Petrohradské padání 2015

text: Kačka Zímová

foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)

doplněno o dojmy Evči Uvízlové

Letos to bylo už po páté, co jsem se rozhodla vyrazit na Padání. Trochu jsem pochybovala, jestli se mi zase chce stát fronty na bouldry a sdílet les s dalšíma stovkama lezců (při lezení mám ráda svůj klid a prostor), ale vyhrané bouldermatky z předchozích dvou ročníků byly dostatečnou motivací J. 

V pátek se oproti jiným ročníkům začínalo až v 15 hod. Než jsme s Honzou dorazili do Žihle, zaregistrovali se a došli k bouldrům, bylo asi půl pátý. Rozlezli jsme se v 6A traverzu na Vogona, zkusili pár bouldrů na Marvinovi a Srdci ze zlata a byla tma. Né, páteční lezení bylo prostě super a strašně rychle to utíkalo. Na Žihli až nezvykle hodně chytů – většinou nějaký malý ostrý lišty, takže aspoň všechny bouldry nebyly na jedno brdo…

Vítězka květinka Evča a její pozorný chytač :-) [foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)]

Hned na úvod se mi povedly dvě 6C. Jedno mě trochu potrápilo na nástupu a druhý jsem dala víceméně na OS, protože jsem si ani pořádně neprohlídla směr. Pořádně zabrat do lišt a věřit nohám ve výlezu – taková místní klasika. Honza zkoušel i SD nástup za 7B, zaklínil do vodorovný spáry levý koleno a pravej kotník (?!) a dal to jak nic. Já mám svý klouby ráda, tak jsem šla radši o kousek dál.

Vyhlídla jsem si 7Bejdo na Marvinovi a šla si pod to sednout. Podporu mi dělala Kikuš, která podle jejích slov “byla svědkem té náhody“, když se mi povedlo to tam poslat hnedka na první. (pozn.: Myslím, že se ten boulder jmenoval Náhodka nebo tak nějak. Opět špatný nástupový chyty, nízko nad zemí a k nim ještě horší stup, šáhnutí do lišty a ze špatný nohy ještě pokračovat do oblin ve výlezu.)

Pak jsem se připojila k Rosťovi na vedlejším bouldru, protože se mi líbilo, jakou leze ladičku. Po chvilce jsem zjistila, že jsem nějakým nedopatřením nalezla do 8A.. Dalo se v tom celkem hejbat (dobrá pohyblivost v kyčlích výhodou), ale na ten poslední krok by to asi chtělo lepší tření a o něco víc síly. Mno, třeba se sem v zimě vrátím ;-)

Honza Zíma v 7C+ na Vogona [foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)]

Do večera jsme pak střídavě bouchali 7C a 7C+ na Vogona, plus pár pokusů v 7B+/C na Srdce ze zlata, jenže v mým podání už to žádná hitparáda nebyla. Po setmění, kdy já už skoro usínala ve stoje, se lezlo na osvícených kamenech. Večer jsme dali u auta trochu vínka a šli spát.

Rosťa v “madlovačce“ za 7B+ (7C SD) na Srdce ze zlata. (Jeden z mnoha mnou obléhaných bouldrů..)[foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)]

Ráno pochopitelně všechno bolelo a kůže nebylo nazbyt. Trochu jsme si s Honzou přivstali (oproti normálnímu pracovnímu dni jsme si pospali) a těsně před sedmou opouštěli areál Sklárny, abychom stihli ranní podmínku na Vogonských oblinách. Po prvním nálezu mi bylo hnedka jasný, že se oproti včerejšku nic nezměnilo a pokusy na tomhle kameni budou jedna (Vogonská) báseň.

Po urputném boji, plazení a rozdírání kotníku mě pustilo ještě jedno 7B Nepropadejte panice! V sobotu jsem pak dala ještě jedno 7A a lehčí 7A+. Po poledni mi bylo jasný, že už nic nepředvedu, tak jsem začala sbírat bouldry na kvantitu, kdyby to náhodou vyšlo i na sběrače. Nakonec to dalo něco přes padesát kousků, což byl na vítězných 80 ještě docela rozdíl.

Nepropadejte panice! 7B – Když potřebujete dostat zadek přes hranu, je důležitý mít správnýho parťáka :-D [foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)]

Nepropadejte panice! 7B – jiný úhel pohledu [foto: Kuba Frič (www.fricphoto.cz)]

 Počet zkoušených bouldrů výrazně převyšoval počet bouldrů vylezených, takže jsem se s myšlenkou na pěkné umístění rozloučila.Celkově jsem ale měla z lezení super pocit, protože jsem zkoušela hodně těžkých bouldrů a ve většině byla schopná se nějak hejbat. K mýmu překvapení to stačilo na 2.místo, takže nakonec i velká radost :) Evče se povedlo vylézt 7B+ a bylo z toho vítězství – květinky jedou! :-D

+ počasí, atmosféra, nasvícení bouldrů, piksla mága k registraci, kvalita bouldrů, průvodce, názvy bouldrů (pro fanoušky Stopařova průvodce)

