BORDEL

Hledání na Boru, řádění na Ostaši

text: Peliška

Letos máme s Peťou minimalistický přístup k výjezdům. Nebyli jsme ani na jednom vícedenním, „nedej bože“ týdenním výjezdu, zato to tam sekáme po jednodenních úderných akcích, hlavně do pro nás neznámých lokálních oblastí, jako je Panský les u Humpolce, jeskyně u Tišnova, Blansko… O víkendu jsme konečně vyrazili na celý víkend pryč! Konečně!!!

DEN 1 / HLEDÁNÍ NA BORU

První den jsme strávili na Boru, přidal se k nám Vláďa Střílek. Heslem dne bylo hledání vhodného projektu za 7A+, příp. hodně sjízdného a mě sedícího 7B. Na seznamu jsem měla pár vytipovaných bouldrů s příznakem „topují ho holky“ nebo „má ho v deníčku Evča Uvízlová“ :) Evčin deníček já totiž teď docela sleduju, jsem taková její neškodná bouldrovástalkerka.

Můj zdroj inspirace :)

První na seznamu a hned po cestě do kopce byla Fintová hrana 7A+. Shrnula bych to tak, že sektor Titanic mi sedne asi tak, jako lezení ve Fontáči. Druhá zastávka byla u kamene Poemex, na kterém jsem s klukama začala pilovat Climatex 7A+ (prodloužení Climaxu 7A, který jsem si vylezla už dřív). Prodloužení spočívá v cca dvoumetrovém traverzu po hnusných malých nohách, které jsou vlastně (pro kopyta jako jsem já), jen symbolicky nakreslené na kameni, ale ve skutečnosti tam vůbec žádný nohy nejsou :)
I bych pod bouldrem strávila víc času, ale asi desetičlenná banda Poláků mě od toho odradila, já nechápu, proč musí lízt v tak velkých stádech, já potřebuju klid a málo lidí a místo toho nestíhaly lišty v bouldru ani vystydnout, jak jsme tam udělali zipový systém lezení. Kašlu na to, vrátím se sem jindy, jen doufám, že už se moc nepotkáme na dalších kamenech. (hahaha)

By mě zajímalo, jestli to mají ostatní holky taky tak, že se je jejich polovičky snaží vmanipulovat do bouldrů jen proto, aby byly na kameni, kde mají projekt oni? Jinak si nedovedu představit, jak mě mohl Peťa nahnat do bouldru Equilibrium 7B :) Ne, že bych si neříkala, že se nebudu bát sedat si pod 7 béčka, ale zase musí to být něco … ne šílenýho :) co si navíc sám zapsal dokonce jako B/B+.

Peťa si dal high ball Hlava XXII, Vláďa tam rychle vybombil Equilibrium a traverz za 7B na opačném konci kamene. Míříme nahoru na Divadelní představení 7B, což je něco přesně pro mě – stěnové lezení venku, dobré lišty, první půlka bouldru v pohodě, důležité je přebrání dírky a potom delší krok do bekhandu přes plytkou přídržku a dolez do topového madla. A poučení pro trénink – dávat chyty dál od sebe, dlouhý poskok z dírky a přídržky byl pro mě zatím stopka. Kluci se šli mrknout na Elektru a další kousky opodál a nechali mě samotnou. Toho využila polská horda a už mi zase skládala svoje matice pod boulder. Oni se sice zeptali, jestli mi to nevadí, ale nejsem stále dost asertivní, aby jim řekla: „Ano, vadí, běžte jinam.“ :)

Tvrdě drtím Divadelní představení, zatímco kluci lítají po lese

Přesun na Luciferův bič 7A+, silová záležitost v převise, pravá poplácává hranu a následné nakulení na špičku v rajbasovém výlezu. Tohle je přesně ten boulder, kde potřebuju hromadu pokusů, abych jej zkrokovala. Peťa vylézá rychle, Vláďa taky. Já si z bouldru odnáším zhmožděný palec. Musím se naučit lépe chytat a Vláďa lépe padat :) O pokusech v Temnotě v hloubi duše 7A+ snad i pomlčím, protože bych z toho měla temnotu v mé duši, jak mi „jdou“ technické kolmáče. V tento moment už raději fačuji stále více bolavou ruku a zbytek dne už jen dělám společnost klukům.

