BORDEL

Podzimní hamounění 2015

Fotil: Jenda Smrčka, Pája Papaya, Olše

Podzim byl ve znamení hamounění. Listy se zbarvily do žluto-oranžových odstínů a teplota trochu klesla, což mi po úmorných vedrech nalilo energii do žil. 12.10 se mi povedlo vylézt své první 7A (Družina I). Byl to boulder o jednom hrcu, ale i to se počítá.

Družina I

Píseň pro dnešní den: The Avener - Fade Out Lines

„Respekt“ si pamatuju už ze své první návštěvy Sněžníku, před několika lety. Tenhe šutr mi vždy připadal monumentální, obrovský, vyzývavý (jak říká Pája) a taky s nereálnou možností abych ho kdy vylezla.
Loni jsme se na Sněžník vydaly s Eliškou a Janíkem. Z toho dne si pamatuju jen takové útržky. Holky se mi smály, že mám nového sponzora. No řekněme si na rovinu, kdo by stál o nějakého jiného? Lidl, je nejvíc.

houmeles :)

Další vzpomínka je na Janíka, jak drtí jakési 6C. Je zima na chcípnutí a ona se po vyběhnutí nejtěžší části, zasekne v už relativně lehkém výlezu. Musí být asi masochista, protože se drží v misce, která je plná dešťové, ledové vody. Strávila tam hezkých pár chvil, než přišla na správný program a výlez udolala. Pak trpěla, chudinka opička, protože ji po té koupeli přemrzaly prsty.

Zmrzlouš

A pak jsme se ocitly u Respektu. Působil na mě stejně jako vždycky, ale tentokrát jsem ho i zkusila. Udělala jsem stěží první krok, a totálně vyčerpaná odpadla. Jen jsem se tehdy utvrdila v tom, že to nemůžu nikdy vylézt a vypustila jsem tento boulder z hlavy.

S Janíkem a Elišákem

V sobotu 31.10. 2015 mě Pája trpělivě doprovázela na bouldrech, které už měla přelezené. Podařilo se mi vylézt Leštěnku 7A, kterou jsem zkoušela už předloni a nepřipadala mi tak „sofťácká“, jak se o ní říká. Další volba bouldru byla tedy na Páje a ta měla cíl jediný. Respekt

Pája před Respektem, motivace z ní úplně sálá

Mně se moc nechtělo, ale když už jsme tam byly, je jasný, že jsem to taky musela zkusit. Pája se v tom hýbala moc pěkně. Mně opět nešlo ani nastoupit. Chtěla jsem si zkusit další krok. Osahávala jsem obílenou, oblou placko-polici a stále nemohla nic nahmatat. 

"Co tady bereš?"
"Ještě kousek vpravo je chyt"
Pokračuji v osahávání skály."kde?? tady nic není!"
"Už ho držíš"
"Aha"

Abych se vyhnula sprostým slovům, napsala bych, že tam byly tři pidi-chyty, ale to by nevystihovalo, jaké to byly ve skutečnosti jebky.

Pája v Respektu

2.11. 2015
Dnešní cíl byl jasný. Hermelín. Zkoušela jsem ho loni nebo předloni a neudělala ani první krok. Při minulé návštěvě Sněžníku už to bylo o dost lepší, ale můj psycho program, kde jsem dělala asi 12 kroků, byl dost vytrvalostní. Tentokrát jsem do toho vlítla za čerstva, plná odhodlání a Hermouš letěl do deníčku.