- dlouhý přístup do oblasti, došlo pivo nebo na něj byla půlhodinová fronta, začátek akce až v pátek odpoledne

PS – Je úterý, 3.den po Padání, a puchejře na dlaních naštěstí už splaskly, ale pořád mám na bříškách maliny. Doufám, že se to všechno do Melloblocca zahojí.. že by byl na obzoru další report? ;-)

A ještě jsme vyzvídaly, jaké dojmy z akce si odvezla letošní vítězka, květinka z Brna, Evča Uvízlová:

Moje dojmy z padání: Úžasná akce! Pro mě první účast na Padání a vůbec první výjezd na Petrohrad. Nová oblast mi hodně seděla: malé chyty a silové kroky. Docela mě překvapilo, jak rychle si člověk proleze díry do všech prstů. Vůbec jsem nečekala, že se dá za jeden den vylézt tolik bouldrů a ještě se u toho starat o dítě.Jinak velká poklona Markétě Žakové za 80 vylezených bouldrů, já jsem byla zničena po svých 8... Nakonec se mi podařilo vylézt můj první 7B+ boulder (Saturn, sektor Kosmos), který mi vyloženě seděl: zved a průtlak z bočáku a vysoké nohy do obliny a přes listu na vrchol. Celkově hodnotím výjezd jako úspěšný a musím moc poděkovat klukům za parádní závod a velká poklona za ten obrovsky kus práce na kamenech.

Nádherné fotky z Padání 2015 od Kuby Friče najdete ZDE 

BORDEL Kontest 2015, Kotelna Brno

text: Peliška&Olše
fotky: Inka, Péťa Handlíř, Eliška, Olše

V sobotu 28. března jsme se opět po roce sešli na druhém BORDEL Kontestu, opět na Kotelně v Brně. Bordel Kontest je specifický: závod je úmyslně pouze pro zvané tak, aby bylo zajištěno, že každý a každá může bojovat o umístění na bedně.

V kvalifikaci bylo připraveno deset bouldrů a pro dvě nejlepší květinky a dva nejlepší borce byl připraven „superfinálový“ boulder. Sešli jsme se v počtu sedmi žen a čtyř mužů (chlapi, tak sakra, co to je za účast? :) ), což dalo dohromady příjemné obsazení bouldrovky.

Bouldry stavěl stejně jako loni Peťa Handlíř, který na nás byl trochu hodnější než loni (nebo jsme se všichni zlepšili), takže se opravdu hodně topovalo. První tři kluci se rozřadili jen na základě pokusů na topy, padly všechny. U holek se taky hodně topovalo, takže každý pokus byl důležitý.

Kvalifikaci za borce vyhrál loňský vítěz Honza Handlíř, ale na nohy mu silně šlapal Tom Trhlík a Ondra Petrů. Honza s Tomem postoupili do superfinále. 

Za holky jsem loňské vítězství obhajovala já a docela jsem se bála, protože letos jsme si přizvali silné holky z Prahy a ze severu! Nakonec jsem si odnesla deset topů a do superfinále jsem postupovala z prvního místa.

Druhá skončila Peťa Tefelnerová, moje věrná sparing-partnerka, která nás večer před závody ujišťovala, že skončí poslední, protože týden nelezla, no co jí na to říct? :)

Superfinále bylo ve formátu jeden boulder / tři pokusy / kdo doleze dál vyhrává / on-sight. Byly to nervy, já mohla sledovat kluky, ale nemohla sledovat Peťu, takže jsem jen slyšela povzbuzování diváků a snažila se nemyslet na to, kam asi Peťa dolezla.

Vítězství nakonec vybojoval Tom Trhlík, který pěkně přečetl boulder, byl betonový v pěkně silových krocích ve velkém převise a ve druhém pokuse dolezl až do topu. Já ani Peťa jsme finálový boulder netopovaly, dolezly jsme obě do předposledního chytu, já ale o pokus dřív, takže k mé velké radosti jsem obhájila první místo a měla fakt velkou radost. Kompletní výsledky najdete úplně dole…

Ceny na závody nám poskytla firma ČEZ. Výherci si tak odnesli například termohrnky Primus, deky nebo flashdisky. Tímto moc děkujeme firmě ČEZ.

A protože obraz často řekne více než slovo, mrkněte se na album ze závodů, včetně našich všetečných komentářů ZDE

Bouldery zůstávají na Kotelně označené černými a šedými pásky (plus pásky „K4“ pro holčičí chyty navíc), takže Brňáci mají možnost jít si otestovat svou formu.

Co nás čeká příště?

