BORDEL

1. závod ČP v boulderingu / 8. března 2015 / Lysá nad Labem

V sobotu 7. března odstartoval nový ročník českého poháru v boulderingu. Letošní ČP závody vypadají, že opět posunout laťku o něco výš, budou se používat opravdu luxusní profily (viz fotka), závody se budou organizovat na veřejných místech, už žádná finále někde v utajení bouldrovek, tři závody bude stavět Honza Zbranek, jediný český stavěč s mezinárodní licencí, který má nemalé zkušenosti se stavěním svěťáků na obtížnost, atd. Ale zpět k Lysé nad Labem.

 Na výstaviště v Lysé nad Labem se sjelo celkem neuvěřitelných 75 borců a 25 žen a dívek. Tento závod byl zajímavý mimo jiné díky spojení seniorů a juniorů na jedné akci. Bouldry stavěla osvědčená dvojice Radovan Souček a David Kozel. Takže se daly čekat obliny a taky obliny a v neposlední řadě… obliny :) 
Kvalifikace trvala 60 minut ve stylu flash a připraveno bylo osm bouldrů. Díky relativně krátkému časovému limitu pro větší počet závodníků a závodnic kluci připravili spíše lehčí kousky. Finále se pak neslo v tradičním duchu čtyř bouldrů, pěti minut lezení a pěti minut restu.

BORDEL Team se sešel v počtu čtyř květinek: Jana Olše, Eliška Pudová, Evča Uvízlová a Káťa Prokopová. Omluvenky dorazily od Inky (ples, doložena fotodokumentace), Jany Stillerové (po nemoci, dobropis od lékaře nedoložen!) a Terky Píšové (pooperační rehabilitace, na noze umístěna dlaha, doložena fotodokumentace). Zbývající květinky sbírají prozatím odvahu a doufáme, že je brzy na nějakých závodech uvidíme!

Budeme věřit, že toto je opravdu noha Terky Píšové (od teď „Frankie“) a omluvenku bereme za přijatou

 Výstaviště v Lysé poskytlo dostatek prostorů jak pro velké profily, dopadiště, registrační stánek, ale taky pro příjemný prostor na převlékání závodníků a středně velkou rozlezovku. Při rozlézání jediné kvalifikační skupiny žen a juniorek jsme se sice nevyhnuly klasickému vláčku, kdy na rozlezovce široké pět metrů se chtělo rozlézt přes dvacet holek. Systém se našel v traverzování v předepsaném směru :) Kdo si chtěl zashybovat, mohl si posloužit konstrukcí, na které byly instalovány profily.Tatáž pak mohla sloužit pro rozvisení na liště.

Olše se rozhodla dáchnout si ve fialovém bouldru (vlevo jak to vypadalo, vpravo jak se u toho Olše cítila). Prostě leháro!

Technický koutek, kde mám hlavu?

Vlevo: Peliska se chystá přepadnout do levého divnochytu, ze kterého se skáče do žlutého. V pozadí Olše pokouší dyno v převise. Vpravo: Olše topuje jedničku na jedničku.

Z pohledu lezkyně (upozornění, obsahuje detailní líčení :) ) Kvalifikace začala prohlídkou, ale mně přišlo, že všechno je jasné, takže po prohlídce prvních asi tří bouldrů jsem se rozhodla zaútočit na první boulder, který mi přišel lezitelný. Novinkou bylo pouze určení nejen nástupových rukou, ale také obou nohou, na které si člověk musel dát pozor. Předala jsem lístek rozhodčí, podívala se na dvě holky, jak topují přede mnou a docela natěšená jsem nalezla do bouldru, a sice s opatrností, ale docela i lehkostí jsem rychle dolezla do topu. Paráda, takové začátky se mi líbí. Hned sousední boulder v rohu mi přišel jako vhodný adept na další top. Mrkla jsem opět na asi dva přelezy holek, co odevzdaly lístek rozhodčí dřív a měla relativně jasno o postupu. Dávala jsem si hlavně pozor na nohy, protože se odšlapávalo do stěny bez stupů, ale opět se jednalo o lehčí boulder, který mi nedělal potíže. Akorát když jsem vystoupala nahoru a podívala se dolů, tak to mi trochu potíže dělalo, nesnáším výšky a použité profily byly opravdu hodně vzdušné! Cítila jsem se dobře, tak jsem se rozhodla vrhnout se do největšího profilu, dokud mám hrubou sílu. Vyhlídla jsem si červený „žebřík“, který vypadal, že by neměl klást větší odpor. Pár holek jsem sice viděla slítnout z posledního kroku, ale protože jsem poslední dobou pracovala na fixech, kterého tam bylo potřeba, tak jsem si relativně věřila. Nástup „na hříbka“ z golfáče, ruka, ruka, pata, ruka, pata, ruka, fix a top. Paráda, tak takový nástup jsem nečekala. 45 minut do konce a tři bouldry doma, to snad zvládnu vyzkoušet všech osm bouldrů! Leč hodokvas flashů byl tímto ukončen. Zbývající bouldry už přituhly. Ve velkém převise byl ještě jeden boulder, jasný program, po dobrých chytech, ale hodně vzdálených, kdo se dostal do zóny, měl top doma, klíčem byl dlooouhý krok do zóny. Některé holky šly přes patu, jiné to bombily skokem. Mým problémem bylo, že pata nedržela a bombení se nedařilo, protože odrazová noha mi ale vůbec nedržela a tak můj „skok“ vždycky vypadal dost trapně. Sakra, na tento boulder jsem si od pohledu zrovna věřila a nedával mi ani náznak šance na úspěch. Nedá se nic dělat, jde se dál. Skok nabízel ještě poslední boulder, kde se začínalo všema čtyřma na bedně, přepad do podivné struktury, která nabízela pár lišt, ze kterých se skákalo do dobrého velkého chytu (zóny) a zbytek opět dolez za odměnu do topu. Tenhle boulder se mi líbil, leč skok opět nevypadal dle mých představ, výšky jsem dosahovala, ale vždycky jsem se moc odmrštila od stěny a moje ruka nebyla schopná tělo udržet. (Boulder jsem si bez prvních dvou kroků přelezla pár minut po konci kvalifikace, ale i tak mi to udělalo radost. Tím správným receptem totiž bylo skočit jednou rukou a hned přidat druhou.) Posledním topem, který jsem v kvalifikaci byla schopná urvat, byl krásný boulder po fialových chytech Makak, který padl až v pátém pokusu, ale o to větší radost přinesl!