Hermelín - fotil Jenda Smrčka

Gangsta

S pocitem, že mám dnes splníno, jsem šla odchytat Páju do Respektu. Myslela jsem, že se pak přesunu na něco pro mě reálnějšího, tak jsem jen dělala podpůrný tým. Nedlouho po nás tam dorazil i Jenda s Liborem a Martaz. Libor dal super pokus v „Hokus Pokus Chokus 8A“, už už to vypadalo, že to má v kapse, ale upadl. „Já jsem takovej prakokooot!“ ... Myslím, že ho mrzelo, že se tento pokus nevyvedl podle jeho představ. Nicméně ještě ten den to poslal prdět do deníčku a stal se tak teprve čtvrtým přelezcem tohohle bouldru!

opičky si kontrolují bolístky

Den se chýlil ke konci a bylo jasný, že už na jiný bouldr nepůjdeme. Tak jsem se přidala k Páje, která mi dala pár dobrých rad, a já se poprvé v Respektu trochu hýbala. Tentokrát nám dělali podpůrný tým kluci. Radili, čistili, podporovali a my zkoušely a zkoušely. Jako lusknutím prstů vše do sebe zapadlo. Měla jsem vypilovaný program a konečně jsem si připustila, že bych to mohla vylízt, a že to strašně moc chci vylízt. Lezla jsem a na nic nemyslela, v hlavě mi hrála tahle ne úplně motivační písnička, a já valila nahoru. Z tranzu jsem se probrala až ve výlezu, kde jsem začala zmatkovat a bát se. Chvíli jsem tam laborovala, ale nakonec se navrch vyškrábala. Juchůů.

Respekt - fotil Jenda Smrčka

Pája 

Přelez tohohle boulderu je pro mě nejhodnotnější. Ani ne tak obtížností, ale tím procesem, jak se z něčeho naprosto nepředstavitelného a nereálného, stává věc reálná. 

Pája dává několik parádních pokusů a je ták blízko přelezu, bohužel už je skoro tma, tak to balíme.

Toto je výraz čisté radosti z lezení :)

Ještě proběhla trocha pózování. Takto jsem si myslela, že vypadám

Takhle jsem vypadala

A takto mě viděla Pája :)

??.11.2015
Četla jsem článek od Momo, kde jsem se nechala inspirovat popisem dvou bouldrů, které se jí líbily. Šlo o 7A a 7A+ na Sněhulákovi. Když jsem říkala Liborovi, že bych to chtěla pozkoušet, odpověděl mi, ať na to prdím a zkusím rovnou to 7C co je hned vedle. „ Žiši, sotva vylezu 7A a hned nalítnu do céčka, ne?“ Na pohled to vypadalo pěkně, tak vlastně proč ne. Hlavní problém je v tom, že musíte trefit dírku na levačku. Pokud se vám podaří ji trefit a udržet, spadne odtamtud jen úplný ťulpas. Mně se to povedlo hned 3x. Jednou jsem se neovládla a nazvala se kokoticí. Samotnou mě to překvapilo, až jsem se tomu musela smát. Trochu jsem se i zastyděla, protože obvykle moc sprostě nemluvím. I když nerada, přesouváme se o kus dál. Pro tento den bylo pokusů v Levých dírkách až až.

Lucka Trojanová v Levých dírkách - Fotila Pája Papaya

Levý dírky - Fotila Pája Papaya

Záludnost tohoto dopadiště tkví v tom, že po každém pádu sjedete do ďolíku a stáhne vám to tepláky :)

Fotila Pája Papaya

Juchů, Pája se skousla, a s lehkostí baletky vylezla Respekt. Mrkněte na video. Moc jsem jí to přála, a měla snad větší radost než ona. Ještě víc jí obdivuju, protože to vylezla s prasklým čímsi v zápěstí. Je prostě boží. Respekt, kámo :)

Slavíme Respekt

13.11.2015

Jenda: „Pójď silačko“
Pustila jsem nástupové chyty a otočila se. „Cože?!“
Jenda: „říkám pójď silačko“
"Já ti rozuměla pójď sračko“

Dnes mi štěstí přálo a dala jsem „Levý dírky“ druhým pokusem toho dne. Radost jsem měla převelikou, bohužel, když jsem to chtěla zopakovat na video, už to zase moc nešlo, VIZ video (to je přesně to místo, odkud spadne už jen ťulpas).
Trochu jsem pochybovala o tom, zda to je opravdu 7C, přeci jenom to není obtížnost, kterou lezu. Vzhledem k tomu, že v té době to byl měsíc, co jsem vylezla první 7A, rozhodla jsem se nechat hodnocení uzrát až do doby, kdy budu mít s čím srovnávat .