Pro příští kolo BORDEL Kontestu plánujeme úpravu formátu závodů. Kdo má zájem dozvědět se víc, ať sleduje náš facebookový profil, kde budeme průběžně informovat o termínech, pravidlech, místech, apod. :)

Všimněte si drsňáckého postoje a výrazu Janíka, jenž se zakusuje aspoň do flashky, když už nemůže do medaile

Drby ze zákulisí - co se dělo před a po Kontestu

Eliška opět shrnula to nejdůležitější a na mě zbyla ta zábavná část.. drby ze zákulisí :)

Když jsme s Janíčkem dojely do Brna, na pustou a zcela liduprázdnou zastávku, čekala nás tam Eliška s 

tímto transparentem. Měly jsme štěstí, že jsme se vůbec našly, ještě že Eliška nenechává nic náhodě :)

Kdo neví, tak Čahi jsem já, bo jsem čahoun a Bici je Janík, protože má silný bicák

V tomto roztomile-sladkém tričku spala Janča na gauči hned vedle mě. Možná i to byl důvod, proč jsem se ráno vzbudila zabalená do deky od hlavy k patě, včetně obličeje. Kdo se má na takovou děsivou čičinu dívat? (teď myslím tu na obrázku, né Janíka)

Večer jsme strávili tradičně, hraním her. Peťa donesla Ubongo, Cink,  Bang a i přes to, že jsem ve všem prohrávala, moc mě to bavilo. 

Kromě krásných cen, jež nám poskytla paní Lenka Hybšová, jsem obstarala tyto úžasné medaile.Vytvořila jsem si k nim silné citové pouto a doufala, že si alespoň jednu budu moct nechat. To se nestalo, tak budu muset vzít krám s trofejema útokem a jako náplast na "neúspěch" na BORDEL Kontestu, si nakoupím tucet medailí a nějaký ten pohár navrch, muhehe.

Káťa Zímová zažila další žádost o ruku, tentokrát jsme o ní stály my, holky z BORDEL Teamu. Káťa řekla ANO a my máme radost, že máme v týmu o další úžasnou květinku víc. Eliška jí dokonce vytvořila jmenovací dekret, no kdo by odolal, že? :)

Nemohla jsem si nevšimnout Elišáka, co vyváděla, když ve finálovém klání čekala, až Peťa doleze svůj pokus. Nejprve tam jen děsivě postávala... taky se vám vybavila Záhada Blair Witch?    

Hrůzu nahánějící Eliška, civící do zdi (vlevo)

Snímek z filmu Záhada Blair Witch

pak tam ze sebe dělala zajíčka, či co :)

a nakonec zaujala pózu Hulka, asi aby si dodala kuráže což se vyplatilo. Vydala ze sebe maximum a šlo vidět, že je silná a v plné formě.

http://www.comicvine.com/

S BORDEL Kontestem to moc nesouvisí, ale narazila jsem na tuto fotku a vzpomněla si na Janíka Bicákoviče. Ona a patičky zatím nejsou úplní kamarádi, takže pokud jí budete chtít někdy za něco vytrestat, můžete se inspirovat tímto patičkovým peklem ze svěťáku :)

Eliška byla boží a medaili neodložila ani když šla do sprchy, ale ani když jsme po závodech vyrazili na oběd do restaurace Nekonečno. Korunu tomu nasadila tím, že na sobě měla triko z finálového závodu Českého poháru, takže to vypadalo, že tu medaili vybojovala právě na ČP :))

Janík velkobicákový odjel po obědě a odpolední kávičce zpět do Prahe. To jsem měla v plánu taky, ale nakonec jsem se nechala ukecat, že pojedu až později. U Elišky doma jsme se na malou chvíli ocitly samy. Já, Peliška a Káťa jsme to využily k hlubokým a dospěláckým úvahám o globálním oteplování a světovém míru.. no tak ne, kecám. Nejprve jsme změřily jak jsme vysoké a taky opičí index. Měřily jsme se u zdi a pak u futer a stejně nám to pokaždé vyšlo jinak.  

Jak lépe využít doplomovou práci? :)

Pak se naše pozornost přesunula ke gymnastickému míči. Kleknout si na něj, to docela šlo, ale stoupnout, to byla výzva. Využily jsme koulí, kterých jsme se přidržovaly. Kymácely jsme se ze starny na stranu a snažily se chytnout balanc. Byly jsme tam jak ve výkladní skříni, což potvrdila i Peťa, která nás z venku viděla :)

Eliška ukazuje jak se to má dělat :)

Tou dobou jsem si už asi potřetí přerezervovávala místenku na Student agency a pokaždé se nechala ukecat, ať ještě nejezdím. Čas neúprosně letěl. Venku už byla tma a já stále byla rozhodnutá, že prostě pojedu domu i kdybych měla dorazit ve tři v noci. To už dorazila i Inka s Tomem a vrhli jsme se všici na různý hry.
Opět jsem nezklamala a v Cinku i Ubongu prohrávala. Vždy když se mi zadařilo a stihla jsem cinknout jako první (což se stalo asi jen dvakrát), sklidila jsem obdivný potlesk :D Už bylo hodně hodin, tak jsem se z mých milovaných tepláků, oblíkla do kalhot a chystala se odejít. Zase přišla vlna přemlouvání ať jedu až druhý den. Já marně argumentovala, že už jsem převlečená a jet tedy musím. Peťa ale ví jak na mě a začala chystat hru Párty Alias, hodně podobnou Aktivitám. Než se nadála, tak jsem byla zpět v teplákách a rušila rezervaci na autobus :)

Peliška a Olše