Výsledky z pohledu květinek

Z květinek se nejlépe umístila Evča Uvízlová, která vyjela na svůj první závod ČP a hned ukořistila 14. místo s pěti topy na deset pokusů. Za ní skončila na 17. místě Jana Olše, která se čtyřmi topy na pouhých pět pokusů opět prokázala, že flashe jsou její silnou stránkou. Já jsem naopak opět prokázala, že flashe nee a raději zkoušet a zdomácňovat a dávat pokusy, čtyři topy na osm pokusů vyneslo 20. místo, mám co zlepšovat! Káťa Prokopová taktéž čtyři topy na čtrnáct pokusů a místo 23.

Finále se prozatím muselo obejít bez naší účasti, musíme ještě halt zamakat! Jak v borcích, tak holkách kartama hodně zamíchali junioři a juniorky, takže se objevily i nové zajímavé tváře. Nicméně ve finále už favoriti nenechali nic náhodě a suverénním způsobem vyhrála klasická dvojka Martin Stráník a Peťa Růžičková.

Finalistky v barevném provedení, chybí už jen bílá :)

Domča - finále - fotil Lukáš Bíba

První závody ČP v letošním roce jsou za námi, BORDEL Team se s radostí zapojil a následující dva týdny do druhého kola určitě využijeme na vylepšení slabin, které nám jednotlivé bouldry odhalily!

Za BORDEL Team sepsala Peliska :)

Výsledky komplet jsou ZDE 

Úchvatné fotky Lukáše Bíby z finále ZDE

A koho zajímají další novinky z českého poháru v boulderingu, musí sledovat jejich FB

A na závěr zpověď dvou nejúspěšnějších květinek z tohoto kola – Evči a Olše:

Evča Uvízlová
(Foto by Aleš Vysloužil)

1) Gratulace k pěknému 14. místu. Tohle byla tvoje první účast na závodu ČP, nakolik realita naplnila tvoje očekávání?
Děkuji. Byla jsem z umístění překvapená, páč tam bylo hodně dobrých a silných holek. Čekala jsem, že budou bouldry parádní a ony byly, takže spokojenost a poděkování stavěčům!

2) Co ti přišlo na ČP závodu nejvíc odlišné, co tě nejvíc zaujalo?
Odlišný proti jiným závodům mi přišel asi ten fofr. Málem si to člověk ani nestihl užit. A nejvíc mě asi zaujala pestrost bouldrů.

3) Co tě nejvíc překvapilo?
Asi nejvíc mě překvapilo to množství závodníků.

4) Pojedeš i na další? :)
Jasně!

Jana Olše (alias Čahoun)

1) Čahoune, parádní výkon, tak co, už přestaneš remcat, že se nikam neposouváš?
Díks kámo. S tím remcáním ještě uvidím, to bude záležet na tom, jak dopadnu v Plzni. Teď se mi leze dobře, takže doufám, že si už stěžovat nebudu :)

2) Jak bys ohodnotila nastavenou obtížnost bouldrů?
Obtížnost mi vyhovovala. Díky lehčím bouldrům jsem si víc zalezla a myslím, že i ti míň výkonní závodníci mají větší šanci na lepší umístění. Naopak pro lepší závodníky to může být víc stresující, protože vědí, že daný problém musí vylézt na co nejmíň pokusů, takže to může znevýhodnit ty, který jsou dobrý, ale nejdou jim flashe.

3) Na co se nejvíc těšíš v Plzni?
Asi na všechno. Líbí se mi, jakým směrem se závody ČP ubírají. Od té doby, co jsem si to v hlavě srovnala, tak si závody užívám jako nikdy dřív. Těším se na bouldry od Honzy Zbranka a Vildy, na to jak se skousnu a vydám ze sebe všechno, na tu radost, když dolezu až do TOPu, ale taky na všechny kámoše se kterýma se tam potkám.

4) Jaké slabiny odhalily kvalifikační bouldry, na čem musíš začít makat?
Myslím, že jsem BOŽÍ, jsem takový lezecký virtuóz a nic zlepšovat nemusím :D A teď vážně, musím skákat, skákat, skákat a nechytat se jen třema prstama, ale používat i palce a malíčky :)