Abych moc nezpychla, vyškolily mě pak bouldry, na které jsem chtěla jít původně. Shořela jsem v nich jak papír… dokonce aji v jednom 6C.

Zapeklité 6C. Bouldermatek není nikdy dost

14.11.2015
Seděli jsme pod bouldrem, kde zrovna Martaz pokusovala Modrou andulku. Všimla jsem si, že má na svých zlatavých legínách, v oblasti holeně, malý krvavý flek. Trochu jsme ji s Honzou popichovali, že to je jistě nějaký hrozný zranění, že to bude určitě děsný maso a díra až na kost. Martaz stále s mírným úsměvem začala vyhrnovat legíny. Očekávala jsem, že spatřím jen malý škrábanec, proto jsem malém odpadla, když jsem uviděla hlubokou díru, která se rozvírala o odhalovala kost? (Prostě cosi bílého, hluboko uloženého). Ježíšku v kožíšku, ona je snad terminátor. Kdybychom jí nevyhecovali, aby nám tu ránu ukázala, tak by si ani ničeho nevšimla.

Takhle to dopadá, když při odskoku z bouldru, ťepnete holení do šutru

Letošní podzim pro mě byl jeden z nejradostnějších, co jsem za dlouhou dobu zažila. A nebylo to jen kvůli tomu, že jsem si nahamounila nějaký, pro mě těžký přelezy, ale protože jsme byly ve skalách relativně často a vždy se sešla fajná banda.
Všechno mi to trochu splývá, tak ty datumy berte jen orientačně :)
A protože písní pro dnešní den není nikdy dost, tak tady je ještě jedna ZDE

tak nevím.. chytají, nebo si chtějí sáhnout na Libora? :)

fotil Jenda Smrčka

fotil Jenda Smrčka

Jenda a dva trpaslíci :) fotila Pája Papaya

Fotila Pája Papaya

Jak forma rychle přišla, tak i rychle odešla, stačilo jen pár týdnů marodit. To byl absťák, už se těším do skal.

1. týden - na Sněžníku se mi udělalo špatně. Jsem marod, koncem týdne mi je o něco líp, jedu na závody do Velmezu

2. týden - cestou z Velmezu už sotva mluvím, myslím, že jsem se těma závodama úplně odpálila. K doktorce nejdu, se asi vyléčím sama, ne? Chybí mi lezení a běhání.

3. týden - tak jo, jdu k doktorce, dostávám antibiotika. Chybí mi jakýkoli pohyb. Ztloustnu a umřu

4. týden - jedu na pohotovost, mám alergickou reakci na antibiotika. Hlavu mám oteklou a vypadám jako žárovka. To není život, to je rána za ranou

5. týden - stále se necítím úplně dobře, ale už musím něco dělat nebo se zblázním. S Pájou jsme se nechaly inspirovat kruhem, co visí v BB a vydaly se na lekci aerial hoop. Silové prvky nám docela šly, ty u kterých se bylo třeba uvolnit a vypadat jako princezna, už o něco míň.

Je aerial hoop jen pro květinky, nebo i pro pořádný chlapy? :) Video

Pája 

Parťáci: Pája, Jenda, Libor, Martaz, Lucka Nakládalová, Lucka Trojanová, Tomáš Daehne, Honza Baryl, Martin Hejret…

Přelezy:

12.10. 2015 - Družina I 7A

31.10. 2015 - Leštěnka 7A
2.11. 2015 - Hermelín 7A
2.11. 2015 - Respekt 7A
13.11. 2015 - Levý dírky 7C
13.11. 2015 - Modrá andulka 7A
14.11.2015 - Kamenolom 7A+



JanaOlše