Jediný hmatatelný výsledek sobotního lezení (nebo spíš chytání)

Den 1, kromě znovu-vylezení Climaxu, žádné topy, pocit slaboty na těžký prásky a jemná závist vůči klukům, co si nakufrovali své deníčky novými přelezy a snaha opakovat si, že když člověk hledá projekty, nemůže čekat, že bude mít hodně topinek. Do dalšího kola postupuje Climatex, Luciferův bič a Divadelní představení, u těchto bouldrů mě můžete hledat, až budu zase na Boru :)

DEN 2 / ŘÁDĚNÍ NA OSTAŠI

A to jsou ty paradoxy – v sobotu jsem tajně toužila po prvním 7A+ topu, hrozně jsem chtěla a byla jsem tak trochu zklamaná. V neděli jsem byla hrozně vyklidněná, vstali jsme si v klidu, dali si luxusní borůvkovou buchtu na Ostaši v restauraci, kafíčko a vydali se do lesa. Palec sice trochu bolel, ale v pohodě se dalo lézt, díky bohu! Užívala jsem si les, nádherné počasí, chtěla jsem si zkusit pár věcí, co jsem lezla už dřív a hlavně si to užít. A na konci dne jsem si odvážela čtyři topy, z toho tři byly projekty už z minula a radost obrovská!

Rozehřála jsem se na Balíčku karet 6C, silová záležitost (tip pro Bicáka) hned vedle Futur Line, kterou zkoušel Peťa. Potom jsme se přesunuli na Vesmír, kde jsem si vylezla naproti moc hezký zatím No Name za 6C+ vedle Abstinenční středy (video na profile Bordelu zde). Opět záležitost a la “venkovní bouldrovka”.Peťa si vylezl Campus Board 7B. Já jsem zrovna odpočívala, takže jsem spíše obkoukávala program polské lezkyně, která dávala moc dobré pokusy a padala z předposledního kroku.

Nazpátek jsme šli kolem Velkého střecháče, takže jsem si obligátně sedla pod Andrejův 6C+, jestli se něco nezměnilo, tenhle boulder už mám na tick-listu pár let a jeho obliny mi nikdy neseděly. Teď se ale něco změnilo a já hned prvním pokusem dolézám do předposlední oblinky a nestačím se divit! To mě hodně podpořilo a já se do bouldru zakousla s tím, že dnes ho prostě urvu! A taky že jo! První krok do oblinky, nahodit patičku na nástup, přidat, fix, další oblinka pravačkou, nasednout pořádně na patu, zabetonovat tělo, levačkou další oblinka a pak už nátah do pro mě záchranného ďůlku, levačka dobra boulička vedle, nohu nahoooru, postavit se na ní a dolez za pusu. Pro mě boulder za 7A a obrovská radost!!! Vždycky, když se mi podaří přelézt něco, co mě dlouho a několik výjezdů nepouští a pak se něco zlomí a ono to jde, vážím si toho neskutečně moc!

Andrejův 7A [6C+]

Poslední boulder, co jsem chtěla ještě zkusit, byl Rizojsak 7A. Ten jsem poprvé zkoušela v roce 2013 poprvé a naposled a byla jsem v něm totálně marná, neudělala jsem ani jeden krok. Nástup je z takového kizu a stisku, do boční lišty, blbé nohy, potom silový krok do nic moc obliny s náznakem lišty, noha ke krku a opět silový krok, poskok do topového madla. Chtělo to poctivě zkrokovat a zdomácnit krok po kroku, ale celou dobu jsem cítila, že na to mám. Po asi půl hodině mám všechny kroky udělané a dávám se do ostrých pokusů a asi ve třetím je to doma!!! Takovou radost jsem dlouho neměla. Ten vabankový poskok do topového madla na konci je prostě úžasný! Člověk tomu musí věřit, a když potom cítí, jak krásně hrana bere a ví, že je to doma! O to větší radost mám, když porovnám svoje pokusy dnes a minule a taky protože to je silový boulder a přesně tenhle typ bouldrů se mi líbí a chci je lézt :)

Rizojsak 7A

Už se těším na další Bor/Ostaš výjezd, je to moje srdcová česká oblast a nemůžu se dočkat, až si sednu pod svoje nové projektíky!

Vzkaz pro Olši a Bicáka: Trénink na nohy funguje! Tak dobře se mi do kopce na Boru ještě nešlo:)