zpět v parku a neplacený
3) dodržení časů bylo fajn  

Jirousovo hodnocení ZDE